Hrát intimní scény s manželem? Ne úplně jednoduché, vzpomíná Natália Germáni |
Už rok má americká pracovní víza, díky kterým může být součástí tamních uměleckých projektů. „Začíná to videonahrávkou – self tape, kterou si sami natočíte a zašlete. A až do kamerové zkoušky, kdy se zjišťuje, jak mezi vybranými herci funguje chemie, probíhá všechno on-line. Je to trošku zvláštní, ale už jsem si na to zvykla. Myslím, že tento trend bude brzy běžný i v Evropě, protože šetří čas a peníze,“ vypráví herečka, jak probíhá casting na role.
Zatím získala v tamních projektech dvě příležitosti. „Samozřejmě se nebavíme o áčkových hollywoodských trhácích v hlavní roli s Bradem Pittem. Byly to malé undergroundové projekty. A pak jsem ještě působila v jedné divadelní hře. Měla jsem ji hrát v New Yorku celý měsíc, ale ve stejné době bohužel točím film, ve kterém mám krásnou roli. Takže to za mě nazkouší jedna kolegyně a pak se v té inscenaci budeme alternovat,“ vypráví Germáni, která je českým divákům známá především z filmu Její tělo, kde hrála bývalou vrcholovou sportovkyni, jež se po zranění začala živit jako pornoherečka.
Za šest let života na americkém kontinentě se už Natália dobrala velmi slušné angličtiny, ale dál na ní pracuje. „Můj manažer naléhal, abych si pořídila dialect kouče. To je paní, se kterou se vídám ideálně jednou týdně a pracujeme na tom, abych si osvojila americký přízvuk,“ vypráví herečka. „Kouče ale můžete dostat i přímo během natáčení, ale to už je záležitost produkce. Já si tuto paní platím v rámci svého osobního vzdělávání, protože mi to může pomoct k lepším rolím. Aby to nebyly jenom postavy východoevropských špionek a lehčích žen,“ vysvětluje.
Film, kvůli kterému odsunula divadlo na vedlejší kolej, je z období těsně před druhou světovou válkou. „Celé se to odehrává v jednom hotelu, kde se schází společenská smetánka. A je tam i člověk, který má zařízení, díky kterému je schopný blokovat fašistické vysílání. Němci se ho snaží zlikvidovat a já tam hraji takovou „volavku“,“ naznačuje děj filmu, který se má točit v česko-slovenské koprodukci.
Kupodivu její honorář je víceméně adekvátní tomu, co by si vydělala v Americe. „Pokud jde o nízkorozpočtový film, jsou platy porovnatelné s těmi v Evropě. Důležitým kritériem je, jestli jste nebo nejste členem organizace Sag Aftra (Screen Actors Guild – American Federation of Television and Radio Artists), která funguje jako odbory. Zaručuje vám určité jistoty, třeba výši honorářů,“ vypráví.
„Ale pokud už v této Unii jste, nemůžete vzít kdeco. A po covidu se situace velmi změnila. Vzniká hodně low budgetových projektů, kde by pro vás třeba role byla. Takže nejlepší je do Unie vstoupit až ve chvíli, kdy máte nabídku na velký film, abyste mezitím mohla hrát v těch menších,“ vysvětluje. „Ten jejich systém je tak jiný, rok a půl jsem ho vůbec nechápala. Má jiná pravidla, než ten náš lokální česko – slovenský, kde máme asi tři sta herců, kteří se neustále točí dokola. Tam se na jedinou roli přihlásí i dvě stě tisíc zájemců z celého světa, protože všechno je už digitálně propojené,“ vysvětluje.
Byl jsem závislý na heroinu a žil na ulici, vzpomíná manžel Natálie Germáni |
Její jinakost je pro Američany přitažlivá. „Asi jsem pro ně svým způsobem exotická,“ říká, čím je nejspíš zaujala. „Američanky hrát nemůžu. Nejsem na to typ, nemám jejich energii ani melodiku řeči. Ony jsou jiné, každý národ je velmi specifický. A každému taky sedí někdo jiný. Obecně nejspíš rozhoduje charisma a celkové vyzařování,“ vypráví.
Se závistí se ještě nesetkala. „Možná mě někdo pomlouvá za zády, je to možné, ale na place jsem nikdy s nikým žádný zásadní problém neměla. Já si myslím, že co vyzařujete, to se vám vrátí. Když se staráte o sebe a neřešíte ostatní… A já mám energii pouze na to, abych se zabývala sama sebou a svojí rodinou,“ usmívá se.
Do Ameriky odcestovali s manželem před šesti lety. Rozhodnutí ale nepadlo ze dne na den. „Nejprve jsme tam byli dva, pak tři měsíce v roce a postupně jsme začali uvažovat o tom, jak to bude s našimi dětmi. Tak jsme se rozhodli zkusit tam žít. Zatím jsme velmi spokojení, i když je to pro nás velký výdej energie, financí a času, když do toho zahrnu náročné cestování. Ale stojí nám to za to, protože ty duševní prožitky nám to vynahrazují. Uvidíme, dokdy to bude takhle udržitelné. Ale jsme velmi flexibilní rodina a když to nebude fungovat, posuneme se zase někam jinam,“ vypráví Natália.
Zakletý v čase bude i princ. Zach, Lambora, Révai či Germáni natáčejí závěr trilogie |
Stále je vstřícná jako ona tak manžel i nabídkám z Evropy, Amerika jim ale dává možnost zažívat nové věci. „New York je Mekkou jazzu, takže chodit večer do klubů a slyšet světové umělce, je pro mého muže stejně úžasné, jako když se já jdu podívat na Broadway na ty největší herecké star,“ popisuje jejich život.
Manžel Martin Valihora je bubeník, hraje s různými kapelami a k tomu dělá promotéra. „Ve spolupráci s Ministerstvem zahraničí na Slovensku pořádá velké akce a připravuje půdu pro export slovenských talentů do Ameriky. Vytváří fúze s velkými americkými hvězdami a snaží se Slovensko prezentovat jako zemi s velkým množstvím talentovaných hudebníků, což skutečně je,“ popisuje.
„Ale stojí ho to strašně úsilí a energie. Stále je na telefonu a ta práce je nekonečná, což je kámen úrazu. Pak mu totiž nezbývá čas na to, co miluje, a tím je hraní. Ale má kapely, se kterými vystupuje stabilně, jako například s Illustratosphere zpěváka Dana Bárty. V rámci Československa hrál už snad s každým a na Slovensku si vytváří svoje vlastní hudební tria a kvarteta,“ říká Natália.
Práce pornoherců nejde dohromady s mými morálními hodnotami, říká Natália Germáni |
S dětmi pravidelně navštěvuje jejich prarodiče na Slovensku a zatím od nich neslyšela, že by se chtěly vrátit domů. „Ony jsou hrozně rády tady i tam. Ta změna je nabíjející i pro ně,“ říká.
Se starší dcerou Zunou si teď společně zahrála ve vznikající fantasy pohádce Princ zakletý v čase. Sama pak má na svém kontě zkušenost s natáčením romantického filmu Dokonalý den. Hraje v něm expartnerku Edy (Vladimír Polívka). „Je to velmi pozitivní charakterní postava, která nechce nic ničit. O to je děj filmu zajímavější. Nejde o klasický model s jednou negativní ženou, ale jsou tam dvě příjemné osoby a on už se pro jednu z nás rozhodl. Je to spíš o tom, že i když je vám ve vztahu dobře, přesto můžete potkat někoho jiného,“ přibližuje děj.
Na Američanech jí i po letech ohromuje bezprostřednost v módě a prezentaci sebe sama. „Je pro mě opravdu velkou inspirací potkávat různá etnika ze všech koutů zeměkoule. Člověk když to vidí, má najednou pocit, že svět je barevný,“ popisuje svoji zkušenost. „A překvapivě mi vyhovuje i to jejich small talk. Prohodí mezi sebou, ať už jsou kdekoliv, klidně i na ulici, pár vět a je to velmi přirozený, teplý, lidský kontakt, který je úplně nezištný. Nikam nemusí vést, ale je to velmi příjemné,“ uzavírá své vyprávění.
