Policejní inspektor Trachta s pomocí praktikanta Hlaváčka pátrá po nezvěstném továrníkovi Bierhanzlovi. Toť základní zápletka, na niž autorská dvojice navěsila řadu humorných scének a hlášek. Vznik snímku ale už tak veselý nebyl.
Problémový režisér
Původně to měl být vůbec první film dvojice Svěrák-Smoljak. Na začátku 70. let za nimi přišel Sergej Machonin (†76), což byl nejen bratr známého architekta Vladimíra Machonina (†69), který navrhl hotel Thermal v Karlových Varech nebo pražský obchodní dům Kotva, ale také dramaturg Československého státního filmu.
Autorský tandem tehdy rozjížděl Divadlo Járy Cimrmana a jeho úspěch Machonina zaujal natolik, že mu nabídl možnost napsat vlastní film. Oba cimrmanologové se shodli, že jako předlohu použijí svou tehdy nejnovější hru Vražda v salónním kupé.
Jenže hotový scénář narazil. Z Machonina se mezitím ve víru nastupující normalizace stal noční hlídač a nové vedení nechtělo o filmu s názvem Sedm zásad inspektora Trachty ani slyšet. Na vině byl i fakt, že ho měl režírovat Jiří Menzel (†82), jenž byl tehdy na Barrandově ve velké nemilosti. „Byl jsem tam zapsaný jako problémový. Tak jsem jim říkal, aby oslovili Oldřicha Lipského, jenže ani jemu se látku nepodařilo protlačit,“ posteskl si Menzel.
Já ti ukážu!
Až když se Svěrák se Smoljakem osvědčili svými filmy Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974), Na samotě u lesa (1976), Kulový blesk (1978), Vrchní, prchni! (1980) a Jára Cimrman ležící, spící (1983), mohli notně zaprášený příběh inspektora Trachty opět vytáhnout ze šuplíku. Místo radosti jim to ale přineslo velké soužení.
V divadelním představení se v roli policisty střídali, a protože Smoljak měl film režírovat, Svěrák automaticky předpokládal, že hlavní role bude jeho. Jenže se přepočítal. „Láďa mi řekl, že by chtěl tentokrát obsadit profesionální herce. A to se mě dotklo. Myslel jsem, že když Trachtu hraju léta, měla by mi role patřit. Tak jsem se ho zeptal, jakou roli mi tedy dá, a on řekl, že hajnýho Hlaváčka, že to je pěkná, komická figura. Jenže za týden přišel a řekl: Já jsem si vzpomněl, že jsem toho hajnýho slíbil Rudolfu Hrušínskému, tak budeš hrát průmyslového básníka Jelínka,“ vykládal Svěrák.
„Byl jsem tím dožrán a už jsem mu chtěl říct, že tam hrát vůbec nebudu, ale nechtěl jsem porušit pravidlo, že v těch svých filmech vždycky hrajeme. Tak jsem roli vzal, ale pro sebe jsem si řekl: Počkej, já ti ukážu!,“ dodal.
Když mu zanedlouho zavolal režisér Vít Olmer (82) a nabídl mu vážnou roli v dramatu Co je vám, doktore? (1984), okamžitě souhlasil. Se stejným tvůrcem pak ještě natočil film Jako jed (1985).
Divadelní dusno
Roli inspektora Trachty dostal Jiří Zahajský (†68) a byla to pro něho doslova životní role. Do té doby totiž navzdory svému talentu spíše paběrkoval. Do značné míry za to mohl jeho dlouholetý vztah s hlasatelkou Kamilou Moučkovou (†92), která se stala jednou z hlavních tváří disentu a signatářkou Charty 77.
Praktikanta Hlaváčka ztvárnil Marek Brodský (65), který si poprvé zahrál se svým otcem Vlastimilem (†81). Ani s tímto krokem ale Svěrák nesouhlasil. „V divadle hrál policejního praktikanta Petr Brukner nebo Miloň Čepelka, ale Láďa se opět rozhodl jinak. Tenkrát mě mrzelo také to, že role našeho společného díla obsadil bez porady se mnou, ačkoli jsme si jako scenáristé toto zvykové právo hájili. Měl jsem pocit, že mu režisérství stouplo do hlavy. A mně zase ješitnost,“ nezastíral Svěrák.
Oba muži několik let jen těžko hledali společnou řeč a dusno se přeneslo také do šatny Divadla Járy Cimrmana. „Oba jsme ale věděli, že ostatní kluci nejsou rádi, když jsme ve při, a tak jsme se snažili naše konflikty na soubor nepřenášet. S Láďou jsme také měli výhodu, že jsme ve většině představení alternovali stejnou roli, takže jsme se v divadle prakticky nepotkali,“ líčil Svěrák.
Další film vytvořili až po třech letech, kdy vznikla komedie Nejistá sezóna (1987). Byl to také jejich poslední autorský snímek. Po sametové revoluci začal Zdeněk Svěrák spolupracovat se synem Janem (59).
Ideální manželkaRodiče praktikanta Hlaváčka si zahráli Rudolf Hrušínský a Blažena Holišová (†80), kteří tak pokračovali v zavedené spolupráci. Partnery představovali už ve filmu Báječní muži s klikou (1978), poté spolu coby uklízečka a pacient plicního sanatoria laškovali ve filmu Pozor, vizita! (1981). V komedii Slavnosti sněženek (1983) ztvárnili věčně rozhádanou manželskou dvojici a jejich filmové soužití se završilo ve snímku Jak básníkům chutná život (1987). Potíže s kachnamiV legendární scéně provází Zdeněk Srstka (†83) inspektora Trachtu po kachní farmě, přičemž neustále opakuje slovo „kachny“. Herec měl logicky pocit, že se nemá co učit a odešel do hospody hrát karty s Rudolfem Hrušínským. Jenže režisérovi Ladislavu Smoljakovi se to nelíbilo a chtěl, aby mu text předvedl. „Odříkal jsem mu to, ale on, že to slovo kachny musím víc vyštěknout, že to není ono. Pak mi řekl, abych se ten text šel učit někam stranou do klidu, že není malých rolí,“ vzpomínal Srstka. |