Konkurz na roli v inscenaci udělala Valentýna už před pár lety. Tenkrát byla ale v prváku na DAMU a vedení školy jí vystupování v divadle nepovolilo.
„Byla z toho zklamaná, ale režisér Pavel Khek našel Charlottu Steigerwaldovou, která je taky šikovná a tak hrála moji dceru ona. A když se teď hlásila na DAMU a postoupila do třetího kola, potřebovali jsme za ni záskok. Tak se Vája tu roli přes noc naučila a odehrála za ni,“ vypráví Laurinová. „Ani jsem jí s tím nepomáhala, protože už bydlí sama. Jenom jsme si to pak přeříkali s kolegy v autě a večer to odehrála v Divadle Bolka Polívky v Brně.“
Sabina Laurinová
„Určitě jsem měla větší trému než ona. Na ní není nikdy moc poznat, jak se cítí. Na první pohled může po tatínkovi působit jako tvrďák, ale vnitřně je velmi citlivá a něžná. Každopádně nastoupila razantně. Já vytřeštila oči, co přijde dál… a dopadlo to dobře,“ vzpomíná Laurinová.
V září půjde Valentýna do čtvrtého ročníku na DAMU a bude-li potřeba zaskočit, je připravená jít do toho znovu. Prioritou je pro ni ale práce v DISKu.
Sabina její krůčky na jevišti sleduje. „Jsme k sobě navzájem velmi tolerantní, ale zároveň máme kritické oko, což je moc důležité. Obě jsme na sebe náročné, ale každá jinak. A někdy naopak necháváme věci plynout. Myslím, že takhle je to dobře, protože je to vyvážené, není tam taková ta urputnost,“ říká herečka, která má ještě osmnáctiletou dceru Maju.
Sabina Laurinová a její dcera Valentýna Vojtková (2024)
„Holky jsou tolerantní. Kdysi je možná otravovalo, když jsme spolu někam šly, že na mě byla upřena pozornost. Ale vždycky to zvládly s grácií, žádná revolta se nekonala. Akorát jednou jsem šla po ulici, zpívala si a holky řekly: Prosím tě, ne, nezpívej, je to trapný. To byly v pubertě,“ usmívá se herečka.
Valentýna nejprve studovala na státní konzervatoři klasický balet. Poté muzikál na Ježkově konzervatoři a nakonec se přihlásila na DAMU. „Cítila, že potřebuje mluvené slovo, činohru,“ vypráví její matka. „Díky všem těm školám má široký rejstřík a je vybavená pro různé druhy představení, což jí závidím.“
Hrála taky na piáno a jezdí s kapelou jako zpěvačka. V dětství chodila i na tátovy koncerty. „Jak ji formoval, to nevím, to probíhalo mezi nimi. Ale asi na ni velký výchovný vliv neměl, protože těch dětí má víc,“ říká Laurinová o Josefu Vojtkovi. Po něm má dcera rozhodně energii. „Ale v podstatě i po mně. Celé dětství jsem byla velmi temperamentní dítě a jsem taková dodnes. Vizáž klame. Ty vlasy, fyziognomie… Moje mentalita taková rozhodně není.“
Sabina Laurinová a její dcery Valentýna Vojtková a Maja Kameníková (16. září 2022)
Mladší Maja, kterou má se zubařem Karlem Kameníkem, studuje gymnázium. „Má spoustu zálib, chodí na různé brigády a řekla bych, že je i velmi hezká holka. Až odmaturuje, chtěla by studovat psychologii. Podle mě je to těžká cesta. Ale na druhou stranu tento obor bude čím dál potřebnější, už teď je nedostatek dětských psychologů,“ vypráví Laurinová. „Vymlouvat někomu v tomto věku cokoliv je kontraproduktivní. Ona ví, co chce, já ji můžu jenom podpořit tím, že jí vytvořím zázemí. A jestli se jí to podaří nebo ne, je na ní.“
Každopádně je ráda, že Maja netouží být herečkou. „Mladým hercům jejich starty nezávidím. Protože je jich moc. A změnily se priority. Oni se musí prezentovat úplně jiným způsobem, než jsme to dělávali my,“ vypráví.
„My jsme měli prostor se na určité věci soustředit, v tom jsme to měli jednodušší. Kdežto oni ho nemají, oni bojují o přežití. Tím, že jich je tolik, musí na sebe nějakým způsobem upozornit, aby si jich někdo všiml. A občas mají pocit, že když se dostanou do nějakého seriálu, že mají vyhráno a budou jim přicházet nabídky do dalších projektů, což se ale vůbec nemusí stát. My jsme takhle vůbec neuvažovali,“ říká.
Josef Vojtek ze skupiny Kabát
Na Valentýně se jí líbí, že přemýšlí jinak. „Není ten typ, který by se hroutil z toho, že zrovna nic netočí. Pro ni je prioritní to, co právě dělá. Škola, absolventská představení v DISKu, setkávání se s kolegy, režiséry, partou, do které patří… A to, že si občas zahraje se mnou v představení v Kalichu. Krůček po krůčku získává další zkušenosti stejně jako kdysi já. Nejdůležitější je, aby si vybudovala profesní základ, na kterém pak bude stavět,“ říká Sabina Laurinová, která se s představením Návštěva na zabití objeví i na letní scéně Pod Žižkovskou věží.
Dokud to sama nezažila, nechápala, co je to syndrom opuštěného hnízda. „Já odešla z domu v jedenadvaceti a máma z toho byla hodně smutná. Táta taky, ale přece jenom režíroval, neustále byl někde. Tak jsem to s tou mámou prožívala víc. Ale zvykli si a já jsem se taky nikdy úplně neodtrhla. Pořád se k nim vracím,“ dodává.
Valentýna se osamostatnila před dvěma roky. „Ale bydlíme jenom pár bloků od sebe, takže jsme se taky neopustily. A Maje doma zatím nic nechybí, tak si nemyslím, že by někam spěchala. Navíc pro mladého člověka není jednoduché utáhnout byt,“ uzavírá Laurinová.
19. ledna 2025 |
