Vyplatilo se počkat si v životě právě na Jakuba Prachaře?
Určitě. S nadsázkou říkám, že jsem po něm toužila od dětství. Od bývalých partnerů se liší opravdu ve všem. S nikým jsme se takhle necítila.
Jak se vám vůbec vstávalo den po svatbě?
Vstávalo se mi krásně.
Ptám se hlavně proto, že jste probouzela už jako paní Prachařová. Bylo lehké se vzdát v podstatě obchodní značky "Hanychová"?
Cítila jsem, že to tak mám udělat. Myslím, že je samozřejmostí si vzít příjmení po manželovi. Jakuba to potěšilo. Kdybych ale tušila, kolik papírování změna příjmení bude obnášet, tak bych si ponechala to svoje. Některé žádosti jsem dokonce musela vyplňovat i dvakrát, protože jsem se pořád podepisovala jako Hanychová.
A jaké příjmení se vám podepisuje lépe?
Je to stejné, jen Prachařová mi přijde hrozně dlouhé.
Byla vaše svatba opravdu spontánní?
My jsme se chtěli vzít už v zahraničí, ale obřad v Mariánských Lázních byl opravdu spontánní. Ve dvě odpoledne jsem řekla ano a večer byl obřad. Všechno zařídili naši známí, i když to nebylo úplně jednoduché.
Měla jste na sobě krásné šaty, hezký účes. Opravdu jste i tohle nechala náhodě?
Je pravda, že na svatbě byl i můj osobní kadeřník Marty, ale ten přijel pět minut před obřadem. V Mariánských Lázních také fungují vizážisté a půjčovny šatů. Do jedné jsem volala hned odpoledne, pochopitelně pod jiným jménem. Když jsem si pro ně přijela a paní viděla, že jsem to já, málem z toho upadla. Vzala jsem je a šla.
Syn Kryšpín na svatbě nebyl?
Nebyl, hlídal ho tatínek.
Vynahradíte jemu i zbytku rodiny, že u toho nemohli být?
Ano, já i moje rodina jsme věřící, proto plánujeme ještě obřad v kostele.
Od koho jste se dočkala nejzajímavějšího blahopřání?
Asi od paní z masny. Tolik mi přála, že mi gratis přihodila řízek navíc.