Vedle kubánského Guantánama a newyorské Sing Sing jde patrně o nejznámější vězení světa: Abú Ghrajb, věznice americké armády ve stejnojmenném městě, asi třicet kilometrů západně od iráckého hlavního města Bagdádu.
Nechvalně proslula už za éry Saddáma Husajna, když v ní mučil a popravoval odpůrce režimu. Do celosvětového povědomí se ovšem dostala až začátkem nového tisíciletí po invazi Spojených států do Iráku. Kvůli snímkům zachycujícím americké vojáky, jak brutálně mučí irácké vězně.
Slavné fotografiePokračování seriálu iDNES.cz, který nabízí příběhy slavných zpravodajských fotografií – ať už vznikly na bojištích, při přírodních katastrofách, ve vesmíru nebo „jen“ zachycují lidské osudy. Již jsme psali: Pět let v zajetí myslel na ženu a děti. Návrat z Vietnamu rychle zhořkl Maa ukázali jako plaveckého rekordmana. A masakry kulturní revoluce začaly Sama proti těžkooděncům. Sveřepá osadnice ukázala vášně bojů o Svatou zemi Průvan zvedl šaty a z Marilyn se stala bohyně. Jenom její manžel zuřil Práskl výstřel, cvakla spoušť. Vraždu Oswalda vyfotil na setinu přesně |
Na fotografii, jednoduše označované jako „muž s kápí“, je zachycen nyní šedesátiletý Iráčan Alí Šalál al-Kajsí. V roce 2003 ho zajali a v Abú Ghrajb vyslýchali američtí vojáci. Kvůli čemu?
Podle al-Kajsího americká armáda zabrala jeho fotbalové hřiště nedaleko mezinárodního letiště na předměstí Bagdádu, aby na něm mohla odkládat odpad a mrtvá těla. Byl zatčen poté, co se kvůli tomu pokusil spojit se zahraničními novináři.
Jeho jméno a příběh byly zveřejněny rok poté. „Trávím bezesné noci přemýšlením o utrpení, kterým jsem prošel. Pravidelně se mi zdají noční můry o tom, že jsem ve své cele v Abú Ghrajb, v cele č. 49, jak ji nazývali. A že trpím pod rukama lidí velkého národa, který nese pochodeň svobody a lidských práv,“ popisoval Al-Kajsí prožité utrpení.
Kvůli mučení, kterým v Abú Ghrajb prošel, následně podstoupil šest operací. Levou ruku má navždy zničenou po zásahu elektrickým proudem.
Autor snímku, bývalý americký voják Ivan Frederick, kvůli skandálu s týráním vězňů v Abú Ghrajb stanul před vojenským soudem.
Spolu s dalšími vojáky své jednotky armádních záloh, 372. roty vojenské policie, byl obviněn z toho, že se během okupace Iráku aktivně dopouštěl sexuálního, fyzického a psychického týrání iráckých vězňů, nebo byl těmto činům nápomocen.
Frederick se k činům přiznal, byl odsouzen k osmi letům vězení, ztrátě hodnosti a platu a zároveň propuštěn z armády. V říjnu 2007 se po čtyřech letech dočkal podmínečného propuštění.
„Bylo to jako nacistický koncentrák“
Když vojáci 372. roty vojenské policie ze státu Maryland přijeli počátkem října 2003 do největší americké vojenské věznice v Iráku, věděli o ní jen to, že se nachází v první linii. To naznačoval i její oficiální název: Předsunutá operační základna Abú Ghrajb.
Věznice v poušti, betonové stěny se strážními věžemi obehnané ostnatým drátem. „Jsou to jen trosky, rozstřílené budovy, všude pobíhají psi, vzteklí psi, všude jsou spálené kusy všeho možného. Ten zápach byl nesnesitelný: moč, výkaly, hnijící těla,“ popisoval prostředí věznice seržant Javal Davis.
Brutální invaze do Iráku... tedy na Ukrajinu. Bush si při projevu spletl země |
Vězňů zde bylo drženo několik tisíc, většinou oděných v univerzálních oranžových úborech. „Měli jsme dojem, že jsme se ocitli v jednom z Hitlerových koncentračních táborů,“ pokračoval Davis. „Bylo to prostě nechutné. Člověk se nechtěl ničeho dotknout. Ať už vás napadne cokoli nejhoršího, tohle bylo přesně ono. Místo, kam byste nikdy, nikdy, nikdy, nikdy neposlali ani svého nejhoršího nepřítele.“
„Nechtěla nikomu ublížit“
Většinu ze stovek fotografií, které se z Abú Ghrajb postupně dostaly na veřejnost, pořídila jediná žena, Sabrina Harmanová. Pokud je na fotografiích i ona sama, pak bez ohledu na zobrazovanou hrůzu vždy s úsměvem a zdviženým palcem, stejně jako další přítomná rezervistka Lynndie Englandová.
Podobně jako většina členů 372. roty tehdy 26letá žena z Virginie vstoupila do armády proto, aby si přivydělala na vysoké univerzitní školné. V jednotce byla známá jako člověk, který nesnáší násilí. „Sabrina by doslova neublížila ani mouše. Když ji chcete na podlaze zašlápnout, ona vás zastaví,“ říkal o ní její nadřízený, seržant Hydrue Joyner.
Nevěřte nikomu, kdo má takové vousy, říkal Saddám Husajn o Usámovi |
„Snažili jsme se třeba zabít cvrčka, protože nás celou noc ve stanu nenechal spát. Odstrkovala nás, aby se k tomu cvrčkovi dostala, a pak ho vyhodila ze stanu. Bylo jí jedno, jestli se vyspí, hlavně že ten cvrček bude žít. Byla prostě příliš milá na to, aby byla voják,“ řekl o ní automechanik roty Jeremy Sivits.
Ovšem fotografie ji vždy fascinovaly. Původně se stejně jako její otec a bratr chtěla stát policistkou, později se její představy stočily k forenzní fotografii. Násilí se jí sice příčilo, ale přitahovaly ji jeho následky. Stejně jako zraněná a mrtvá těla. Kdykoli tedy byla příležitost, bez rozmýšlení i s jistou fascinací k zraněním a smrti pořídila snímek.
Až fotografie přiměly Bushe k omluvě
Koncem roku 2003 agentura Associated Press popsala rozsah mučení a nehumánního zacházení, kterého se vojáci na vězních dopouštěli. Pozornost Američanů o půl roku později přitáhl zpravodajský pořad stanice CBS. Následovaly další televizní stanice a časopisy a z dění v Abú Ghrajb se rychle stala celosvětová kauza.
Vpádu do Iráku nelituji, řekl Bush. I když ho válka stála popularitu |
Vláda prezidenta George Bushe zpočátku možná pochybení odmítala. Byly to právě stovky fotografií pořízených přímo v Abú Ghrajb, které se dostaly na veřejnost, jež prokazatelně ukázaly, že nešlo o izolované incidenty několika problémových jednotlivců, ale ze strany vojáků o zcela systematické zneužívání jejich moci.
V květnu 2004 se Bush za mučení a zneužívání vězňů veřejně omluvil. Dění v Abú Ghrajb označil za „nepřijatelnou skvrnu na cti a reputaci jeho země“. Ve stejný den přidal omluvu také tehdejší ministr obrany Donald Rumsfeld: „Cítím se hrozně za to, co se těmto iráckým vězňům dělo. Jsou to lidské bytosti. Byli v americké vazbě. Naše země měla povinnost s nimi správně zacházet. To jsme neudělali. Bylo to špatné. Všem těmto Iráčanům se hluboce omlouvám. Bylo to neamerické. A bylo to v rozporu s hodnotami našeho národa.“
