Čtyřdenní setkání začalo Stalinovým úskokem. Aby omezil samostatná jednání Roosevelta s Winstonem Churchillem a usnadnil si odposlouchávání obou státníků, přesvědčil amerického prezidenta, že je v ohrožení života kvůli chystanému atentátu.
Franklin D. Roosevelt tak zůstal na sovětské ambasádě a ne na té americké, která s sousedila s britskou, vzpomínal v pořadu BBC tlumočník Hugh Lunghi, jeden z posledních žijících lidí, kteří se konference zúčastnili.
Roosevelt se nicméně chtěl především setkat se Stalinem a dělal všechno pro to, aby s ním mohl být sám. "Všechen svůj šarm i všechny své žerty směřoval na Stalina a prakticky ignoroval Churchilla," řekl Lunghi, který na teheránské konferenci tlumočil pro britskou delegaci.
Válku motorů vyhrají USA, řekl Stalin
Touha po americko-sovětském partnerství byla nicméně oboustranná. Stalin obdivoval sílu americké ekonomiky. Zuřící konflikt dokonce nazval "válkou motorů". Ony motory nutné k vítězství podle něj měly dodat právě USA, řekl BBC britský specialista na druhou světovou válku Geoffrey Roberts. Není podle něj náhoda, že je Roosevelt na fotografiích z konference vždy uprostřed.
Vliv Británie a tedy i Churchilla v této době už slábl. Při diskusích o tom, kde by měla otevřít druhá válečná fronta, se premiér kvůli britským zájmům v Indii a na Blízkém východě snažil prosadit středomořskou variantu. Nakonec ale musel souhlasit s tím, že tato fronta vznikne ve Francii. Tak se otevřela cesta pro slavný "Den D", vylodění v Normandii.
Stalin hrůzu nevzbuzoval, všechno si ale pamatoval
Hugh Lunghi před konferencí Stalina nikdy neviděl. "Byl vnímaný jako velký válečník z ikon na Rudém náměstí. Místo vysokého hrdinského generála ale do místnosti vstoupil někdo, kdo nebyl vyšší než já" popisuje Lunghi, který podle svých slov měří kolem 167 centimetrů. Ani Stalinovo oblečení nepůsobilo moc dobře.
Přesto na Lunghiho udělal dojem svým intelektem a především výbornou pamětí. "Na dvouhodinové schůzce byl schopný poslouchat, co kdo říká, zapamatovat si to, a pak ve správném pořadí zodpovědět všechny otázky, které na ní padly," vyprávěl Lunghi. Sovětský diktátor podle něj překvapivě rád mluvil stručně a tiše a končíval sezení slovy: "Je to všechno? Půjdeme dál?"
Na sklonku roku 1943 už si Spojenci byli svým vítězstvím nad nacistickým Německem poměrně jistí. Dohodli se na tom, že si po válce pod svou správu rozdělí území států Osy, tedy nacistů a zemí, které se Třetí říší uzavřely spojenectví.
Zmrzlina pro Stalina
Výměnou za bezvýhradnou podporu ze strany SSSR souhlasil Roosevelt s Churchillem také s posunutím polských hranic. Sovětský svaz si nechá východní část Polska, kterou obsadil na začátku války, Polsko naopak získá část německého území. Celé se tak vlastně posune na západ k řekám Odře a Nise, kde je hranice dodnes.
I když se na konferenci jednalo o vážných věcech, atmosféra byla prý poměrně uvolněná. Politici neměli pevně stanovenou agendu a mluvili spolu u kulatého stolku o tom, co jim leželo na srdci. Došlo i k několika příhodám, které jednání odlehčily.
Lunghi vzpomněl na tající zmrzlinový pohár, který málem přistál na Stalinově rameně. Číšníkovi, který jej nesl, se v poslední chvíli podařilo odvrátit katastrofu, nebo ji lépe řečeno přesměrovat na rameno diktátorova tlumočníka Vladimira Pavlova. "Jednoduše mluvil dál, jako by se nic nestalo," řekl Lunghi.
