Na nejvýchodnějším kazašském nádraží v Ozkemenu panuje mumraj a cestující se soukají z plně obsazených vagonů. Prudké polední paprsky se odrážejí i od oholených hlav rekrutů, kteří se šikují do blízkého autobusu.
„Říká se, že ležíme mezi drakem a medvědem. Na severu Rusko a na východě Čína – oba dravci. Kazachstán je mírumilovný národ, ale musí se mít na pozoru a hrát to na obě strany,“ líčí se snažně znaleckým tónem situaci své země místní taxikář Jerbol Tursunov.
Jeho popis se do jisté míry blíží realitě – obě velmoci se v zemi přetahují o vliv. Zatímco Rusko pojí silné historické vazby a společný vojenský pakt, Čína se stala hlavním ekonomickým partnerem a přes území Kazachstánu vede i její nová železnice do Evropy.
Kazachstán otevřel železnici z Číny do Evropy. Vyhne se Rusku |
Hraniční linie všech tří zemí se protínají v hloubi pohoří Altaj, kde se nachází i vesnice Katon-Karagaj a stejnojmenný národní park. Tursunov tam právě míří sedě za volantem. Kolem vozovky se rozkládají zelené pláně a brzy jsou na dohled horské vrcholy. Chvíli před cílem krajinu zničehonic narušuje rozlehlé staveniště takřka uprostřed ničeho.
„Tady bude letiště,“ ukazuje taxikář na bagry s náklaďáky, které přejíždějí mezi hromadami se zeminou a stavebním materiálem. Podle plánů kazachstánské vlády budují moderní areál, kde by v budoucnu mohla přistávat i velká dopravní letadla.
„Národní park Katon-Karagaj už dnes přitahuje asi 100 tisíc turistů ročně a v příštích pěti letech očekáváme nárůst návštěvnosti až na 250 tisíc lidí,“ vysvětluje výstavbu kazachstánský ministr dopravy Marat Karabajev.
Vesnice, která je pomyslným turistickým centrem oblasti, leží jen o pár kilometrů dále. K vyspělé turistické zástavbě s infrastrukturou jí ale chybí poměrně mnoho – většinu z obydlí tvoří jen jednodušší domky.
K vesničce známé z kultovního filmu o kazachstánském novináři Boratovi má tato stále daleko, ale velká část vozovek nápodobně není ani zpevněná betonem. I proto se tu volně toulá dobytek a stále nevymizeli cestující v sedlech koní. V blízkých vesničkách směrem na východ pak dokonce početně převažují nad řidiči aut.

Katon-Karagaj
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Místní hejtman Nurymbet Sachtahanov si ale od plánovaného letiště slibuje impuls k rozvoji regionu. „Pomůže cestovnímu ruchu, přispěje ke zlepšení dopravní infrastruktury a hlavně přiláká nové investice, včetně těch zahraničních,“ domnívá se.
Alespoň část jeho předpokladů se dnes už plní. Desítka dělníků opravuje pomník na návsi, jinde bagrista připravuje ulici na vylití asfaltu nebo klempíři dokončují práce na nové střeše. Několik řemeslníků rekonstruuje i penzion na samém okraji vsi, jehož součástí je restaurant a několik chatek pro turisty.
„Provoz jsem zahájil před třemi lety a daří se výborně. Jezdí i Evropané. Na pozemku zbývá ještě hodně volného prostoru, kde je dnes kemp. Plánuji tam brzy postavit třípatrový hotel,“ prozrazuje majitel penzionu Tleubek Muabajev.
„Letiště pomůže především v zimě, kdy je hlavní cesta z Ozkemenu kvůli sněhu neprůjezdná. V létě to bude zase velká zkratka pro cestující z Astany. Na plánech stavba vypadá krásně, ale samozřejmě se může stát, že sem nakonec moc lidí nepřivede – třeba kvůli vysoké ceně letenek. Té se bojím nejvíce,“ dodává.
Mezi jeho hosty je i Rakušan Jürgen Feitl. Jakožto digitální nomád pracuje na dálku a cestováním po okolních zemích tráví v kuse posledních šest let. „Kazachstán mám ze všech zemí Střední Asie nejradši. Například oproti Mongolsku šel v posledních letech neskutečně dopředu,“ zamýšlí se.
„Nějaké věci tu ale pořád ještě chybí, třeba lepší značení výletních cest pro turisty. Příroda je úchvatná, ale místní nemají moc zkušeností s budováním cestovního ruchu a jeho propagací. Časem se to třeba zlepší,“ dodává.
Kultura se točí kolem chovu koní
Hlavními lákadly v oblasti jsou termální prameny i o poznání chladnější jezera a řeky. Takřka všude se lze setkat se stády koní – ať už těch divokých, nebo ochočených. Živobytí mnohých místních se dnes stejně jako před tisíci let točí kolem jejich chovu. Mezi pochoutky patří koňský steak i konzervované maso.
Jednu z farem vlastní také Kairat Chyngysov. Příchozím kromě projížděk nabízí alkohol vyráběný z kvašeného koňského mléka – takzvaný kumis. V drobné jurtě ho jeden z jeho vnuků připravuje hlasitými údery palicí do dřevěného džberu.
„Turisty moc neřeším. Soustředím se na prodej kumisu a nechávám to na příští generaci. Letiště tu ale může hodně změnit. Už nebudeme tak odříznutí od zbytku země. Nedivil bych se ale, kdyby tu časem začali kácet lesy a stavět sjezdovky pro lyžaře podobně jako u hranic s Kyrgyzstánem,“ uvádí s tím, že by podle něj byla přírody škoda.
Spasí lyžaře Kazachstán? Vypadá to jako světový trend! |
Jiní podnikatelé jdou více s dobou. Azat Ermekov třeba spolu se svým kamarádem založil turistickou kancelář, která působí i v severních částech Altaje. „Turistům zařizujeme jízdy v offroadových vozidlech, pěší výpravy do přírody i lety v helikoptéře,“ popisuje.
Do jižní části pohoří pak jezdí přes horský průsmyk po takzvané Starorakouské cestě, kterou postavili rakouskouherští váleční zajatci za první světové války. Jednalo se přitom hlavně o etnické Čechy, popisuje server The Times of Central Asia. Desítky vězňů při tvrdé práci zemřely a mnozí místní hovoří o tom, že mezi nimi byli i předci herce Arnolda Schwarzeneggera.
Zatímco někde jsou výmoly v kolejích cesty hluboké přes půl metru, jinde velká voda strhla mostní konstrukce a offroadoví nadšenci tak musejí projíždět přímo korytem řek.
Přibližně v polovině cesty je možné zdarma nocovat v horské chatrči, čehož využívá skupina několika postarších rybářů, kteří hory křižují v malém nákladním voze a nadšeně básní o hledání zlata (Altaj v kazaštině znamená „zlaté hory“, což se váže na legendy o bohatých nalezištích).
„Příroda východního Kazachstánu je výjimečná svojí různorodostí. Stepi, hory, lesy, pouště... Užijete si všechno. Pokud tedy nepotkáte medvědy,“ řehtá se jeden z nich, zatímco druhý nabízí horkou rybí polévku s těstovinami a zeleninou.
Komplikací jsou ale také hraniční permity, které si cizí turisté musí sami zařizovat. Část přírodní rezervace se nachází blízko ruské hranice a Kazachstánci dbají na to, aby tu panoval pořádek. Pro návštěvu je potřeba nechat se vyslechnout na úřadě, předložit pas a zaplatit speciální poplatek.
Hranici s Čínou pak kromě začátku pouště určuje také několik plotů s ostnatými dráty. „Zavřete si okénka,“ upozorňuje nahlas řidič taxi, když podél ní projíždíme. V jejím okolí se nachází několik kasáren i hotelů, ale cizince tu pracovníci bezpečnostních složek státu vidí neradi.
„Jednu noc tu přespěte, ale zítra jeďte pryč,“ zamračeně přikazuje třeba voják při namátkové kontrole v příhraničním městě Moyildy. Putování po regionu tak do určité míry zůstává adrenalinovým zážitkem. Investice na zlepšení infrastruktury nemusí bez dalších změn k většímu rozvoji cestovního ruchu stačit.




















