"Jsme velmi smutní. Oznamujeme bojkot této vlády. Nepojedeme do Kábulu, dokud tam nebude dosazena ta správná vláda," řekl Dóstum v rozhovoru ze severního Afghánistánu.
Dóstumovu Národnímu islámskému hnutí složenému převážně z Uzbeků byla ve vládě svěřena ministerstva zemědělství, průmyslu a dolů. Dóstum ale žádal úřad ministerstva zahraničí.
Prohlásil, že jeho oddíly, které kontrolují značnou část severu země, zablokují prozatímní vládě přístup do severních oblastí, kde jsou naleziště ropy a plynu.
"Ministerstva byla rozdělena nespravedlivě. Ve vládě nejsou zastoupeni ti, kdo měli významnou roli ve válce proti Sovětům," namítal Sajíd Ahmad Gílání v Islámábádu. Zároveň vyjádřil naději, že navzdory nevyrovnanosti prozatímní vlády se OSN podaří dát dohromady výbor, který svolá kmenovou radu starších (Velkou džirgu) a že další kroky pak budou vyváženější.
Gíláního Národní islámská fronta, kterou v Bonnu zastupoval Gíláního syn Hamíd, má značný vliv hlavně mezi uprchlíky v Pákistánu.
STŘEDA
Afghánistán stvrdil dohodu o vládě
Afghánské delegace ve středu podepsaly u Bonnu dohodu o prozatímní vládě. Povede ji Paštun Hamid Karzáí. Třicetičlenná vláda, v níž jsou i dvě ženy, se chopí moci 22. prosince. Nový premiér Karzáí pro BBC řekl, že jeho hlavním cílem je zajistit v Afghánistánu absolutní mír a bezpečnost a zemi sjednotit.
Hamída Karzáího, vůdce největšího etnika v zemi - Paštunů, navrhlo za šéfa prozatimního kabinetu Severní společenství. Tento bojovník právě se svými oddíly vede ofenzivu proti Talibanu u jihoafghánského Kandaháru. (Karzáí byl údajně zraněn - více čtěte ZDE.)
Mluvčí OSN Ahmed Fawzí informoval, že delegáti se shodli na 30 představitelích nové vlády. Jedenáct z nich ale ještě musí potvrdit, že se funkcí ujmou.
Severní spojenectví, které nyní ovládá většinu afghánského území včetně Kábulu, získalo tři nejdůležitější vládní posty. Ministrem zahraničí bude Abdalláh Abdalláh, ministrem obrany generál Muhammad Fahím a ministrem vnitra Júnus Kanúní.
|
Reportér BBC z Kábulu hlásí, že v afghánské metropoli zavládla radost a úleva, že jednání bylo úspěšné a že země bude mít po dvaceti letech válek novou vládu. |
Očekává se, že na spojenectví bude ještě vyvíjen tlak, aby jedno z klíčových ministerských křesel podstoupilo Paštunům.
Mezi jmenovanými členy nové vlády jsou i dvě ženy. Sima Samarová bude Karzáíovou vicepremiérkou.
Předání moci mezi prozatímní vládou a Severním spojenectvím, které nyní ovládá Kábul, by mělo podle Fawzího proběhnout 22. prosince.
Kromě vedoucích delegací čtyř afghánských politických skupin dohodu podepsal také vedoucí představitel OSN na konferenci Lachdar Brahímí. Podpisu byli přítomni také německý kancléř Gerhard Schröder a ministr zahraničí Joschka Fischer.
Jak bude vláda fungovat
Dohoda, k níž se delegace snažily dospět od 27. listopadu, předpokládá, že prozatímní vláda povede zemi šest měsíců. Do té doby by se měla sejít Velká džirga, tradiční afghánský sněm starších.
Velká džirga, ve které má hrát významnou roli také bývalý afghánský král, zvolí přechodnou vládu s mandátem na zhruba 1,5 roku. Během těchto 18 měsíců má přechodná vláda připravit vytvoření vlády definitivní. Demokratické volby by se měly konat nejpozději v červnu 2004.
|
DÁLE ČTĚTE |
Král bude asi jen symbolem
S nástupem přechodné vlády přijde o funkci prezident Burhánuddín Rabbání. Toho doposud OSN formálně uznávalo.
Bývalý král Muhammad Záhir Šáh, který nyní žije v Itálii, sehraje v poválečném uspořádání Afghánistánu pouze symbolickou roli.
|
KLÍČOVÍ MUŽI NOVÉ VLÁDY |
|
|
|
|
|
|
|
|
Hamíd Karzáí, premiér - 44 let, vlivný paštunský vůdce a spojenec bývalého krále Záhira Šáha; v letech 92 až 96 byl zástupcem ministra zahraničí; podílel se na tajných operacích na rozštěpení Talibanu v okolí Kandaháru; v den svého zvolení do čela prozatímní vlády obléhal Kandahár, odkud také pochází. Bojoval už proti sovětské okupaci Afghánistánu. Mluví anglicky.
Muhammad Júnus Kanúní, ministr vnitra - Tádžik v Petersbergu vedl delegaci Severního spojenectví; v první polovině 90. let byl ministrem obrany; je hlavním činitelem Islámského společenství (Džamíate islámí), politické organizace sunnitských muslimů, kteří se hlásí k umírněnému fundamentalismu; to je od roku 1997 hlavní součástí Severního spojenectví; ve vládě Rabbáního Kanúní vedl od roku 1996 ministerstvo vnitra; byl blízkým poradcem vůdce Ahmada Šáha Masúda, zavražděného letos v září.
Abdalláh Abdalláh, ministr zahraničí - 41 let, Tádžik, narodil se v tádžicko-paštunské rodině; vystudoval medicínu na Kábulské univerzitě; v roce 1983 začal pracovat mezi afghánskými uprchlíky v Pákistánu a od roku 1985 působil jako lékař v povstaleckých jednotkách v Aghánistánu; koncem 80. let se stal poradcem Ahmada Šáha Masúda; od roku 1998 vede ministerstvo zahraničí ve vládě Rabbáního.
Muhammad Fahím Chán, ministr obrany - 44 let,vojenský velitel Severního spojenectví, nástupce v září zavražděného vůdce Ahmada Šáha Masúda; původem Tádžik absolvoval teologickou fakultu Kábulské univerzity; od roku 1973 se spolu s Masúdem účastnil odporu proti prosovětskému režimu Babraka Karmala a Nadžíbulláha; v roce 1992 byl jmenován ministrem vnitra ve vládě Rabbáního. Letecký snímek vládního hotelu Petersberg nedaleko Bonnu. V úterý tu byla zahájena konference vůdců afghánských frakcí o budoucím rozdělení moci v potalibanském Afghánistánu. (26. listopadu 2001) |
 Policisté střeží tiskové středisko v Königswinteru u Bonnu, kde v rezidenci Petersberg začala konference o politické budoucnosti Afghánistánu. (27. listopadu 2001) |
 Mustafa Záhir, vnuk bývalého afghánského krále Záhira šáha, se účastní konference o budoucím Afghánistánu poblíž německého Bonnu. (27. listopadu 2001) |
 Šéf delegace Severního spojenectví na konferenci o budoucnosti Afghánistánu Júnis Kanúní při tiskové konferenci, která se koná 28. listopadu v Petersbergu u Bonnu, 29. listopadu 2001. |
 Jednací místnost v Peterburgu u Bonnu, kde se zástupci afghánských opozičních frakcí shodli na budoucí vládě země, 5. prosince 2001 |
 Afghánské delegace podepsaly u Bonnu dohodu o prozatímní vládě. Povede ji Paštun Hamid Karzáí. Slavnostnímu okamžiku přihlíželi i německý premiér Gerhard Schroeder a ministr zahraničí Joschka Fischer, 5. prosince 2001. |
