Na první pohled se může zdát, že světová výstava EXPO v Montrealu a seriál Rozpaky kuchaře Svatopluka nemají pranic společného. Opak je ale pravdou.
Právě na výstavě byl totiž vůbec poprvé představen Činčerův Kinoautomat. Tedy „vynález“, který přerušil aktuální pořad a nechal diváka rozhodnout, jakým způsobem bude děj pokračovat. Tenkrát snad nebylo filmaře, jenž by nebádal, jak tuto revoluční myšlenku použít. Jako první ji dokázal k dokonalosti přivést scenárista Jaroslav Dietl (†56).
V kuchyni vládl amatér
U natáčení samozřejmě nemohl chybět ani „otec myšlenky“ Radúz Činčera (†75). Tvrdě ale narazil na režimní zákaz, který mu jakoukoli pracovní činnost zakazoval. Nepomohl ani návrh, že by pracoval bez nároku na honorář. Byl nežádoucí a na to byly všechny síly krátké.
Úplně vzdát se ale nehodlal. Chtěl, aby po něm byla v Rozpacích kuchaře Svatopluka aspoň malá stopa. U tehdejšího vedení Československé televize si proto prosadil, že hlasatelka, která na seriál diváky lákala, řekla, že je založen na principu jeho patentovaného vynálezu. Nadšení mu však dlouho nevydrželo, to bychom ale předbíhali...
Faktem zůstává, že jeho přání bylo posledním detailem, aby režisér František Filip (†91) s Dietlem dostali v roce 1984 pro revoluční projekt zelenou.
Do hlavní role kuchaře hledali herce, který má neotřelý obličej a velké nadání pro komedii. Hned na první dobrou jim padl do oka Josef Dvořák (82), známý výborným výkonem v seriálech Návštěvníci nebo Hop – a je tu lidoop. O obsazení seriálu se ale rozhodovalo na poslední chvíli.
Josef Dvořák dostal scénář na třináct dílů a jen si ho zběžně prolistoval, na víc nebyl čas. Ale režisér Filip a scenárista Dietl byli dostatečnou zárukou kvality. S oběma pány se herec sešel a požádal je, zda by si mohl na text trochu sáhnout a upravit si ho, jak se říká, do pusy. Oni souhlasili, a tak nebylo co řešit.
„Co si budeme povídat, dostat roli z kuchařského prostředí, to se člověk na rozdíl třeba od rolí někde v dolech či hutích, nemusí moc rozmýšlet,“ říká Dvořák. „Hned jsem je upozorňoval, že vařit neumím. František Filip řekl, že to ale není vůbec potřeba, že od toho tam budou profesionální kuchaři. Prý to udělá tak, že nikdo nebude vědět, kdo je u plotny. Jednoho dne ale obrátil. Nakonec jsem ho přesvědčil, že bude stačit, když budu obracet palačinky.“
Za plného provozu
Režisér Filip odmítl kuchyňský provoz stavět někde v ateliéru. Chtěl točit v reálné kuchyni, aby všechno vypadalo autenticky. Proto se natáčelo za plného provozu v kuchyni Grandhotelu Moskva, tedy v dnešním hotelu Pupp v Karlových Varech.
Josef Dvořák vzpomíná, že to bylo jedno z nejhezčích natáčení. Bydlel v hotelovém pokoji, ráno vstal, sjel výtahem o tři patra níž a hned byl v práci – v hotelové kuchyni.
Pracovní doba byla naprosto úžasná. Točit se začínalo kolem 11. hodiny, tedy v době, kdy se začaly připravovat obědy, a kolem 14. hodiny, kdy už bylo po obědech, se končilo.
Další scény pak vznikaly v noci, když už byl v hotelu klid. Hercům vycházeli vstříc i kuchaři, kteří za ně vše ochotně a rádi dělali. „Záběry, kde jsou krásně vidět geniální a zručné kousky, například při krájení cibule a zeleniny, jak u toho ten nůž nádherně cvaká, tam nebyly moje ruce,“ s úsměvem dodává Josef Dvořák.
Blikotavé hlasování
Hnací silou Rozpaků nebyl ani tak děj, jako interaktivita. Diváci si totiž mohli sami určovat, jakým směrem se bude dál odehrávat. Natočeny byly proto vždy dvě varianty, o něž následně fanoušci hlasovali. Kromě komparzu ve studiu na Kavčích horách mohli hlasovat i diváci na pražském sídlišti.
Při hlasování lidé doma rozsvěcovali a zhasínali světla. Podle okamžitých změn na počítadle pak pracovník pražské energetiky usuzoval, kolik diváků bylo asi pro a kolik proti. Ovšem děj to ve výsledku pozměnilo jen nepatrně.
„Energetici nám hru se žárovkami zprvu rozmlouvali, ale byla to jen taková hra. Lidi to bavilo a líbilo se jim to,“ říkal František Filip.
Ovšem zcela jiného názoru byl autor prvotního nápadu Činčera. „Když viděl první díl, byl zděšený. Rozhodl se proto, že už nechce být s ničím takovým spojován,“ líčí jeho dcera Alena.
Prázdniny
Natáčení bylo pro herce skoro jako prázdniny. Režisér byl na ně hodný, a tak se seriál natáčel v poklidné atmosféře bez stresu. Sešla se tam také výborná parta. Herečky Kateřina Macháčková, Jana Paulová či Dagmar Havlová (tenkrát Veškrnová), staří bardi Josef Bláha, Vlastimil Brodský, Josef Somr nebo Robert Vrchota.
S ním představitel Kuřátka po natáčení často sedával, a vyptával se ho, jaké to bylo, být ženským idolem. „Chtěl jsem od něj nabrat nějaké zkušenosti a finty... On říkával: Pepíčku, to byla nádhera, nám ženský padaly větracím okýnkem dovnitř.“
Jedinou nevýhodou bylo, že za dobu natáčení téměř každý z herců přibral, což měli na svědomí tamní cukráři. Pokaždé, když něco dopekli, nabízeli všem, že musí ochutnat.
Osudové setkání
I když obrovské nadání pro kumšt se Josefu Dvořákovi upřít nedá, měl po třech rozvodech problémy sám se sebou. Mnohdy tak na plac docházel po proflámovaném večeru.
Ztrácel důvěru sám v sebe a žal utápěl v alkoholu. Možná měl během natáčení dokonce nakročeno dostat se do spárů alkoholizmu stejně jako mnoho jeho kolegů, nebýt asistentky seriálu Jarmily (81). Okamžitě mezi nimi přeskočila jiskra.
„Začal jsem zjišťovat, že se nemůže jednat o náhodu. Oba jsme narozeni ve znamení Býka, Jája přesně o rok a den později. Máme stejný monogram, JD, a na pravé ruce jizvu,“ pyšní se herec. Na place tak vznikla láska, která trvá dodnes.
Věděli jste, že...Kuřátko podle ŘešátkaSeriál napsal Jaroslav Dietl podle předlohy svého příbuzného, bratrance Jaroslava Řešátka. Ten vařil v pražském hotelu Alcron, kam chodíval i Jan Werich. V roce 1967 pracoval v restauraci Zlatá Praha EXPO v Montrealu, kam přišel na oběd americký ministr spravedlnosti Robert Kennedy a po něm i Jacqueline Kennedy. V pražském hotelu Intercontinental pak připravoval lahůdky pro Gustava Husáka. Seriál přinesl Josefu Dvořákovi tak obrovskou popularitu, že měl protekci ve všech hospodách po celé republice. PřezdívkaV dobách vysílání seriálu lidé Josefa Dvořáka na ulici oslovovali Sváťa Kuřátko. Matuška musel zmizetDnes už evergreen Rozpaky kuchaře Svatopluka, lákající diváky k obrazovkám, měl v seriálu se stejnojmenným názvem namále. Nazpíval jej totiž Waldemar Matuška (†76), který v roce 1986 emigroval do Ameriky. Nakonec bylo pouze odstraněno jeho jméno ze závěrečných titulků. Pracovní názevJaroslav Dietl psal scénáře tak šikovně, že ať diváci hlasovali ano, či ne, zhruba po třech minutách pokračoval děj stejně. Právě kvůli možnosti „ovlivnit“ děj byl pracovní název seriálu Řekni ano, řekni ne. Rozpory v hlasováníZajímavé byly výsledky hlasování. Jak sama přiznává jedna z hlavních hereček, Kateřina Macháčková (75), lidé, kteří nebyli vidět, chtěli hlavní postavě spíše škodit: „Ti, co hlasovali v anonymitě doma, hlasovali vždycky jinak než diváci ve studiu.“ Vary v seriáluNatáčení se konalo jak uvnitř hotelu Pupp, tak venku v jeho blízkosti, ale i na jiných místech v Karlových Varech. Jedním z nich je i nádraží, na které kuchař Sváťa přijíždí. Krásnou secesní budovu vybombardovala v dubnu 1945 americká armáda a od té doby už nikdy nenabyla své původní krásy. |