Poté, co mu loni v prosinci v Kábulu zkrachoval obchod s obuví, rozhodl se Azam Dastegir, že se pokusí dostat do Francie, kde už v té době žili příbuzní jeho manželky.
Příznačná je cesta, již k naplnění svého záměru zvolil. Nepožádal o vydání francouzského víza, jak by se slušelo, ale usoudil, že jistější bude, když se obrátí na afghánské pašeráky lidí.
Z toho, co se doslechl, se to nejevilo jako sázka na špatnou kartu. Pašerák, s nímž se spojil, mu za pět tisíc amerických dolarů slíbil hladký průchod do Bulharska, jedné ze vstupních bran pro migranty, kteří se touží dostat do západní Evropy.
Ze začátku všechno klapalo. V květnu osmadvacetiletý muž odletěl z Kábulu do Teheránu. Až tam mu začalo útrpné dvoutýdenní martyrium, neboť teprve v Íránu nastoupil do pašovacího molochu, který v Afghánistánu vznikl poté, co se tam bezpečnostní a ekonomická situace zásadně zhoršila.
„Pašerákům jde jen o peníze, nejednají s vámi jako s člověkem,“ svěřil se později reportérovi amerického listu The Wall Street Journal. Mladý muž svého vysněného cíle nakonec nedosáhl. Pašeráci ho podvedli, a tak je už dnes zase zpátky v afghánské metropoli.
Pašeráci narazili na zlatou žílu
Desetitisíce jiných Afghánců však podobným způsobem letos do Evropy dorazily. Podle OSN jen za první letošní pololetí požádalo na starém kontinentu o azyl na osmdesát tisíc Afghánců. Jde o trojnásobný počet oproti stejnému období roku 2014.
Počet afghánských běženců bude pravděpodobně dál strmě stoupat. Pro pašeráky lidí je totiž často zkreslená touha mnoha Afghánců po lepším životě v zaslíbené Evropě pověstnou zlatou žílou. Nestydatě bohatnou, lépe se organizují a hrnou na Západ další a další várky nešťastníků.
Azam Dastegir možná narazil na podvodníky. V Afghánistánu však zjevně existují mnohem schopnější skupiny pašeráků lidí.
Německá spolková zpravodajská služba tvrdí, že afghánští převaděči vytvořili profesionální síť, něco jako nelegální „cestovní kancelář“, pro dopravu běženců do Evropy.
„V Afghánistánu vznikla vysoce profesionální pašerácká struktura, jejíž síť sahá přes Turecko až do Řecka, Itálie a Francie,“ řekl ředitel německé rozvědky BND Gerhard Schindler německému deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung.
Podle něj pašerákům nahrávají nedávné bojové úspěchy Talibanu i kolabující afghánská ekonomika, takže se dá očekávat další nárůst počtu běženců z Afghánistánu (o kořenech afghánského exodu čtěte více zde).
Jak vlnu zastavit?
Převážná většina z nich míří do Německa. Tamní vláda se Afghánce snaží od příjezdu odradit, zatím však s nevelkým úspěchem. Koncem října spustil Berlín přímo v Afghánistánu kampaň, jež se snaží mnohdy nereálné představy o azylu v Německu uvést na pravou míru.
Německá vláda také Kábul upozornila, že velká část Afghánců nemá v její zemi nárok na azyl. Podle zdrojů z německého kabinetu totiž přicházejí zpravidla příslušníci střední třídy, kteří doma žijí v relativním bezpečí a blahobytu. Chudí z oblastí, kde nejčastěji útočí Taliban, naopak nemají dost peněz na to, aby se o služby převaděčů mohli ucházet.
V průběhu několika posledních desetiletí byl Afghánistán často zdrojem největších uprchlických vln. Po sovětské invazi v roce 1979 přinutily následné války k útěku miliony lidí – vesměs do Íránu a Pákistánu. Po roce 2001 se většina běženců vrátila domů, o šest let později, po otevřeném talibanském povstání, začal exodus znovu.
Protože však islamistické hnutí není oficiálně u moci, je dnes pro Afghánce těžší získat v cizině status uprchlíka. Ti se proto ve zvýšené míře obracejí na pašeráky.
Jak tvrdí Afghánci, jimž se podařilo odejít, není dnes v Kábulu nic snazšího než kontaktovat převaděče. Ti jsou nyní mnohem drzejší, operují často pod zástěrkou cestovních kanceláří, obchodů s oděvy či levných hotelů. „Denně k nám volá více než sto lidí a ptají se, zda jim nepomůžeme odjet do Evropy,“ řekl agentuře AP Džamil Mangal, který v Kábulu vlastní několik cestovek.
