Vaše písně hrají česká rádia už řadu let.. V čem tkví kouzlo nepolevit?
Nevím, prostě nepolevit. Pořád něco dělat, snažit se. V čem tkví to kouzlo? Žít, makat, tvořit. A když to někoho zajímá? Tak tím líp. (smích)
Pro fanoušky chystáte na příští rok dva koncerty v O2 Universum. Budou 23. a 24. dubna 2027. Jak moc velký bič je tohle pro vás?
Je to pro mě obrovská událost, něco úplně nového, co jsem nikdy nezažila. Hraju, jezdím po naší zemi s kapelou, mám za sebou milion koncertů, malých, velkých.
Ale tohle bude koncert s Českým národním symfonickým orchestrem, což je těleso světového věhlasu s dirigentem Gastem Wallzingem. Má mimochodem Grammy stejně jako Český národní symfonický orchestr. Natáčeli s Ennio Morriconem jeho muziku k filmům. Dostali Grammy, doufám, že se nepletu, za Osm hrozných od Quentina Tarantina (pozn. red. – nahrávka získala Oscara, Zlatý globus a cenu BAFTA. Na cenu Grammy byla nominovaná). Takže takovéto těleso budu mít za zády, pana dirigenta před sebou a budu hrát se svojí kapelou 21 mých písní.
Je to poprvé u nás, kdy tohle těleso doprovází pop-rockovou zpěvačku. Ještě se to nikdy nestalo. Už s českým nároďákem, jak jim familiérně říkám, zpívala Lucka Bílá. Ale operu, nějakých pár písniček. A tohle bude celý večer mých písní, které aranžuje Gast Wallzing a bude to pecka strašná. Jen o tom mluvím a jsem úplně rozechvělá. (smích)
Zpěvačka Anna K.
Když má člověk před sebou dvě O2 Universa, tak jak moc se ze suveréna stává stresař?
Nejsem velký stresař. Jsem velký puntičkář, chci všechno mít krásné, dokonalé, aby všechno zařezávalo. Ale naštěstí v tom nejsem sama, mám na to lidi. Mám svoji kapelu, svou manažerku, která to všechno řídí trošku za mě, a věřím, že to skvěle dopadne. Mám samozřejmě technický tým, zázemí, lidi, kterým důvěřuju, a spolu to zvládnem. Aranže mých písní, které Gast posílá, jsou naprosto dechberoucí. Vím, že se to slovo teď hodně používá, ale nenapadá mě jiný.
Pan dirigent je z Lucemburska, jezdí po celém světě, diriguje a aranžuje, takže mi poslal do WhatsAppu MP3 aranž písničky Nebe. Vůbec jsem nechápala, co to hraje. Říkala jsem si: Cože? Co to... co to je? Strašnej úlet! S mým kytaristou Jirkou Janouchem ty věci posloucháme a pak posíláme připomínky, to jsou spíš jenom takové kosmetické věci. Třeba Gast nám řekl: Když se vám bude zdát něco shit... Ale jak to můžeš říct, když máš Grammy a seš nejlepší na světě? Takže teď to vzniká, pracujeme na tom. Bude to nádhera.
Chystáte také svým způsobem hodně osobní záležitost knihu. Je to pro vás jistým způsobem terapie? Protože tam se určitě hodně svěřujete se vším, co vás v životě potkalo.
To je zvláštní otázka, jestli to je terapeutické. Zrovna ležím v tom textu a nevím, jestli mi to dělá úplně dobře, se musím přiznat. Teď zrovna ne. Asi až poodstoupím. Skoro rok se scházíme se spisovatelem Alešem Palánem a novinářkou Renatou Kalenskou, kteří společně knihu o mém životě dělají. Já teď ty texty, úplné prvotiny čtu. Ještě to nikdo ani needitoval a jenom to prostě autorizuju. Tak občas tam na mě chvílema padá taková ne tíseň... Ale najednou si uvědomuješ, že znovu se vracíš k věcem, který už jsi vytěsnil, který si možná ani nepamatuješ. Oni to ze mě nějakým způsobem trochu vydolovali a najednou to čtu ještě na tom papíře.
Je taky něco jiného, když si povídáš s někým, s kým se spřátelíš. Protože já jsem se s nima velmi skamarádila, mám dva nové přátele, a za to jsem moc vděčná. Byla jsem k nim hodně otevřená, protože jinak by mi to asi nedávalo smysl, takovou knížku dělat. Nějakou povrchní, jako jenom plácání, mi nedává smysl.
Když to teď čtu, tak je to docela na dřeň. Takže nevím, jak ses ptal, jestli to je terapeutické. Spíš jsou tam věci, ke kterým už jsem se nechtěla vracet, ale otvírám je i z toho důvodu, že si říkám, zaprvé mi pokládaj ty otázky oni dva a zadruhé si myslím, že proč to neříct, proč na ně neodpovědět. Protože může nějaké lidi, který mě sledujou, nebo i ty, který mě nesledujou, ale náhodou k tomu přijdou, bude zajímat ta kniha, tak je to může třeba inspirovat, motivovat. Může jim to dávat nějakou naději, že určitě mají lidi daleko větší překážky v životě, než jsem měla já. Ale já jsem jich neměla úplně málo. Takže to může být inspirující, motivující, že ty věci jdou zvládnout, přežít.
Zpěvačka Anna K.
Akorát jakým způsobem?
Musí se bojovat. Musíš opravdu najít sílu, být lev, i když už máš pocit, že tu sílu nemáš, stejně ji vždycky někde máš. Ta knížka není jenom tématicky o mé nemoci, ale když ti někdo sdělí diagnózu, tak samozřejmě se propadneš úplně do monstrózních hlubin démonů. Je to strašná informace. Ale pak přichází moment, kdy se musíš rozhodnout: Vzdám to, umřu, prostě se tady budu litovat. Anebo si řekneš: Tak pojď, jdeme na to. Takže i o tom, svým způsobem, může být část knížky. O tom boji s nějakou věcí, která se zdá nepřekonatelná, ale vždycky to jde.
Jste velká bojovnice. Máte pocit, že tím jak jste o mnoha věcech mluvila, zpracovala si je, tak teď máte absolutně čistý stůl?
No, ještě by se něco našlo, co je pod stolem. (smích) Já to vlastně nedělám nějak prvoplánově. Že jsem s tím šla ven, se týkalo toho, že jsem se rozhodla dělat osvětu. Co se třeba toho onemocnění týče. Rozhodla jsem se, že musím nějak zachránit lidi, který jsou v situaci, ve které jsem byla já, v tom nevědomí nebo nevědomosti. Musím je informovat o tom, že musí jít na prevenci. Ne, že se chovají tak, jak jsem se chovala já. Že až mi něco bude, tak půjdu k doktorovi. Nesmysl. Musí se chodit na prevence, zvlášť na prevence tohohle druhu. Ale nevím, jestli teď je potřeba to tady sdělovat. Každopádně to, že jsem se takhle otevřela, bylo na začátku hlavně z toho důvodu, že jsem jim chtěla ukázat svůj příběh. I moje první kampaň, kterou jsem si vymyslela, se jmenovala Chceš žít jako já? A podtitul byl Mysli si, že tobě se to stát nemůže.
Zpěvačka Anna K.
Rozhodně je dobré to připomínat. Ale taky musíme připomenout, že pokračuje turné, které je k desátému výročí písničky Vždycky se budeme znát.
To je deset neuvěřitelných let. Písnička z alba Světlo slaví deset let a my jsme tak nazvali naše turné, které jsme odstartovali na začátku roku a listopad, prosinec pojedeme dalších pár měst, kde jsme ještě nebyli tady s tím programem. Takže do konce roku mám co dělat. Těšíme se na publikum na krásných místech, ty koncerty Vždycky se budeme znát jsou prostě bezvadné a těšíme se na ně.
A samozřejmě už se ale mezitím připravuje O2 Universum a jsem úplně nadšená, že se to fakt podařilo, protože se velmi rychle jeden koncert vyprodal. Tři čtvrtě roku dopředu. A podařilo se najít termín všech těch lidí zúčastněných a i místo v O2 Universu, že si to můžeme jednou ještě zopakovat. Na 24. dubna příští rok se už prodávají lístky a myslím si, že dlouho nebudou. Takže jsem za to úplně strašně šťastná.
Muzika je první láska, ta nikdy nezklame. U vás jsou láskou taky velcí pejsci. Soustředíte se teď výhradně na hudbu, nebo pořád ještě doufáte i v lásku? Že byste měla nějaké svoje plus jedna do života?
(smích) Jo, tak na lásku jsem nezanevřela. I když to tak možná chvíli mohlo vypadat. Ale láska je všude kolem. Tak jsem tady, jo? Jsem tady. Pojď sem! (říká a směje se do kamery jako výzvu – pozn.aut.)
7. října 2025 |
