Německý list dva dny před padesátým výročím zahájení jeruzalémského procesu zveřejnil dokument, podle kterého se kabinet tehdejšího kancléře Konrada Adenauera izraelský proces století snažil ovlivnit. Dokazuje to především míru strachu, který v Bonnu vládl z dalšího možného pronásledování západoněmeckých prominentů ze strany izraelských vyšetřovatelů.
Němci se prý báli především o Hanse Globkeho, jednoho z předních Adenauerových poradců, který za vlády Adolfa Hitlera pomáhal zformulovat nechvalně známé Norimberské zákony vylučující Židy z veřejného života.
Spoluautor Norimberských zákonů Hans Globke
Eichmannova fotka z jeho izraelského vyšetřovavacího spisu
Spolkový kancléř Konrad Adenauer v roce 1951
Z Adenauerova popudu odjel proto v roce 1961 do Jeruzaléma agent západoněmecké rozvědky Rolf Vogel. Oficiálně byl německým dopisovatelem z procesu, jeho pravou úlohou ale bylo přesvědčit představitele židovského státu, aby zůstalo jen u tohoto soudu a Izrael dále před světem nerozpitvával spoluvinu řady Němců.
Bonn prý Izraeli pohrozil, že pokud by měla při procesu utrpět německá pověst, může se to projevit na zpoždění zbrojních dodávek, které židovský stát nutně potřeboval. Adenauer kromě toho neustále oddaloval poskytnutí dohodnuté půjčky židovskému státu a schválil ji až v srpnu 1962, dva měsíce po Eichmannově popravě.
Eichmann Reinhardt Heydrich svěřil ideologicky spolehlivému a organizačně nadanému Eichmannovi v tzv. konečném řešení židovské otázky úlohu logistika. Snaživý úředník organizoval železniční transporty Židů do ghett a vyhlazovacích táborů ve východní Evropě. Po válce utekl do Argentiny, kde žil i se svou ženou pod falešným jménem. Patnáct let po válce, 11. května 1960, ho vypátrali a tajně unesli agenti izraelského Mosadu. V Izraeli byl nacistický zločinec v prosinci roku 1961 odsouzen k trestu smrti a po zamítnutí žádosti o milost byl 31. května 1962 oběšen. |
Vogel prý z Adenauerova pověření jednal i s izraelským prezidentem Davidem Ben Gurionem. Izraelci německého agenta ujistili, že Globkeho jméno u soudu nepadne a Adenauerův poradce nebyl předvolán ani jako svědek. Podle slavné knihy Hannah Arendtové Eichmann v Jeruzalémě Globkeho jméno zmínila sama obhajoba v naději, že tak přesvědčí Adenauerovu vládu, aby zahájila jednání o Eichmannově vydání do Německa.
Usvědčily ho vlastní zápisky z Wannsee
Při příležitosti padesátého výročí zahájení procesu s Eichmannem byla v berlínském Muzeu topografie teroru otevřená nová výstava. Bere si za cíl prozkoumat válečné zločiny jednoho z hlavních organizátorů nacistické vražedné mašinerie zaměřené na zlikvidování populace evropských Židů.
Návštěvníci výstavy si kromě řady dobových fotografií mohou prohlédnout filmové záznamy z procesu, který v Jeruzalémě začal 11. dubna 1961 přesně v devět hodin ráno. Eichmann se soudce snažil přesvědčit, že v organizaci holokaustu byl jen bezvýznamnou součástkou. Proti němu svědčila řada přeživších, díky jejichž výpovědi si světová veřejnost poprvé uvědomila rozsah nacistického vraždění.
"Nikdy nezapomenu na začátek procesu," prohlásil při zahájení výstavy jeden z tehdejších izraelských prokurátorů, nyní čtyřiaosmdesátiletý Gabriel Bach. Vzpomíná i na moment, kdy se s bývalým Obersturmbannführerem SS setkal mezi čtyřma očima.
"Když jsem zaslechl jeho kroky na chodbě a on si pak naproti mě sedl, nebylo jednoduché zachovat klid," přiznává po letech Bach. Eichmann si podle něj chtěl pohovořit o svém obhájci.
Příprava samotného procesu zabrala téměř rok. "Nejdůležitějším důkazem byly Eichmannovy zápisky, které si pořídil v lednu 1942 na konferenci ve Wannsee," vzpomíná podle AFP Miki Resch, jeden z izraelských policistů, který před padesáti lety Eichmanna vyslýchal.
Z berlínské výstavy Tváří v tvář spravedlnosti: Adolf Eichmann před soudem (11. dubna 2011)
Při setkání na předměstí Berlína se nacistické špičky pod taktovkou Reinharda Heydricha dohodly na tzv. konečném řešení židovské otázky - plánu na systematickém vyvraždění Židů ve vyhlazovacích táborech na východě Evropy. Před soudem vystoupilo během čtyř měsíců 110 svědků, závěrečný verdikt však byl všem jasný už před propuknutím procesu a Eichmann byl 31. května 1962 oběšen.
"Když tu nyní stojím před vámi, nestojím tu sám. Se mnou tu je šest milionů žalobců. Jejich krev volá do nebe, ale jejich hlas už nelze uslyšet" hřímal při zahájení procesu hlavní prokurátor Gideon Hauser. Přestože se Eichmanna snažil vykreslit jako bestiálního zloducha, časem vyšlo najevo, že na lavici obžalovaných sedí jen ambiciozní byrokrat neschopný samostatného myšlení, který se rád chlubí svojí někdejší důležitostí.
VideoKompletní záznam procesu s Eichmannem najdete na YouTube |
K únosu a procesu s Eichmannem dal pokyn sám David Ben Gurion, který v přelíčení tušil mohutný propagandistický potenciál. Soud s jedním z organizátorů největší tragédie v dějinách vyvoleného národa měl mladý stát sjednotit a dokázat sílu sionistické myšlenky. Izraelci během procesu každý den z rozhlasu slyšeli další a další svědectví o hrůzách holokaustu.
"Až do roku 1960 byl holokaust v podstatě tabu. Rodiče o tom dětem nevyprávěli a děti se jich bály zeptat. Proces s Eichmannem otevřel staré rány," vysvětlil BBC historik Tom Segev. "Ben Gurion chtěl, aby všichni pochopili, že pokud obětem holokaustu něco dluží, dluží to nyní Izraeli," dodal historik.
