„Měla jsem úplně jiné plány, chtěla jsem být v klidu na chalupě, ale nakonec jsem přijala pozvánku jak na přehlídku, tak na premiéru Barušky. A odcházela jsem z ní úplně rozsekaná,“ svěřila se Monika Absolonová. „Ten film mi trošku nastavil zrcadlo, takže jsem u něj hrozně brečela,“ dodává.
„Kamarádíme se spolu už dvacet čtyři let a jsme k sobě navzájem velmi upřímné, tak vím, jak pro ni některé věci v životě byly těžké. Mluvily jsme spolu o nich. Ale vždycky o té jedné, konkrétní, která se právě děla. Ale vidět ty průsery všechny za sebou, celý její život se vším všudy takhle v kuse, byl pro mě úplný masakr,“ vypráví. „Skončil film a já zase začala brečet. A pak mě dojali lidé, jak skvěle ten snímek přijali. Měla jsem z toho radost a byla jsem na Báru hrozně hrdá. A jsem ráda, že film nakonec dostal cenu diváků,“ vyznala se Absolonová.
Kluci nemají tak „husté“ dětství, jako jsem měla já, říká Monika Absolonová |
Sama si není jistá, jestli by snesla kameru v zádech v průběhu tolika let. „Letos točím dokument ke svým padesátinám, ale ten štáb se mnou naštěstí není pořád. Jsem v tom filmu otevřená, i když některé věci neříkám do detailů, protože tím stejně nikoho nezachráním. Ale právě při sledování dokumentu o Báře a v souvislosti s tím, jak hraji Judy Garland ve Studiu DVA, jsem si uvědomila, že je úplně jedno, jestli jde o americkou nebo českou star. Ty vztahové věci jsou pro holky, na které je víc vidět, prostě těžké. A teď je otázka, jestli je to proto, že si vybíráme špatné partnery, nebo jestli je naše povolání pro ty protějšky neskousnutelné. To nevím,“ přemítá nahlas.
Ve snímku, který společně se záběry z dětství rekapituluje padesát let života známé zpěvačky, se objevuje i ona. „Já na to už úplně zapomněla, že tam byla kamera. Dvojčata Báry Basikové uspořádala mamince k šedesátinám tajnou oslavu, bylo to pro ni překvapení. Sešla se tam spousta přátel, kromě jiných Jitka Zelenková, Ilona Csáková… A teď jsem zjistila, že ty záběry jsou ve filmu. Takže díky Báře jsem mohla být v kinech na mezinárodním filmovém festivalu,“ směje se.
Módní přehlídka značky BANDI během filmového festivalu KVIFF 2026 v Karlových Varech, Monika Absolonová a Vendula Pizingerová
Sama teď prožívá velice klidnou životní etapu. „Žádné vzlety ale ani pády se nekonají,“ říká Monika. „Kluci jsou bezvadní, s jejich tátou je to v pohodě, mám krásnou práci, všechno se hezky vykrystalizovalo,“ vypráví. „Ale ten dokument ve mně otevřel staré rány, připomněl mi věci, které jsem už dávnou zasunula pod koberec,“ říká. Týkají se především jejího vztahu s otcem.
Synové Matouš a Tadeáš chodí na fotbal, jezdí na zápasy, hrají tenis a daří se jim i ve škole. „Jsou skvělí. Řežou se a zároveň milují. Chvíli jsou hodní, pak zlobí. Někdy mi říkají, že jsem nejlepší matka na světě, pak zase mají výhrady... Ale i s těmi jejich kecy a scénami, se vším jsem ráda, že je mám. Jsou pro mě nejvíc, všechno ostatní je druhořadé. V tom jsme si s Bárou podobné,“ vypráví o sedmiletém Matoušovi a desetiletém Tadeáši.
„Taky jim dovoluji všechny ty věci, které jsem sama jako malá dělat nemohla. Třeba jíst na sedačce bylo pro mě jako holku nemyslitelné. Já musela sedět u stolu, abych nenadrobila. Můžou si domů vodit i kamarády a já jim všem dělám snídaně a večeře, když mám čas. Baví mě to,“ vypráví.
Její partnerský život je ale o něco chudší. „Nikoho zásadního jsem od rozvodu nepotkala. Někdy mám strach, že zůstanu sama, ale pak si říkám, že život to nějak zařídí. Nakonec je stejně všechno tak, jak má být. Když mám být sama, tak budu a pokud ne, tak někoho potkám. Co s tím člověk může dělat. A když už někdo, tak ať to stojí za to, jinak radši nic,“ říká po posledním životním zklamání.
Ke svým padesátinám uspořádá koncert v O2 Universum. Vyprodal se hned, stejně jako vánoční v Lucerně. Ale přidávat další zatím nechce. „Možná příští rok bych jich udělala víc podobných po republice, ještě nevím. Nejprve si zkusíme to Universum a uvidíme,“ vypráví. Větším sálům se brání, protože chce mít kontakt s publikem. „Budu muset vyvinout nějaké úsilí, protože tam chci i tancovat a taky zpívat písničky, které už dávno nemám na repertoáru. Tím pádem mě čeká trošku učení, ale těším se na to,“ vypráví. Se scénářem jí pomáhá Libor Bouček.
Padesátiny jsou pro ní velkým předělem. „Nikdy jsem věk neřešila a najednou to přišlo. Uvědomuji si, že jsem v půlce nebo za půlkou svého života a dostala jsem z té jeho konečnosti trochu strach. Nikdy předtím jsem to takhle nevnímala. Mám hodně starších kamarádů a když jim bylo padesát, šedesát i víc, nepřišli mi staří. Ale teď to na mě nějak dolehlo,“ říká upřímně.
„Vždycky jsem měla pocit, že mám na všechno dost času a najednou zjišťuji, že ne. Tak jsem šla a koupila si svoje vysněné auto. Původně jsem plánovala, že si ho pořídím až dostavím chalupu, jenomže komplet hotová se zahradou, plotem a dalším bude až za tři roky a to mi bude třiapadesát. Tak jsem se rozhodla, že si ho pořídím teď, což je pro mě velmi atypické, v podstatě jsem celý život hodně zodpovědná,“ říká k pořízení vozu MINI Cooper Cabrio.
Ve vztazích jsem vždy hledala souznění a lásku. Je to naivní, říká Monika Absolonová |
„Ale mám z něj radost. Stejný vůz jsem měla už v pětatřiceti. Já nejsem žádná fanynka automobilů, ale tenhle model fakt miluju, i když je pro mě se dvěma dětmi a ježděním po republice nepraktické. Ale řekla jsem si, že ho chci, a když sundám střechu, cítím se svobodně a je mi parádně. Je to moje fasáda a mládí neprchej dohromady. Protože za ty peníze jsem mohla mít fasádu na domě,“ směje se.
Před dvěma roky dostala nabídku zahrát si ve filmu, ale musela ji odmítnout. Mělo se točit v srpnu, a to mají kluci prázdniny a v září je zase rozvážím na kroužky, začíná mi divadlo… Prostě by to nešlo skloubit,“ říká. I tak má nasmlouvanou práci až do roku 2028. „Příští rok mě čeká nová činohra ve Studiu DVA a následující rok hudební projekt,“ vypočítává některé aktivity.
Že by mohla třeba v době letošních Vánoc přidat nějaký koncert navíc, nepřichází v úvahu. „Nemám žádný volný termín. To dříve nebývalo. Jsem za to vděčná, i když je to náročné,“ prozrazuje.
Navzdory pracovním závazkům se ale pořád umí odvázat jako za mlada, i když těch příležitostí už není tolik. „Aby mi něco neuteklo,“ zdůvodňuje se smíchem, proč žádnou dobrou party nevynechá. Největší odvaz prý zažívá s Adélou Gondíkovou, Vendulou Svobodovou a svojí „partičkou“. „Zpíváme a tančíme až do rána. A vždycky je to spojené s nějakým trapasem,“ uzavírá Monika.
