"Velmi pozitivní zkušenost mám z reakcí lidí na ulici. Čekal jsem, že se k vozíčkářům budou chovat bezohledně. Za hodinu dvacet své cesty jsem se s bezohledností nesetkal. Ani v náznacích, ani v pohledu. Koukal jsem se hodně kolem sebe, abych viděl reakce," řekl po svém jízdě Jiří Hrabák.
"Byl jsem velmi příjemně překvapen, rozhodně jsem neměl pocit, že bych někoho obtěžoval. Řidič 188 byl velmi vstřícný. Spoluobčané se na handicapované dívají normálně, to je dobře," dodal.
Nejvíc si ale váží asistentů, bez nichž by mnozí vozíčkáři nemohli existovat, jak se sám přesvědčil.
"Jsem nadšený z toho, že existují lidé, kteří vozíčkářům pomáhají. Myslím tím asistenty. Protože to mi ukazuje, že společnost není tak lhostejná, jak se může z bulvárních médií zdát," řekl Hrabák.
"Bez asistenta bych to nezvládl. Neměl jsem natrénováno. Nástup do metra by bez pomoci nezvládl snad nikdo. Mezi vozem a nástupištěm je 20 centimetrů, to nepřeskočíte," popsal jeden z problémů. Centrum Prahy je podle něj ale obecně plné překážek, které za něj musí zvládat asistent.
S bolavýma rukama a novým pohledem na svět z výšky jednoho metru, chce ředitel Rádia Impuls upozornit na problémy bariér hlavně v pražské městské dopravě. Zapojil se proto do akce Jedeme v tom s vámi organizované občanským sdružením Asistence a Impuls ho v tom podpořil.
Rádio Impuls letos věnuje vozíčkářům velkou pozornost, hlavně v projektu Pošli to dál, v němž plní sny svým posluchačům. Věnovalo speciální sportovní vozík Františku Synkovi, který reprezentuje Česko ve florbale (více čtěte zde). Sen splnilo rádio i malé vozíčkářce, která se toužila setkat s naší hokejovou reprezentací (více čtěte zde). K impulsácké výzvě se připojují další a pomáhají lidem ve svém okolí.