Pomáháte ženám zvednout sebevědomí svým bojem proti ageismu. Byť i nepřímo, protože kdo může říct, že byl ještě před pár měsíci na obálce módního magazínu?
To může říct hodně lidí, abych ti pravdu řekla. Ale covergirl Vogue, co neměla nic udělaného (ukazuje na obličej – pozn. red.), tak to nás není tak moc. Hlavně chci nějakým stylem ukázat, že když stárneme, neznamená to, že ošklivíme. Máme akorát jinou krásu. Když se dívám na Terezku, taky je starší a myslím, že je krásnější než kdykoli předtím. To není jenom, jakože je hezká. Ona je krásná teď, protože to má charakter, ten obličej, v něm vrásky. To je život. A bohužel společnost chce, aby holky vypadaly jako holky a ne jako ženy. Tak trochu bojuji proti tomu, protože si myslím, že ženy jsou krásné.
On ten ageismus funguje v každé zemi. Z Ameriky se natáhl do Evropy. Ale v Německu už je to jinak, protože Heidi Klumová má v soutěži Germany’s Next Top Model jednu finalistku Lieselotte Reznicek, které je 66 let.
A vypadá na 66?
Je zralá, ale zraje jako víno. Vy také. Máte svoji přirozenou krásu. Není to nic na sílu proti času.
No zrovna! Na sílu proti času. Hele, když to ženská chce a cítí se s tím líp, já tomu absolutně rozumím. Že chce trošku něco udělat, aby nebyla neviditelná. Já se pokouším nezmiznout tím, že hodně křičím. (smích)
Bylo pro vás složité stát v devadesátých letech nohama na zemi? Protože jste dostála statutu supermodelky, byla jste doslova popkulturní ikona.
No, to jsem byla. A co? (smích) Jo, jako počkej, v tom je otázka…
Bylo pro vás složité nezpychnout? Opěvovali vás, zvali do televize, hrála jste ve filmu…
Já jsem fakticky byla největší v osmdesátkách, jenomže to jsi ještě nebyl narozený a tady byl komunismus. Takže o mně jako moc lidí ani nevědělo. Ale nebylo to lehké. Jako byla jsem arogantní, tak se stane, když dáš prostě mladé holce hodně peněz a řekneš, že je nejlepší na světě. To každému trochu splete hlavu. Takže jo, prošla šla jsem si tím obdobím a zestárla jsem a zchytrala jsem.
Takže s věkem opravdu přichází i moudrost?
S věkem absolutně přichází moudrost. Moudrost neexistuje, když jsi mladý. A to je na tom věku tak fantastické. Hele, když máš čtyřicet, padesát, šedesát, tak furt vypadáš dobře a ještě jsi moudrý. Takže to jsou vlastně nejlepší léta. Muži ví, že jsou nejlepší po padesátinách, protože předtím byli jenom kluci. Ale ženy taky! My jsme vychovaly děti, udělaly jsme to, co jsme měly s rodinou a teď vlastně všechny máme celou svoji sílu a můžeme to „put in motion“. Já nevím, jak se to řekne? Dát do pohybu! Můžeme to dát do pohybu.
Pavlína Pořízková (2021)
Jaký je recept na to, mít se ráda? Stoupnout si před zrcadlo a říct: Takhle vypadám, líbím se sama sobě.
Aha! (smích) Tak za prvé, když se na sebe dívám do zrcadla ve špatném světle, tak se moc nemám ráda a říkám si: OK, je to o sebepřijmutí a takhle se musím přijmout, protože toto jsem já. Jako bohužel je to to, co to je. A když mám dobré světlo, tak si říkám: Tak hele, víš co? To není tak špatný. Takže ženy by prostě měly hledat dobré světlo a hotovo. Jenom se dívat na sebe v dobrém světle, ať si myslíš, že vypadáš co nejlépe. To není, že to stačí, ale myslí na sebe v tom nejlepším světle.
A jaké je teda to kouzlo, nebo tajemství beauty rutiny. Co děláte?
Velký hovno, to se ale nesmí říkat v televizi, že? (smích) No tak jako nic. Já si dávám na sebe krémy a používám ty proti slunku s faktorem. Na tom záleží. A jinak nic. Žádný krém na světě ti neudělá facelift. Tak to je. Takže si používáš krém, který se ti líbí, voní dobře a to je tak všecko, co můžeš dělat.
Seznamování po padesátce je jako bahnitá louže, stěžuje si Pořízková |
Konzumuje modelka ale po večerech víno, byť sklenici vína, anebo pizzu?
No tak, když jsi já, tak jo. (smích) Život není tak dlouhý. A jídlo a víno jsou jedny z těch prima věcí v životě, jako je sex, cestování, kamarádi, dorty a knedle… Jasně! Jo a pivo. Budějovický mám strašně ráda.
Potřebujete být v životě neustále milována, abyste byla takhle optimistická a energická?
No momentálně nejsem moc milována, takže zřejmě to nepotřebuju! (smích) Záleží na tom, jaká láska. Láska muže? Tu jsem zatím ještě nenašla, ale to neznamená, že jsem se vzdala. Ovšem mám báječné kamarády a kamarádky, rodinu. Mám dva výborné syny. Takže to není, že to úplně stačí, protože já fakticky jsem s někým ráda. Ale do té doby, co si najdu „equal“... Jak se to řekne v češtině?
Rovnocenného?
Do té doby, než si najdu rovnocenného muže, tak asi budu sama.
4. března 2019 |
