Vidím, že jste váhově tam, kde jste byla před porodem. Stálo vás to hodně práce?
Právě že vůbec. Během těhotenství jsem přibrala asi třináct kilo, a když jsem odcházela z porodnice, zůstala asi čtyři kila, takže to šlo dolů samo. Teď sice jezdím na kole kvůli noze, která po zranění musí být v kondici, ale myslím, že jsem se vrátila na původní váhu i bez něj.
Nebude to dobrou genetickou výbavou?
Je to možné. Máma taky přibrala hrozně málo. Jednou dvanáct a podruhé osm kilogramů.
Změnil se po porodu žebříček hodnot, nebo je vše při starém?
Teď jsem o tom přemýšlela, když jsem četla nějaký rozhovor, kde jistá dáma tvrdila, jak se jí všechno změnilo. Já to vůbec nepociťuji. Není mi patnáct ani pětadvacet, abych nevěděla, co přijde. Dítě je sice jistý krok v životě i ve vztahu a tvor, o kterého se musím postarat, ale to už jsem věděla i před jeho narozením. Spíš teď řeším, jak se ty buňky poskládaly.
Syna Davida jste zatím nikde neukázala. Jak tedy vypadá?
To je to, co řeším. Je to krásný bílý blonďák, celý tatínek. A ze mě nemá snad nic. /smích/
Třeba to přijde s dalším miminkem...
Já bych si to zopakovala hned. Nemám s tím žádný problém. Porod sice nebyl úplně jednoduchý, protože byl dlouhý, ale je neuvěřitelné, jak se tělo postará o to, aby člověk necítil bolest. Vůbec si na ni nepamatuji.
Jak se vám žije po boku Michaela Kocába?
Musím říct, že u nás to bylo o teritoriální válce. Ale myslím, že v tuhle chvíli máme oba vybojováno a že jsme usazení. A je to skvělé. Oba jsme sice velké individuality a cestu jsme si museli k sobě najít, ale podstatné je, že jsme na stejné vlně a že k sobě cítíme hodně.
Lejlu Abbasovou a Michaela Kocába spojila společná práce.
Na co vás vůbec o šestadvacet let starší Michael "dostal"?
Víte, že ani nevím? Měla jsem o něm povědomí, že je to pan Kocáb, který měl Výběr, s mužstvím jako takovým to nemělo nic společného. Byla to opravdu taková ta pracovní láska, kdy jsem zjišťovala, jak je neuvěřitelně chytrý, že má hodnoty, které jsou mi blízké, a že mi v mnohém dokáže otevřít oči a učit mě.
Začala jste moderovat pořad Máme dítě pro TV Barrandov. Zatím vše zvládáte?
Naprosto. Malý je se mnou na place, a když točíme, hlídá babička. Když je potřeba ho nakrmit, uděláme pauzu. U téhle práce je dobré, že se nejedná o nějaké týdenní moderování. To ostatně ani nepřichází v úvahu, pokud nejste Leoš Mareš. Z branže jsem nikdy neodešla, a tak se do ní nemusím ani vracet.
