Dokument Nezlomná Veronika Žilková vznikal šest dní a po celou tu dobu herečka s režisérkou Petrou Všelichovou řešily, co by měl obsahovat. „Já začala nejprve s výstřižky a pak jsem zjistila, že přiblížit z jaké pocházím rodiny, co jsem zažila za minulého režimu, svoji cestu k té pomyslné slávě, pak narození dětí, adopce, rozvody, úmrtí nejmladšího syna..., že to všechno není možné vtěsnat do šedesáti minut,“ říká Veronika Žilková, která v říjnu oslaví šedesáté páté narozeniny.
Právě proto ji ostravská televize oslovila s nabídkou na dokument. „Byli jsme v Karlových Varech, s vnukem na rybách, u nás doma v kuchyni… A já na kameru vzpomínala, co všechno mám za sebou. Sama jsem zvědavá, co z toho Petra udělá,“ vypráví herečka. „Ale některé etapy života pro mě nebyly důležité, protože mi nepřinesly nic dobrého,“ říká o svém posledním manželství. Právě z něho ale vzešla její mladší dcera Kordula, kvůli níž se herečka odrazila ode dna, na které padla po odchodu Stropnického, v té době velvyslance v Izraeli, k mladší milence.
Martin Stropnický a Veronika Žilková
„Nejvíc dojemný pro mě byl moment, kdy jsem vzpomínala, jak jsme zůstali já, Kordulka a její kůň sami. Bylo to pitomé období, protože jsem už pět let netočila, vystoupila ze všech projektů. Ale už předtím jsem je velmi omezovala, takže jsem najednou zůstala úplně bez práce. A v podstatě s vyluxovaným kontem, protože jsem rekonstruovala dům, připravovala ho pro návrat naší rodiny z Izraele, ke kterému už nedošlo,“ vypráví.
„Stalo se to před pěti lety, mně bylo šedesát, takže jsem byla už docela stará. V Činoherním klubu, kde jsem byla na neplaceném volnu, mě poslali do důchodu. Sedm let jsem neměla vůbec žádnou práci a zůstala s patnáctiletou holkou a obrovským koněm, na kterém dcera jezdila, což je finančně náročný sport, na pospas osudu,“ dodává.
Veronika Žilková ve filmu Zapomenuté světlo (1996)
Léta nebyla schopná této retrospektivy, až před kamerou o těžkém období promluvila naplno. A bylo to pro ni dokonce horší než vzpomínat na smrt syna, který se narodil s brániční kýlou. „Melichar byl nemocné miminko, které nemělo velkou naději. Ale tady to bylo o tom nevzdat život, což byl taky jeden z důvodů, proč jsem o tom nakonec v dokumentu mluvila. Přála bych si, aby moje slova dodala ostatním sílu. Protože všechny nás v životě potká období, kdy máme pocit, že už to dál nejde,“ říká Žilková.
Paradoxně kůň, který záhy onemocněl, jí pomohl odrazit se ode dna. „Říkala jsem si, že musím vydržet jako kůň, i když ten kůň zase tak moc nevydrží. Pro mě byl synonymem Pegase. Říkala jsem si, že když vzdám toho koně, tak vzdám všechno. A ještě bych té malé holce, která je chudinka ze slavné rodiny a špatně to nese, má starou matku, což by nebylo příjemné žádné teenagerce, dala do života message, že se věci vzdávají. A taky ji připravila o sen a nějakou jistotu. Protože děti se na zvířata upínají obzvlášť, když nemají dobré podmínky doma,“ vzpomíná, co se jí honilo hlavou.
Miroslav Vladyka a Veronika Žilková v seriálu My všichni školou povinní (1984)
A tak se začala s koněm sbližovat, aby se o něj v době, kdy byl vážně zraněný, mohla postarat. „Já ke koním žádný vztah nemám, bojím se jich. A toho našeho prvního bylo třeba tři měsíce ošetřovat. Takže jakmile jsem ráno odvezla Kordulku do školy, jela jsem za ním do stáje. Ke strachu z budoucnosti, ze stáří, z toho, že už nebudu pracovat a nezvládnu to, se přidaly ještě obavy z toho, že mě ten kůň zabije. A to je moment, který si z toho období pamatuji nejsilněji,“ vzpomíná herečka.
Přesto o něj pečovala, jak to jen šlo. „Muselo se s ním krokovat, tak jsem s ním v Chuchli chodila dokola a pak mu sprchovala tu jeho zraněnou nohu ledovou vodou. Ale nakonec jsme to všichni tři překonali, já kůň i Kordulka,“ dodává.
Jenom pro Českou televizi natočila Veronika Žilková za čtyřicet let své kariéry na pět stovek titulů. „Nechala jsem si vyjet jejich názvy a musím říct, že třetinu jsem vůbec neznala,“ přiznává.
Michal Suchánek, Veronika Žilková, Richard Genzer a Josef Carda v pořadu Tele tele (2003)
Ale pak jsou tu takové, které jí neustále připomínají její fanoušci, protože na nich vyrostli. Patří k nim Tele Tele nebo v osmdesátých letech populární seriál My všichni školou povinní. „Spousta lidí mi říká, že si mě z něj pamatují jako prsatou družinářku. Jeden padesátiletý šedovlasý obr se mi dokonce přiznal, že sem byla jeho erotickým symbolem,“ usmívá se Žilková.
„Proto jsem taky na ten dokument nakonec kývla. Cítila jsem to jako povinnost vůči divákům, kteří to se mnou táhnou přes čtyřicet let a jsou ke mně strašně laskaví. A pak jsou tu ještě ti noví. Kordulka říká: Víš mami, ale oni se rodí další a ti tě neznají. To je jenom tvůj pocit, že o tobě už všichni všechno vědí. Film Zapomenuté světlo její vrstevníci například nezaznamenali, Kordula sama ho viděla až nedávno,“ prozradila Žilková, která za svůj výkon ve vedlejší roli v něm byla oceněna Českým lvem. „Tak aspoň pošlu té mladé generaci zprávu o tom, že i když je život komplikovaný, stojí za to ho žít, překonávat překážky, zvedat se ze země a jít dál.“
2. července 2026 |
