Středa 12. srpna 2020, svátek má Klára
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Středa 12. srpna 2020 Klára

Kapka její krve zalila Bosnu. Příběhy prvních obětí obléhání Sarajeva

  6:13aktualizováno  6:13
Vzdušnou čarou je to z jižní Moravy do Sarajeva jen o málo dál než z Aše do Jablunkova. Takže docela blízko. Před 25 lety vyrazil srbský obyvatel města Nikola Gardović na svatbu, Suada Dilberovićová a Olga Sučićová zase na demonstraci. Nikdo z nich se nikdy domů nevrátil.

Záběry z místa smrti Nikoly Gardoviće (vlevo nahoře), Olga Sučićová (vlevo dole) a Suada Dilberovićová (vpravo) | foto: Repro RTRS, Sarajevské univerzity a Klix.ba

Všichni tři patří mezi první oběti etnického násilí v Sarajevu, které na začátku dubna 1992 srbské síly obklíčily a pozice kolem něj díky lepší výzbroji udržely až do konce víc než tříleté války. Za 1 460 dnů na město dopadlo půl milionu dělostřeleckých a minometných granátů, zemřelo při tom 11 541 lidí (obléhání jsme připomněli také před pěti lety).

Některé příběhy z té doby dostaly punc ikoničnosti: hlavní sarajevská třída coby zlověstná „alej odstřelovačů“. Tunel pod letištěm jako cesta z pekla. Markale, hlavní tržnice a cíl srbských dělostřelců.

Válečná kosa se nakonec zastavila až v roce 1995 na více než sto tisíci mrtvých a všechny strany zůstaly opevněné v zákopech z interpretací, že „ti druzí“ si s vražděním a masakry začali. Pozornost se soustředila na jména velitelů - logicky, i kvůli mezinárodním soudům - zatímco z obětí se stala čísla.

Právě příběhy prvních obětí násilí v Sarajevu přitom vtiskly té válce rysy.

Nést vlajku na synově svatbě

Nikola Gardović se v začínajícím jaru roku 1992 chystal na svatbu. Jeho syn Milan si bral Dijanu Tamburovou tak, jak se na Srby sluší, v pravoslavném chrámu v centru Sarajeva. Protože auta nemohla parkovat u pět set let starého svatostánku, čekalo svatebčany něco přes sto metrů chůze a pak krátká cesta městem na hostinu.

Obléhání Sarajeva

Jenže ve stejné době se v Sarajevu konalo také referendum o nezávislosti Bosny - to, které na území menšinoví Srbové bojkotovali a neuznali. Sousloví „napjatá atmosféra“ bylo spíš eufemismus. Před necelým rokem vedl stejný scénář v Chorvatsku k válce, kterou teprve před pár týdny zastavilo příměří.

Svatebčanům zkřížil cestu bílý golf s několika ozbrojenými muži, zejména známou postavou zdejšího podsvětí Ramizem Delalićem. Ten se vrhl na průvod, aby ukořistil srbskou vlajku. Zazněly výstřely a Nikola Gardović se zhroutil do kaluže své krve. V sanitce krátce nato zemřel.

Jaká přesně byla Delalićova motivace, už se nedozvíme. Sešel, s čím zacházel, v roce 2007 ho v centru Sarajeva zastřelil vrah.

Gardović, přestože zemřel ještě před začátkem obléhání Sarajeva, se pro Srby stal první obětí etnických střetů v Sarajevu a důkazem, že „Bosňáci (etnické označení bosenskomuslimských Slovanů, pozn. red.) si začali“. Úřady nově vyhlášeného státu ostatně Delaliće nepotrestaly. Uměl se učinit nepostradatelným - jeho milice ostrých hochů se obráncům Sarajeva hodila.

Příběhy lidí, kteří by ve fungující zemi měli velké problémy se zákonem, ale ve zmatku války dělali kariéry, byly pro tu válku charakteristické. Stačí vzpomenout Željka Ražnatoviće, kriminálníka, ze kterého se ve válce stal obávaný velitel „Arkan“.

Jdu bránit svoje Sarajevo

Po Gardovićově smrti začaly v Sarajevu růst barikády - stavěli je Srbové i Bosňáci. A přišly demonstrace.

Třiadvacetiletá rodačka z Dubrovníku Suada Dilberovićová bydlela v Sarajevu ve studentském bytě. Demonstrace před Skupštinou - parlamentem - viděla v televizi. Suada byla v pátém ročníku studií medicíny, oboru, který zde studovaly i její dvě mladší sestry. Nechtěla stát stranou, i když ji její spolubydlící Fahira odrazovala. Vždyť ta demonstrace bude poklidná!

Rozloučila se s ní větou „jdu bránit svoje Sarajevo“. Bylo 5. dubna 1992 a u Skupštiny se sešly desítky tisíc lidí, hlavně mladých. Pod vlajkami a obrazy Josipa Broze Tita skandovali, že chtějí mír.

Ozbrojení srbští radikálové v nedalekém hotelu Holiday Inn ale smýšleli jinak. A protože projektil ze zbraně letěl rychleji než zvuk, Suada nikdy neslyšela střelu, která ji na mostě Vrbanja srazila k zemi.

Bosenské zdroje vzpomínají, že se stačila zeptat, zda „toto je Sarajevo?“, ale už se neví, zda blouznila, nebo byla při smyslech. Krátce nato uprostřed zmatku po střelbě zemřela. Po válce ji na mostě, který dostal její jméno, připomněla pamětní deska s trochu patetickým, ale příznačným epitafem o kapce její krve, tekutiny, která zalije celou Bosnu.

Pro Bosňáky je právě Suada Dilberovićová první obětí obléhání Sarajeva. Ten den ale nebyla jediná, kdo zemřel.

Maminčino jméno na desce není. Neumřela tu. Kde je?

K demonstracím se připojila i čtyřiatřicetiletá zapisovatelka Skupštiny Olga Sučićová. I když byl pracovní den, táhlo ji to ven. „Brzy se vrátím,“ zamávala kolegům. Doklady nechala v kanceláři.

Demonstrace už tehdy připoutaly pozornost médií, takže na mostu Vrbanja nechyběli novináři. „Jsem matka dvou dětí a budu bránit tohle město,“ řekla Olga jednomu z nich. Krátce nato zazněly výstřely. První padla Suada Dilberovićová. A další střela si našla Olgu.

Neřekla žádná poslední slova, zemřela v sanitce a její jméno zapadlo. Také pohřeb, na rozdíl od velkého rozloučení se Suadou, se odehrál v rodinném kruhu. Ztělesňovala medička Suada ikoničtěji kontrast mezi nevinností a ozbrojenými násilníky? Nebo hráli roli chorvatské kořeny Olgy Sučićové a to, že z pohledu Bosňáků nebyla „jejich“ mučednicí? Možná ano, možná to ale bylo hlavně kvůli zmatku onoho dne.

Olga po sobě zanechala rodinu včetně dvouleté Nory, která o pět let později přišla k onomu mostu a na pamětní desce spatřila jen Suadino jméno. „Tady přece máma neumřela, kde je?“ obrátila se na otce.

Stálo ho to ještě hodně běhání po úřadech a poslouchání námitek, že taková pamětní deska něco stojí a peněz je málo. Nakonec ale uspěl. V roce 1999 změnili jméno mostu, aby připomínal jak Suadu Dilberovićovou, tak Olgu Sučićovou. V dubnu 2001 most dostal novou pamětní desku s oběma jmény.

Válka v Bosně byla krutá a ani po čtvrt století se na její následky nedá zapomenout:

5. dubna 2017

Občanská válka v Bosně a Hercegovině

Nejkrvavější dějství rozpadu Jugoslávie si za víc než tři roky (1992-1995) vyžádalo přes sto tisíc životů. Obléhání Sarajeva srbskými silami se stalo symbolem války.

Zlou krev v Bosně zasely už masakry za druhé světové války, za které území ovládalo ustašovské Chorvatsko. Za komunistické éry se o křivdách spíše mlčelo a nevraživost lidé dusili v sobě. Když se Jugoslávie začala rozpadat, spory mezi katolickými Chorvaty, muslimskými Bosňáky a pravoslavnými Srby vzplály.

Ráz občanské válce vetklo to, že stahující se jugoslávská armáda místní Srby vyzbrojila těžkými zbraněmi. Srbové ovládli dvě třetiny země. V zemi se rozmístily mírové síly OSN, zprvu hlavně u sarajevského letiště, brány pro humanitární pomoc. NATO střežilo bezletovou zónu nad Bosnou, z šesti měst včetně Sarajeva se staly dvě takzvané „bezpečné zóny“ OSN.

v roce 1994 vyřešili Bosňáci a Chorvati vzájemné rozpory a začali postupovat koordinovaně. Po několika masakrech muslimských civilistů srbskými milicemi v roce 1995 na srbské pozice po celé zemi udeřily letouny NATO a dotlačily je k jednacímu stolu. Příměří z 11. října 1995 znamenalo i konec války, stvrdily ji dohody z Daytonu.

Bosna je od té doby rozdělena na muslimsko-chorvatskou Federaci Bosny a Hercegoviny (51 % území) a Republiku srbskou (49 %). Obě části žijí prakticky nezávisle na sobě. Z původně dočasného řešení se stalo víceméně trvalé, ale především ze srbské strany zaznívají hlasy, že Bosna a Hercegovina je mrtvý stát.

Země se potýká jak s etnickým napětím, tak s hospodářskými těžkostmi, vysokou nezaměstnaností a ztrátou iluzí. To provází úbytek obyvatelstva - v roce 1991 v ní žilo 4,4 milionu obyvatel, v roce 2013 pak 3,5 milionu.

Zdroj: ČTK

Autor:

Koronavirus oslabuje, nakažlivost ale neklesá, řekl epidemiolog

  • Nejčtenější

Hledaní chlapci na Kutnohorsku zemřeli, napsala matka jednoho z nich

Tragický konec má nejspíš pátrání po dvou chlapcích na Kutnohorsku. Matka jednoho z nich oznámila v pátek večer na...

Anální výplachy, Takešiho hrad. Lidé si v mapách utahují z Okamurova domu

Předseda SPD Tomio Okamura si staví na pražském Břevnově netradiční dům. Tvoří ho válcové tubusy a na povolení od úřadů...

Něco uhořelo i vyskákalo. Policie šetří rasistický text o tragickém požáru

Policie prošetřuje nedělní rasistický článek serveru VlasteneckéNoviny.cz o požáru v panelovém domě v Bohumíně....

Divoká koronapárty na chorvatském Pagu. Nakažení Češi pili z jednoho kýblu

Premium Jel do Chorvatska, užil si párty na ostrově Pag a nakazil se koronavirem. Tak dopadla dovolená Kamila Zvoníčka. „Byl...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Výbuch v Bejrútu: 135 obětí, Trump mluvil o útoku. Česko posílá záchranáře

Úterní exploze v bejrútském přístavu, která si podle posledních informací vyžádala už nejméně 135 životů a okolo 5 000...

Biolog Komárek: Jsme účastníky největšího sociologického experimentu všech dob

Premium Měsíce trvající pandemie nám převrátila životy naruby. Známý biolog, filozof a autor dvou desítek odborných knih a tří...

Brzy dospěju do bodu, kdy si účet na Facebooku zruším, říká Lucie Výborná

Premium „Je to hra. Hra, která by měla být přínosná, užitečná, inspirativní,“ říká o své práci moderátorka Českého rozhlasu...

Proč koronavirus už téměř nezabíjí. Vytratí se, nebo se vrátí ještě silnější?

Premium Koronavirus je záhadný. Nečitelný. I když ho zkoumají ti nejchytřejší lidé, pořád o něm víme málo. Chová se jinak. Je...

  • Další z rubriky

Lukašenkova sokyně se ozvala z Litvy. Vyzvala Bělorusy, ať se vyhnou násilí

Situace v Bělorusku zůstává po nedělních volbách napjatá. V úterý se očekávají další protesty proti falšování výsledků...

Z černobylského dítěte „Janou z Arku“. Příběh Lukašenkovy soupeřky udivuje

Ačkoli se může zdát, že se Svjatlana Cichanouská stala politickou hvězdou Běloruska jen proto, že v kandidatuře...

Biden si do boje o Bílý dům vybral za viceprezidentku senátorku Harrisovou

Demokratický kandidát na amerického prezidenta Joe Biden si jako svou viceprezidentku vybral senátorku Kamalu...

V Nizozemsku odhalili největší továrnu na kokain. Denně vyráběla 200 kg drogy

Nizozemská policie odhalila dosud největší kokainovou laboratoř v zemi, ukryta byla v bývalé jízdárně ve venkovské obci...

WhatsApp se brzy zbaví toho, co nás na něm nejvíc štve

Populární chatovací aplikace WhatsApp chystá změnu, která leckoho potěší. Brzy bude mít podporu více aktivních zařízení...

Krejčířovu vilu opět nikdo nechce. Už ani za dvacetinu pořizovací ceny

Ani další pokus o vydražení vily v Černošicích, která patřila odsouzenému Radovanu Krejčířovi, nebyl úspěšný. Do dražby...

Jaromír Jágr poprvé ukázal na sociálních sítích novou přítelkyni

Hokejista Jaromír Jágr (48) a modelka Dominika Branišová (26) už několik týdnů tvoří pár. Absolvovali spolu několik...

Češi bydlí na Papui již tři roky. Byl to ze začátku šok, ale nelitují

Manželé se rozhodli vydat za prací do zahraničí. Zlákala je Papua Nová Guinea, kde žijí od roku 2017. Nejdříve v městě...

Škoda nebude žádnou montovnou, říká Babiš. Nový šéf musí na kobereček

Premium Premiér Andrej Babiš a ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček chtějí vědět, jaká budoucnost čeká mladoboleslavskou...