PRVNÍ RANDE
Tereza: Přijel za mnou z Brna na otočku na kafe v mexické restauraci na Ořechovce a dal mi tužku, která krásně psala.
Jan: Domluvila společná kamarádka. Jako terapii, jak posléze přiznala.
PRVNÍ POLIBEK
Tereza: V noci po večeři, na které nás přes náš lehký odpor seznámila společná kamarádka. Trefila se víc, než čekal kdokoli z nás, včetně jí samé.
Jan: Ehm…
ČÍM MĚ DOSTAL/A
Tereza: Pohledem na věci z úhlů, které by mne nenapadly. Šíleným charizmatem. Mimořádnou vnímavostí.
Jan: Zdála se mi hluboká a přímá, férová. Spolehlivá a důvěryhodná. Prostě cenná.
LÁSKA POD LUPOU: Tereza a Jan Vrabelovi / Fotograf: LENKA HATAŠOVÁ / Make-up: MAGDA SOUŠKOVÁ
VÁŠNIVÉ DETAILY
Tereza: Hluboké oči s velmi pronikavým pohledem.
Jan: Bez upřímnosti a radosti z toho druhého není pravá vášeň možná, zatímco když jsou, pak na detailech nezáleží.
ÚSKALÍ LÁSKY
Tereza: On zakořeněný v Brně, já nepřesaditelná z Prahy.
Jan: Všeobecně? Zapomenout o lásku pečovat a brát ji jako výbavu, to je úskalí, přímo útes.
NEJVĚTŠÍ KOMPROMIS
Tereza: Kromě Janova překořenění z Brna do Prahy asi spojení velmi decentního muže s předvádivou extrovertkou.
Jan: Vůbec si neuvědomuju nějaký vážný kompromis, snad kromě diskusí v kuchyni. A z Tereziny strany to, že si mne nakonec vzala.
NEVINNÁ LEŽ
Tereza: Představili mu mne jako vzácnou bytost a já to nevyvracela, naopak, vlastně jsem tomu dojmu dlouho značně nahrávala, místo abych (si) přiznala skutečnost.
Jan: Po víc než roce naší práce na projektu Nevinné lži mám v tomto ohledu v hlavě vymazáno, promiňte. Ale obecně je nevinná lež pokus ignorovat nebo obelstít realitu, což bez nějakých následků dost dobře nejde.
SOUKROMÁ PAST
Tereza: Společná práce: Nevinné lži.
Jan: Nepřipadám si jako v pasti. Myslím, že pasti jsou součástí osudu, na kterém však člověk vydatně spolupracuje.
SPOLEČNÉ BYDLENÍ
Tereza: V mém singl bytě se najednou ocitl velký muž, velký pes (vlkodav) a vzápětí malé dítě.
Jan: Bydlíme u Terezy ve velmi fotogenickém bytě. To sice člověka připravuje o soukromí, ale Luisa tam má eldorádo a já jsem si nastěhoval obrazy a dědičný koberec.
SPOLEČNÉ DÍTĚ
Tereza: Od začátku jsem věděla, že chci jeho dítě, i když to chvílemi působilo jako úplně bláhové. Dnes tříletá Luisa potvrzuje, že mé instinkty byly správné.
Jan: Luisa, můj andělský vánek. Udělali jsme spolu úmluvu ještě, než se narodila.
PŘEKVAPENÍ
Tereza: Co je potřeba udělat pro manželství, aby bylo šťastné. Myslela jsem si, že mi je to jasné, a hodně jsem se pletla.
Jan: Největším překvapením bylo společné dítě.
VZKAZ MÉ LÁSCE
Tereza: Miluj mne navzdory tomu všemu, prosím...
Jan: Záleží mi na tvém štěstí.
