„Jen málo Afghánců si může dovolit tisíc až dva tisíce dolarů za drahokam do prstýnku,“ krčí rameny obchodník se smaragdy Azizulláh Nijází. V malém krámku v Kábulu má i rubíny, safíry či lapis lazuli. Na svého prvního zákazníka toho rána ještě čeká. Vzpomíná, že před návratem Tálibánu k moci mohl své produkty nabízet i na americké vojenské základně.
Každý pátek se tam před ním vyrojila fronta zájemců z řad vojáků i civilních kontraktorů, kteří na rozdíl od Afghánců či Arabů o ceně nesmlouvali. Ze svých výdělků tehdy Nijází platil sedmiprocentní daň. Aby nyní vůbec něco prodal, musí pravidelně vyjíždět do Číny. Přímo v Kábulu za ním nejčastěji chodí klienti z Dubaje, Pákistánu nebo Íránu.
Na časy, kdy se za ním hrnuli Američané, Britové, Francouzi či Australané, vzpomíná i jeho konkurent Hadží Ghází. V obchodě má drahokamy odhadem za 300 tisíc dolarů (7,2 milionu korun). Vítr se však pro něj obrací správným směrem. Už i islamisté z Tálibánu upírají zraky na lesklé kamínky.
Tálibán vytáhl do boje s okny. Nesmějí směřovat na místa, kde jsou ženy |
Smaragdy, rubíny, safíry, granáty, lapis lazuli... zájemci mají z čeho vybírat. Afghánistán je bohatý i na měď, zlato, zinek, chromit, kobalt, lithium a průmyslové nerosty. Americká vláda odhaduje, že se na afghánském území nacházejí ložiska nerostných surovin v hodnotě nejméně jednoho bilionu dolarů (24 bilionů korun).
Podle amerického Úřadu zvláštního generálního inspektora pro rekonstrukci Afghánistánu, který letos v zemi svou činnost ukončí, má země rovněž bohaté zásoby vzácných kovů. Ty jsou stavebním kamenem moderních technologií s čipy – od mobilů až po elektromobily. A Tálibán se nyní snaží dosáhnout toho, co se Američanům za dvacet let správy země nepodařilo, píše list The New York Times.
Vláda Spojených států v Afghánistánu v souvislosti s těžebními projekty utratila necelou miliardu dolarů, „hmatatelný pokrok byl však zanedbatelný a neudržitelný“, konstatoval generální inspektor předloni v lednu. Objektivní překážky těžby přitom nikam nezmizely. Práce je to stále nebezpečná, infrastruktura nestačí požadavkům těžkého průmyslu, v zemi i po nástupu Tálibánu frčí korupce a jasná pravidla také chybí. Vedení teroristického hnutí to však musí zkusit.
Měli jsme protestovat po boku žen. Omezení Tálibánu začínají vadit i mužům |
S odchodem amerických vojáků totiž vyschly i zdroje příjmů. Podle NYT do Afghánistánu z USA do roku 2021 přiteklo 143 miliard dolarů (3,4 bilionu korun) ve formě humanitární pomoci. Od léta 2021, kdy se Američané neslavně stáhli, tato pomoc klesla na pouhých 2,6 miliardy dolarů (62 miliard korun). A za poslední dva roky se tamní ekonomika snížila o 26 procent, uvedla loni v dubnu Světová banka s tím, že návrat afghánských emigrantů a zemětřesení v Herátu tyto problémy ještě prohloubily.
Prudký pokles mezinárodní pomoci způsobil, že Afghánistán „nemá žádné vnitřní motory růstu“, dodala tehdy. Ve zprávě o vývoji v zemi z konce roku pak Světová banka píše, že afghánská ekonomika vysílá signály o mírném růstu, zhruba 2,7 procenta, stále však čelí mnoha překážkám. Experti upozorňují, že se budou muset zapojit i schopné podnikatelky, aby se situace zlepšila – v současném Afghánistánu nepředstavitelné.
Tálibán po svém nástupu začal znovu vyžadovat dodržování práva šaría a ženy vyhnal z ulic i od oken. Zakázal také produkci opia, která držela nad vodou afghánské zemědělce. Ty podle Světové banky zákaz připravil o 1,3 miliardy dolarů (31 miliard korun) – 8 procent afghánského HDP. O práci v souvislosti s bojem proti drogám přišlo na 450 tisíc lidí a mák se nyní pěstuje jen na pěti procentech původní rozlohy, dodává OSN.
Právě vzácné nerosty by toto všechno mohly zachránit, doufají tálibánci. Zájem už prý projevili v Turecku, Kataru, Číně či Íránu. Vlády těchto zemí již investovaly do železných, měděných, zlatých a dalších dolů. Uzbecké firmy se pak zavázaly, že budou těžit ropu na severu Afghánistánu, pochlubilo se tálibánské ministerstvo dolů a ropy.
Boj o moc v Tálibánu. Hledaný ministr se nabízí světu jako mírnější alternativa |
Tálibán také z prodeje smaragdů vybírá daně. Pod palcem má všechny probíhající aukce, které nyní pořádá každý týden, a žádný nákupčí své kameny nedostane, dokud nezaplatí desetiprocentní poplatek. Kromě smaragdů dani podléhají i rubíny a safíry. Obchod s drahokamy přitom dosud podle NYT probíhal výrazně volněji, byznysu dominovali vojenští vůdci a lidé s patřičnými konexemi, přičemž výběr daní byl „přinejlepším nahodilý“.
Dealer Rahmatulláh Šarífí, který si na aukci koupil už dva sety smaragdů, k tomu říká, že mu daň nevadí. „Vláda ty peníze potřebuje, aby mohla zemi rozvíjet. Otázkou však je, zda je věnuje na pomoc afghánskému národu,“ dodává. Většina afghánských smaragdů se těží v provincii Pandžšír severně od Kábulu. Ta byla mimochodem poslední, která během tálibánského vítězného tažení Afghánistánem v roce 2021 padla do rukou islamistů.
Právě do Pandžšíru také uprchli policisté a vojáci, kteří sloužili za předchozí vlády. A aby se uživili, začali brzy hledat smaragdy v tamních horách. Lovci pokladů podle Rádia Svobodná Evropa pak popisovali, že bojovníci Tálibánu dělali „přepadovky“ ve smaragdových dolech a kontrolovali ruce přítomných mužů. Na každého, kdo je neměl dostatečně mozolnaté a upracované, hned padlo podezření, že je bývalý muž zákona.
Současná vláda v provincii místním i zahraničním investorům vydala více než 560 licencí a hlásá, že to vytvořilo přes 10 tisíc nových pracovních míst. Tamní tálibánský šéf pro těžbu podle portálu Afghanistan International oznámil, že nelegální těžba a pašování drahokamů byly tímto eliminovány. V plánu jsou pak licence i v dalších regionech. A to i tam, kde doly teprve čekají na svou příležitost anebo není dost expertů.
Tálibán si nicméně slibuje, že část know-how Afgháncům předají ti, které si do země přivezou zahraniční investoři. Ti nicméně musejí počítat s tím, že spolupracují s režimem, na který jsou uvalené mezinárodní sankce. Těch ještě přibylo s tím, jak islamisté ve vedení více a více izolují ženy a dívky a porušují lidská práva.
