Loni zahynulo deset tisíc civilistů, letos jich má být víc. Jsou týdny, kdy tálibánci, kteří kontrolují tři čtvrtiny země, pozabíjejí i dvě stě vládních vojáků.
V srpnu vzali útokem město Gházní, jedno z největších v zemi, před šesti dny před nimi utíkal velitel vojsk NATO v zemi, americký generál Austin Miller, přičemž život mu zachránila jen neprůstřelná vesta. Další americký generál, který prchal s ním, byl postřelen. Osmačtyřicet studentů bylo roztrháno explozí na kousky ve třídě, kde se učili na zkoušky.
A k tomu umírají čeští vojáci. Ten poslední typicky afghánsky. Zabil ho výstřel z vlastních řad.
Afghánští vojáci běžně zabíjejí vojáky z NATO, kteří je cvičí. Stává se to nečekaně často. Už před deseti lety, když jsem byl v jednom takovém výcvikovém středisku, varovali mě instruktoři, abych si kryl záda. Oni dělali totéž.
V roce 2012 údajně způsobil „insider attack“, útok zevnitř, jak se tomu v žargonu říká, pětinu ztrát vojáků NATO v Afghánistánu. Tato situace vypovídá o zemi a válce nečekaně mnoho.
Rekruti afghánské armády jsou často mladíci z primitivních vesnic, kvůli nimž muselo NATO natočit instruktážní filmy, jak se rozsvěcuje vypínačem a jak se pouští z kohoutku voda. Nikdo neví, co se takovému vojákovi mele v hlavě a zda neinfiltroval armádu jako tálibánec.
Je to docela běžné, spousta jich během výcviku zmizí, některé to prostě přestane bavit, ale počítá se s tím, že řada odchází k Tálibánu s informacemi o taktice, postupech a zbraních, s nimiž armáda bojuje.
Ti, kdo zbudou, ale nejsou žádná ořezávátka. Jsou stejně tvrdí a dobří jako Tálibán, který stojí proti nim. Mají vysoké ztráty, v průměru pět tisíc mužů ročně, přesto bojují. Je vidět, že něco je špatně: velení, zásobování. Důvod: korupce a neschopní velitelé.
Jeden důstojník mi vyprávěl, jak v zapadlém hnízdě narazil na bosé afghánské vojáky, jimž velitel zabavil a prodal jejich nově vyfasované boty. Ale nebylo to prý nic výjimečného.
Výsledkem je, že Tálibán má vrch. Před deseti lety se odhadovalo, že má asi patnáct tisíc bojovníků, teď jich je víc než šedesát tisíc.
Strategie spojenců, kteří před lety přišli jako nadlidé do středověké země hliněných vesnic, se teď přizpůsobila situaci podle starého vietnamského modelu: soustředili se jen na udržení obydlených center a Tálibánu přenechali území mezi nimi.
Afghánistán ale připomíná i první světovou válku. Ani jedna strana nemá dost sil na vítězství, paradoxně proto je válka stále krvavější. Obě se snaží dosáhnout rozhodujícího zlomu. Čím je situace patovější, tím je snaha zoufalejší.
Protože nikdo nemůže v boji vyhrát, je jasné, že musí začít mírová jednání. Ale kvůli nim chce Tálibán urvat co nejvíc zisků, aby mohl mluvit z pozice síly.
Kromě toho se do války zapojili i džihádisté z Islámského státu, kteří pozvedli úroveň brutality ještě výš.
A kartami míchají i jiné země, Pákistán a Rusové. Ti jsou obviňováni, že paradoxně lehce podporují Tálibán, aby snáz ničil Islámský stát. Až tak se to zamotalo.
Afghánistán je krvavá a zpackaná válka. Vyhraná válka, která byla následným mejdanem zase prohrána. Američané nadělali v opojení snadným vítězstvím tolik chyb, že se o nich bude učit na West Pointu.
Podceňovali rozprášeného nepřítele, nepoučili se z porážky Rusů, násilně šroubovali do středověké země demokracii a 21. století, nechali rozkvést korupci. Věřili tabulkám víc než realitě či nechávali čerstvé absolventky univerzit, aby školily staré kmenové náčelníky, jak se věci mají řídit.
Potkal jsem jednou důstojníka NATO, který mi vyprávěl, jak měl na venkově propagovat zdravotní pojištění. Když lidé zhruba pochopili, co to je, nevěděli, k čemu by jim to bylo, když stejně nemají nemocnice.
Afghánistán je totiž země absurdit, jaké nevymyslíte. Je tak absurdní, že před lety jste si i vy platili své tálibánce. Z vašich daní.
Moderní armáda něco spotřebuje. Hromady jídla, zbraní, toaleťáku či střeliva se přepravovaly letecky i loděmi do Pákistánu a odtud po zemi do Afghánistánu. Vozili je najatí místní přepravci, bylo to levnější. Provázela je ochranka, která kolony chránila tím, že čtvrtinu peněz, které jí NATO zaplatilo, dávala Tálibánu jako výpalné, aby je nechal být.
Na prvním voze konvoje seděli tálibánci, aby kolegové viděli, že auta jsou pod ochranou. Svědomitě dávali pozor, aby se do rukou Aliance dostalo bez úhony vše, s čím je potom bude honit. A takhle to dopadlo.
