Plicní formu nemoci, která je téměř stoprocentně smrtelná, provázejí vysoké teploty a těžký zápal plic, infikovaná osoba má zduřenou slezinu a játra, to vše spojené s krvácením. Člověk nakonec umírá na celkový šok. Většinou se však antrax vyvíjí jen v podobě lokálního onemocnění v místě styku s infekcí, postižený má zvýšené teploty a je velmi unaven. Léčí se antibiotiky a po několika dnech nemoc odezní. Z člověka na člověka je nemoc nepřenosná.

Sněť slezinná je choroba způsobená bakterií Bacillus anthracis, objevenou v roce 1855. Vyskytuje se jednak ve vegetativní formě a dále jako spory. Tyto spory se začínají tvořit z bacilů za přístupu vzduchu a odpovídající teploty na konci růstové fáze. Zatímco bacily jsou málo odolné, spory mají životnost v půdě deset a více let. Primárním zdrojem nákazy je nemocné zvíře a suroviny z něho získané. Mnohem nebezpečnější jsou ale sekundární zdroje, například půda, krmivo a suroviny kontaminované sporami sněti slezinné. Inkubační doba je jeden až sedm dní, obvykle se projeví po třech dnech. U plicní formy je to jenom 24 hodin.

Antrax jako smrtelnou biologickou zbraň použili příslušníci jednotky 731 japonské armády umístěné za druhé světové války v severovýchodní Číně; oběťmi přísně tajných experimentů s injekcemi bakterií vyvolávajících antrax, ale i tyfus a úplavici bylo nejméně 3.000 Číňanů, Rusů, Korejců a Mongolů. V agónii umírali íránští váleční zajatci, na nichž Irák v osmdesátých letech zkoušel bakterie antraxu.

Nechvalně známý je únik aerosolového mraku sněti slezinné z tábora 19 vojenského výzkumného pracoviště v sovětském vojenském prostoru v dubnu 1979. V ruském městě Jekatěrinburg (tehdy Sverdlovsk) na Urale způsobil smrt oficiálně 62 lidí, neoficiálně se mluvilo až o několika tisících osob.

Výskyt tohoto onemocnění byl mimo Spojené státy, kde se nyní objevilo poprvé po čtvrt století, letos hlášen z odlehlé oblasti Kyrgyzstánu, který předtím zažil epidemii antraxu v roce 1999. Antrax se běžně vyskytuje i v Pákistánu, Afghánistánu a Íránu.

V Evropě se naposledy objevil v červenci 2000 v deltě Dunaje. Na území České republiky zaznamenali epidemiologové onemocnění snětí slezinnou naposledy před 16 lety. České referenční centrum pro analýzu epidemiologických dat má v evidenci 151 lidských onemocnění antraxem v období 1953 až 1985.

Československá a později česká armáda uchovávala sněť ve speciální bance bakterií a virů ve Vojenském ústavu hygieny, epidemiologie a mikrobiologie v Praze. Na základě mezinárodních smluv byla tato vysoce nebezpečná infekce zlikvidována v roce 1994 a nyní se v armádních laboratořích na území ČR nevyskytuje.