V popředí: mrtvý muž s otevřenými ústy v němém výkřiku leží s rozhozenýma rukama na travnaté ploše. Za ním těla dalších vojáků v až překvapivě podobných pozicích, s tvářemi milostivě odvrácenými. V pozadí: muž na koni skrytý v mlze jako tichý svědek hrůz způsobených válečným běsněním.
„Byla to skutečně sklizeň smrti,“ napsal k sugestivní fotce následků bitvy u Gettysburgu americký fotograf skotského původu Alexander Gardner. „Takový obraz přináší užitečné ponaučení: ukazuje prázdnou hrůzu a realitu války v protikladu k její pompéznosti.“
Foto skutečně odhaluje realitu krvavých bojů amerického občanské války bez příkras. „Rebelští vojáci na fotografii jsou bez bot. Ty byly vždy odebrány z nohou mrtvých z důvodu naléhavých potřeb živých,“ upozorňuje v komentáři Gardner. Vyprázdněné kapsy mrtvol ukazují, že rabování padlých po bitvě bylo standardní praxí.
Mrtví vojáci na snímku bojovali v bitvě u pensylvánského města Gettysburg, jež se odehrála ve dech 1. až 3. července 1863. Střet měl rozhodující úlohu ve vývoji americké občanské války. Silnější Potomacká armáda Unie (Severu) v čele s generálmajorem Georgem Meadem zde porazila Armádu severní Virginie náležející k ozbrojeným silám Konfederace (Jihu) vedenou generálem Robertem Edvardem Leem.
Krvavá bitva zůstává největším ozbrojeným střetnutím svedeným na severoamerickém kontinentu. Sklizeň smrti je tak příhodný název pro zachycení nové, industriální podoby války, kterou boj o budoucnost USA přinesl.
Kdo je autorem fotky?
Gardner byl sice tvůrcem názvu, ale nikoliv autorem fotografie. Tím byl jeho asistent, fotograf irského původu Timothy H. O’Sullivan, jenž pořídil z gettysburského bojiště dalších sedm snímků, všechny zaznamenané v Gardnerově Fotografickém skicáři války, vůbec první americké antologii fotografií. Gardner sám v ní měl dvě fotky z bitvy u Gettysburgu.
Pach krve ze zbičovaných zad zakryl cibulí. Jizvy ukázaly krutost otroctví |
V skicáři Gardner opatřil fotky svými popisky, zároveň vždy pečlivě připsal autorství snímku danému fotografovi. Reagoval tak na praxi svého zaměstnavatele, pionýra americké fotky Mathewa Bradyho, jenž se ničím takovým neobtěžoval. Proto jsou mnohé Gardnerovy a Sullivanovy fotografie připisovány Bradymu, podle odborníku neprávem; jeho úloha byla spíše manažerská. Mnohem talentovanějšími fotografy byli právě Gardner a O’Sullivan.
Komercionalizace válečných fotografií
Brady byl nicméně průkopníkem masové, komerční fotografie. Změnil dějiny fotky tím, že na bojiště navzdory veškerému nepohodlí a nebezpečí přivedl mobilní fotografické studio, a tím umožnil vzniknout ve své době nevídaně realistickým obrazům. Brady měl povolení k fotografiím války od amerického prezidenta Abrahama Lincolna, lídra států Unie. Gardner sám byl štábní fotograf unijní armády. K zaznamenání momentů z bojů ale nebyli motivováni ani tak vlasteneckým zápalem jako finančními důvody. Věděli, že fotky z války se dobře prodávají.
V 19. století již byly fotografie využívány pro dokumentování bojů. První snímky válečného konfliktu pochází z americko-mexické války (1846–1848). Britský vydavatel William Agnew začal systematičtěji zaznamenávat krymskou válku (1853–1856), protože si byl vědom komerčního potenciálu předávání záběrů z místa anglickému publiku.
Před 150 lety začala válka severu proti jihu, Američany stále rozděluje |
Byla to ale americká občanská válka, během které se komercionalizace a masová produkce fotografie rozeběhla naplno. Boje mezi Unií a Konfederací se staly nejfotografovanějším válečným konfliktem 19. století. Poprvé byly vidět obrazy mrtvých po bitvách a první záběry aktivního boje.
Umělecká manipulace
Gardner a jeho tým se považovali za umělce a aby jejich dílo mělo na diváka co největší účinek, neváhali přistupovat k manipulaci s mrtvolami. Vzhledem k rozkládajícím se tělům se jednalo o velmi nechutnou práci.
I když by se zdálo, že realita války utvořila sama dost dramatických příběhů, fotografům to někdy nestačilo. Gardner například na jedné fotografii dal mrtvole konfederačního vojáka vlastní pušku.
Při své manipulaci využívali i toho, že z černobílých snímků se nedalo určit, jakou má padlý bojovník barvu uniformy a ke které straně tudíž patří. Gardner popsal mrtvoly na Sklizni smrti jako padlé Konfederace, kteří za „svou zradu zaplatili životem“. Mrtví byli přitom vojáci Unie. Na jiném snímku, kde jsou padlí z jiného úhlu, je popisuje jako „naše muže“.
Po konci konfliktu americká společnost neměla o válečné záležitosti zájem. Bradyho fotografická společnost zbankrotovala a on zemřel v dluzích. Gardner pokračoval ve fotografování domorodých obyvatel, poté založil pojistnou společnost. Sullivan též fotil domorodé obyvatele na jihozápadě Ameriky, kromě toho pořizoval snímky dolů a předindustriální země, a stal se tak pionýrem geofotografie.
Svůj nejslavnější snímek už ale nikdy nepřekonal. Poselství Sklizně smrti přetrvalo staletí a zůstává i dnes relevantní. „Tady jsou ty strašné detaily!“ napsal Gardner. Ať pomohou zabránit tomu, aby na národ dopadla další taková pohroma.“
Slavné fotografiePokračování seriálu iDNES.cz, který nabízí příběhy slavných zpravodajských fotografií – ať už vznikly na bojištích, při přírodních katastrofách, ve vesmíru nebo „jen“ zachycují lidské osudy. Již jsme psali: Allendeho poslední fotka. Proklel zrádce a zastřelil se dárkem od Fidela Vytrčené vnady třetí říše. Pikantní fotoska oživila příběh blitzholek wehrmachtu Módní ikona Bernie. Fotka starého levičáka v palčácích zbořila internet Zelené srdce Pacifiku. Fotograf objevil krásu Země z ptačího pohledu Američané jí rozstříleli rodiče, fotka zkrvavené holčičky armádu rozčílila |
