Rodinu nechala doma, doprovázela ji její blízká kamarádka Monika Absolonová, se kterou předváděla modely na přehlídce Marie Pipkové Loudové. Pro svoji nadaci získala výtěžek z akce – sto tisíc korun a další dvě stovky tisíc přidala firma Roberto Coin, jejíž party se zúčastnila. Posledních padesát tisíc jí předala Sofie Kovářová, která studuje diplomacii, ale ráda by se zapsala do povědomí veřejnosti jako zpěvačka.
Právě na party Sofie Kovářové uspořádané u příležitosti představení jejího parfému, byla už Vendula tak vyřízená, že přišla ve stylových balerínách. Ještě před začátkem karlovarského festivalu se totiž zúčastnila slavnostní večeře pořádané Nadací Vize 97 a protančila noc s vozíčkářem – šéfem Paraplete. „Byl to fakt krásný večer. S vozíčkáři jsem už v minulosti tančila ve Varech dvakrát, ale pokaždé to bylo v nočních hodinách v Becher’s baru,“ říká.
„Za peníze koupí Kapka Naděje karlovarské nemocnici přístroj, podle jejího výběru, který potřebuje k léčbě pacientů nebo k diagnostice. Tím pádem pomůžeme více dětem, než kdybychom vybírali peníze na léčbu jednoho pacienta,“ ukazuje rozdíl mezi prací její nadace a například platformy Donio. „Charita se dneska dělá jinak, než když jsme začínali. Doba je složitější, ale my se umíme přizpůsobit,“ hodnotí situaci.
Svoje „kluky“ nechala doma. Jakub Svoboda je ale Karlovými Vary doslova odkojený. „Poprvé a naposledy tady byl před jedenadvaceti lety. Pamatuji se, že jsem byla v šestinedělí, to mě ještě doprovázel můj manžel,“ zavzpomínala na hudebního skladatele Karla Svobodu, který si dva roky na to vzal život.
Jakub původně studoval na střední škole veterinu, pak šel na grafickou a nyní by studia rád završil vysokoškolským diplomem. Rozhodl se ale překvapivě pro výživové poradenství a trenérství. „Chce jít vlastní cestou, zvolil si tuhle a je to jeho věc. Mým jediným přáním je, aby se mu v životě dařilo,“ říká Vendula.
Z dob, kdy se věnoval výtvarné činnosti, má od něj doma zarámovaný obrázek. „Je to zátiší, jedno z prvních, které namaloval. Ty ostatní obrázky přede mnou tajil, ale tento se mi podařilo získat,“ usmívá se.
Vztah mají velmi otevřený. Díky tomu ví, že s žádnou dívkou momentálně nechodí. „Jednou to ale přijde, zamiluje se a já se na to těším,“ říká Vendula.
Pepíčkovi, kterého má se svým třetím manželem Josefem Pizingerem, je pět. Sice chodí do školky, ale nejraději je u babičky Simony, která je Vendulinou letitou kamarádkou a matkou jejího manžela zároveň. „Věnuje se mu, chodí s ním do lesa, vypráví mu příběhy, je s ní šťastný,“ prozrazuje.
„Kluci mají dobrý vztah, ale jako všichni sourozenci se neustále o něco handrkují. Vypadá to směšně, když jednomu je pět a druhý je už dávno dospělý, ale když spolu jedou autem, pořád se pošťuchují. Přesto se mají rádi. Teď spolu všichni pojedeme na dovolenou na Krétu. Tedy, jenom my holky s dětmi. Já, Monika Absolonová a ještě pár dalších kamarádek se svými potomky,“ vypráví.
S Monikou ji pojí přátelství v dobrém i zlém. „Umíme se domluvit na všem a asi není nic, co bychom jedna pro druhou neudělaly. Jediný rozdíl, který mezi námi je, že ona umí zpívat, kdežto já ne. A další, že já chodím všude včas, ale Monika ještě s předstihem,“ směje se.
Disciplínu Vendule vštípil otec, který byl profesionální voják. Díky němu má ráda muže v uniformách.
S manželem a Pepíčkem mají v plánu ještě dovolenou na Mauriciu a zbytek času věnují svému lesu. Myslivecké zkoušky si udělal nejen její muž, ale i Vendula. „Manžel si pronajal na deset let od Lesů ČR honitbu na Děčínsku. Je to kus lesa, o který se musí starat, včetně zvěře a já mu s tím, když mám čas, pomáhám,“ vypráví. „Třeba když bylo nutné složit krmivo pro jeleny, což bylo několik tun řepy. Teď nás čeká sázení stromků. Josef k tomu vede i Pepíčka, což je pěkné.“
Pochopitelně má i zbrojní průkaz, který prý nebylo vůbec jednoduché získat. „Myslivost je hezký koníček. Lidi, kteří o ní moc nevědí, se na ni ale dívají přes prsty, hlavně když se střílí zvěř. Ale ona je to především starost o ta zvířata a o les,“ vypráví. Přitom nepopírá, že už sama nejedno zvíře skolila. „Naposledy to byl divočák. Prasata jsou u nás přemnožená…,“ říká. Zasáhla ho z posedu. „Člověk musí dobře mířit. Nejhorší by bylo zranit jej, pak ho musíte dohledat a jeho trápení ukončit,“ popisuje.
Vyvrhl ho manžel, ona se věnuje zpracování masa. „Myslím, že jsem docela dobrá kuchařka, ale vařit zvěřinu pro mě není jednoduché, protože v tom ještě nejsem tak zběhlá,“ říká. Ze zbytků dělá pro psa konzervy a kosti drtí tchyni pro slepice. „Takže ta zvěřina se zpracovává úplně celá,“ uzavírá.
13. října 2024 |





















