"Dnešek je historický den pro všechny indiány i pro celý peruánský národ," zářila štěstím Daisy Zapatová, která se za indiány podílela na vyjednávání s vládou.
Právě ve čtvrtek místní kongres jasnou většinou odhlasoval, že prezidentovy dekrety číslo 1064 a 1090 jsou neplatné. Jeden měl povolit prodej 450 tisíc kilometrů pralesa (je to více než třetina plochy Peru a více než pětinásobek rozlohy České republiky) soukromým firmám. Druhý měl ponechat vládě volnou ruku při schvalování těžebních koncesí, do kterých dosud mohli mluvit zástupci domorodé komunity.
To se pochopitelně nelíbilo amazonským indiánům, kteří mají v peruánské společnosti postavení druhořadých občanů. Báli se, že je těžaři z oblasti vyženou a že prales, ve kterém jejich předci po staletí skromně žili, zdevastují tak, že se stane neobyvatelným.
Střelba a mačety na zátarasech
V dubnu na severu země kolem města Bagua udělali zátarasy a blokovali silnici, ale i splavné řeky. Před dvěma týdny tyto protesty přerostly v násilí. Největší od 90. let, kdy se vládě povedlo rozprášit maoistické povstalce ze Světlé stezky. Při nepokojích zahynulo nejméně 34 lidí - 24 policistů a deset demonstrantů.
INDIÁNI
|
Zatímco obyvatelé Amazonie na adresu vlády házeli obvinění ze střelby do neozbrojeného davu, politici v Limě si zase stěžovali na brutalitu indiánů. Ti prý strážce pořádku rozsekali mačetami, i když se jim strážníci vzdali. - o krvavém povstání indiánů čtěte více zde
Protesty proti vládě prezidenta Alana Garcíi se přelily i do velkých měst, kde do ulic vyrazila chudina. Šéf státu tak musel od svého plánu na otevření Amazonie cizím investorům ustoupit, byť to slíbil Spojeným státům v dohodě o volném obchodu.
García se rád chlubí tím, že jeho země v posledních třech letech roste velmi slušným devítiprocentním tempem (už méně připomíná, že v 80. letech, kdy vládl poprvé, přivedl Peru na mizinu), ale plánoval si ještě lepší výsledky. K těm by mu měly dopomoci obří investice firem se zájmem o pěstování cukrové třtiny na biopaliva či o těžbu ropy, plynu a dřeva v dosud netknutých částech Amazonie.
Indiáni nebyli jedinými, kterým se Garcíovy plány nezamlouvaly. Proti byly i blízké státy Venezuela a Bolívie, které veřejně deklarovaly podporu demonstrujícím. Nečinily tak z žádné lidumilnosti. Naopak, jde jim o hájení vlastních těžebních zájmů, které by mohla nová naleziště v Peru ohrožovat.
Velkou roli v jejich angažovanosti hraje i osobní nevraživost mezi prezidentem Garcíou, který je v latinskoamerickém kontextu představitelem umírněné levice, a jeho o poznání radikálnějšími kolegy z Venezuely a Bolívie. Prezidenta Bolívie Eva Moralese dokonce peruánský ministr zahraničí předevčírem označil za nepřítele své země.
Morales totiž o násilnostech u Baguy mluvil jako o "genocidě zapříčiněné volným trhem". Dobrým vztahům jistě nepomohlo ani to, že tito prezidenti také zajistili, aby vůdce indiánských protestů získal azyl ve spřátelené Nikaragui.
Není indiánská radost předčasná?
Indiáni se radují z úspěchu: dekrety jsou zrušeny, dokonce kvůli nim padl i peruánský premiér Yehude Simon, který s jejich odpískáním nesouhlasil. Skeptické hlasy z Peru však varují: o žádnou výhru nejde.
Španělská verze BBC citovala specialistu Martína Tanaku: "Pro Amazonii a její problémy neznamená zrušení dekretů v žádném případě zlepšení. Je to jen návrat ke statu quo." Pravda je, že i dnes mizí stovky tisíc hektarů pralesa ročně a že zmnoha amazonských vesnic se staly skanzeny, kde indiáni vyrábějí cetky pro turisty.
