Earhartovou a jejího navigátora Freda Noonana naposledy viděli 2. července 1937, když se na palubě dvoumotorového stroje Lockheed Electra vydali z Nové Guineje na poslední etapu cesty kolem světa. Osud slavné letkyně je od té doby předmětem spekulací.
Závěr Jantzovy nové studie je založen na zkoumání údajů o kostech nalezených v roce 1940 na pustém ostrově Nikumaroro, jenž je dnes součástí státu Kiribati. Pozůstatky samotné antropolog k dispozici neměl, neboť se ztratily. Vycházel pouze z dat z měření lebky a kostí z paže a nohy, které jeho předchůdci pořídili v roce 1941. Tehdy ovšem vědci ještě konstatovali, že se jedná o kosti mužské.
Podle Jantze byla ale ve 40. letech forenzní antropologie v plenkách a anatom, který kosti ohledával, se mýlil. Sám Jantz už v roce 1998 na základě údajů o kostech jednou určil, že patřily ženě evropského původu o výšce odpovídající zhruba výšce Earhartové. Jiná skupina vědců ale v roce 2015 jeho teorii odmítla a za správný prohlásila původní výsledek ohledání kostí, tedy že patřily muži.
Antropolog z univerzity v americkém státě Tennessee se ale nevzdal a na základě nového výzkumu, jehož výsledky zveřejnil v časopise Forensic Anthropology, prohlásil, že důkazy „ukazují (na Earhartovou) dosti silně“. V novém výzkumu využil Jantz kromě dat z měření ze 40. let například údaje o obvodu pasu slavné letkyně, které vyčetl z jejích kalhot. Délku jejích paží pak odvodil z fotografie, na které Earhartová drží kanystr s palivem.
Atol, kde zmizela slavná pilotka, odkryl chmurný příběh trosečnice |
Podle Jantze nová analýza prokázala, že „kosti odpovídají Earhartové ve všech ohledech, o kterých víme či je můžeme rozumným způsobem dovodit“. Je podle něj vysoce nepravděpodobné, že by se na tichomořském ostrově našly kosti, které by se natolik podobaly kostem Amelie Earhartové.
„Myslím, že máme vážně dobrý důkaz, že je to ona,“ řekl Jantz v rozhovoru poskytnutém agentuře AP.
Průkopnice ženského létání Earhartová v roce 1928 ve třiceti letech přeletěla Atlantik, o dva roky později překonala rychlostní rekord v ženském létání a v 34 letech přeletěla oceán znovu, tentokrát sama. Po vzoru prvního sólového pokořitele Atlantiku Charlese Lindbergha byla přezdívána „Lady Lindy“ a její životní příběh je součástí povinného učiva na amerických školách. V roce svých čtyřicátin si naplánovala cestu kolem světa.
Cestu spolu s navigátorem zahájila 20. května 1937 v kalifornském Oaklandu a zamířila na jihovýchod. Z Miami 1. června odletěli Earhartová a navigátor Fred Noonan do Portorika a pak na jih do Brazílie, odkud se vydali přes Atlantik do Senegalu. Přeletěli Afriku a z eritrejského Assabu zamířili do Indie. Dál letěli přes Barmu, Singapur a Indonésii na sever Austrálie a na Novou Guineu. V tu chvíli zbývalo překonat poslední čtvrtinu cesty, 11 tisíc kilometrů nad Tichým oceánem.
Earhartová se naposledy ohlásila 2. července ráno s tím, že jim dochází palivo a že nevidí hlídkovou loď Itasca, na níž je mají doplnit. Prezident Franklin Roosevelt posléze nařídil rozsáhlé pátrání. Vše ale bylo marné a pilotka byla 5. ledna 1939 úředně prohlášena za mrtvou. Její nejasný konec dal vzniknout mnoha konspiračním teoriím.
