„Nikdy jsem ale na ni neměla dost volného času. A tím, že je to daleko a i ty letenky jsou dražší, nemá smysl jet tam na méně než sedm dní,“ vysvětluje Sára Korbelová.
V Jižní Koreji se o ni postará kamarád, který tam žije. „Chtěla bych aby mě zavedl na místa, kam chodí místní. Projedu si ještě internet, abych se trošku zorientovala. Turistické atrakce mě nelákají. Spíš chci zažít vibes toho města,“ říká. Těší se i na tamní gastronomii. „I v Praze jsem už korejskou kuchyni ochutnala, ale věřím, že tam to bude ještě jiné,“ říká.
Jak dospíváte, konkurence je mnohem tvrdší, říká Sára Korbelová o mladých hercích |
Nejdále byla zatím v New Yorku a v New Jersey, kam se dostala v rámci výměnného pobytu ve čtrnácti letech. Dva roky nato si prošla velkými úzkostmi, které musela řešit u psycholožky. „Týkalo se to soukromí, nakumulovaly se věci, které jsem dlouhodobě neřešila a pohár přetekl. Myslím, že to zná každý, když tlačí před sebou nějaké nepříjemnosti a do toho přijde stres…,“ vzpomíná.
V současné době se objevuje v seriálu Ulice, divadelní prkna opustila. V Divadle na Vinohradech přitom hrála už jako dítě a později se sama o dětské herce v zákulisí starala. „Pamatuji se na inscenaci, ve které měly taneční výstup dvě holčičky. Než šly na jeviště, vždycky jsem se jich ptala, jestli jsou v pohodě, najedené, jestli se jim nechce na záchod… Vše bylo v pořádku. A dvacet minut před svým výstupem mi jedna z nich řekla, že je jí blbě a bude zvracet. Tak jsem se modlila, aby to ta druhá zvládla sama. Do toho jsme volali alternaci, ale ta přijít nemohla. A najednou začalo být špatně i té druhé,“ popisuje dramatické chvíle.
„Zbývalo deset minut a my neměli nikoho, kdo by je mohl zaskočit. Ale někdo na to jeviště jít musel. Takže nakonec jsem tam šla já. Přitom mě bylo skoro čtrnáct a jim okolo devíti, což byl pořádný rozdíl,“ usmívá se.
„Někdy jsou s dětmi v divadle i rodiče, ale ti se chovají jako pečovatelé, je na nás, bychom pohlídali, kdy mají jít na jeviště, zopakovali si s nimi text... ,“ popisuje. „A ty sestry byly na sebe tak navázány, že když se udělalo zle od žaludku jedné, tak to „chytla“ i ta druhá. Ale pokud vím, o nic vážného nešlo,“ dodává.
Na Vinohradech ve hře Plačící satyr se v pěti letech objevil i její nevlastní bratr Eliáš Vyskočil, zatímco Oliver začal ve stejném věku točit. Oba Vyskočilové si už společně zahráli v seriálech, ale se Sárou se před kamerou ještě nepotkali. „Sama si to neumím vysvětlit,“ diví se herečka. „Ale chodíme se na sebe dívat, když točíme, abychom se navzájem podpořili.“
Maxmilián Kocek, Jana Švandová, Petra Bučková a Sára Korbelová v seriálu Sex O’Clock
Oliverovi je dnes osmnáct, Eliášovi třináct. „Nevím, jestli jsem je k herectví inspirovala, spíš jsme si k tomu došel každý po svém,“ říká Sára, která má za sebou řadu zkušeností. Hrála v seriálech Sex O´Clock, pohádkách Princezna zakletá v čase 2, Slíbená princezna nebo v komedii Po čem muži touží.
„Tím, že kluci začali točit jako malí, měli s sebou vždycky mamku, která byla jejich oporou. Já se k tomu dostala až jako náctiletá a vším jsem si prošla sama. Takže vím, na co si dát pozor a ráda je chráním. Když se mě na něco zeptají, poradím jim,“ říká.
Sama vidí svoji budoucnost před kamerou. „Ale člověk nikdy neví, kam ho život zavede,“ připouští. S kamarádkami by ale ráda oprášila divadelní představení Casting, který jedna z nich napsala. „Vypráví tom, jak vlastně casting probíhá, jaké tipy lidí na nich můžete tradičně potkat,“ popisuje. „Měly jsme teď delší dobu pauzu, protože dvě z nás dokončovaly univerzitu. Ale holky už mají dostudováno, tak bychom to mohly obnovit,“ říká.
Koučka intimity mě naučila pracovat se studem. Každý má mindrák, říká Korbelová |
Zatím poslední roli před kamerou jí svěřil Petr Kubík v celovečerním snímku Rozlučky se svobodou. Vinou špatné rezervace se v něm na jednom místě sejdou dvě rozlučky se svobodou, jedna pánská, druhá dámská, což s sebou přináší řadu až absurdních situací.
„Míša je z podstaty klidný člověk, ale okolnosti, zejména její budoucí manžel Kamil, ji znervózňují,“ říká Sára. „Zároveň je hodně naivní, záleží jí hlavně na tom, jak věci vypadají, než jaké doopravdy jsou. Občas je pro ni těžké připustit si realitu,“ dodává.
A tak se Míša žene do sňatku s nesprávným člověkem. „Miluje ho, je už na něj zvyklá a kdyby si připustila, že to není tak růžové, jak se první pohled zdá, zboří se jí celý svět. Myslím, že toxické vztahy jsou ve společnosti docela časté. Partneři v nich zůstávají, protože odejít je těžké. Jsou tam očekávání rodičů, příbuzných, mají společně vystavěný život,“ vysvětluje Sára.
I ona se v minulosti tímto způsobem v partnerském vztahu zacyklila. „Neřekla bych, že mám tendence to dělat, ale stalo se. I já jsem měla problém ze vztahu odejít,“ přiznává.
