Ale když mě představovali Lauře Bushové, tehdy první dámě Ameriky, i jí řekli, že jsem „Pentagon Survivor“.
Kdyby věděli, že jsem se jím stal vlastně z lenosti... Prchal jsem z Pentagonu, aniž jsem věděl, před čím. Z lidí před očima byly najednou jen šmouhy. Ne že bych to dnes prožíval nebo si to přehrával před spaním, ale všechno si pamatuju do posledního detailu.
Ještě jsem napsal kolegovi do redakce esemesku, že později k tomu hořícímu mrakodrapu něco napíšu, ale teď nemám čas, protože jdu do Pentagonu.
