Vzhledem k tomu, že hodně dětských titulů namluvila jako audioknihy, může si mámu pouštět ze záznamu. „To se stává často, když jsem unavená a coby herečka už večer čtení hlasově nezvládám,“ potvrzuje.
Emmu má se svým současným partnerem, zatímco dvojčata z manželství, které se před deseti lety rozpadlo. Děti zůstaly u Michaely, ale v době covidu se rozhodly natrvalo odstěhovat k otci. Přispěla k tomu souhra okolností. Pozornost, kterou její nový partner věnoval vlastnímu dítěti na úkor těch nevlastních a také požadavky, které Maurerová na své potomky měla v době on-line výuky. Šok, který jí dvojčata ve svých dvanácti letech připravila, ji málem zlomil nebýt Emmy, o kterou se musela postarat.
„Psaly mi maminky, které mají podobnou zkušenost nebo i daleko náročnější a složitější životní příběhy. Proto jsem to taky dělala, z důvodu sdílení, aby neměly pocit, že jsou v tom samy. Někdy se utápíme ve smutku, že jsme jediné, kterým se takové věci dějí, a proto jsme špatné, ale ono to tak není. A každé trápení je dočasné. Čas a trpělivost jsou lékem na všechno, což je velmi úlevné,“ vypráví Michaela Maurerová, jakou odezvu její zpověď vyvolala.
„S negativními reakcemi jsem se nesetkala. Hejty se najdou všude, ale v tomto případě jsem je nezaznamenala, i když je pravda, že nejsem ta, která by si pod nějakými anonymními články pročítala komentáře. Ale lidi, kteří mi psali, byli veskrze podporující a soucítící,“ dodává.
S oběma staršími dětmi je dál v kontaktu. „Včera jsme zrovna byli všichni společně na snídani. Náš vztah je hezký, pomalu se zlepšuje, nic dramatického se neděje, proto jsem ochotná o tom mluvit. V době, kdy mě to bolelo nejvíc, bych tu jizvu asi otvírat nechtěla,“ přiznává.
Josef a Magdalena budou už zanedlouho plnoletí. „Mluvím o nich jako o dětech, protože pro mě navždy dětmi budou, ale v podstatě jsou to svébytní lidé s vlastním názorem. Jsou rozumní, vědí, co chtějí v životě dělat, a já se jenom dojímám, že z nich navzdory okolnostem a složitějším životním situacím vyrostli fajn lidi. Jsem na ně hrozně pyšná,“ vypráví.
Jestli svého rozhodnutí „litují“, si netroufá odhadnout. „To se ukáže třeba až časem, jaký dopad to na ně mělo, jestli to takhle bylo správně. Já jsem ráda, že jsme v kontaktu. A nerada bych to víc rozebírala, protože je to jejich a moje soukromá věc. Vyšla jsem s tím ven jenom proto, že jsem se doslechla, že se podobné věci dějí spoustě matkám a přitom je to to nejkřehčí, co dokáže ženě jako mamince nejvíc ublížit,“ říká.
Po dlouhých letech se herečka chystá vrátit na divadelní prkna. „Byla jsem oslovená zajímavou partou a pokud všechno klapne, začnu zkoušet zajímavou českou hru pro tři ženské, tak na to se těším,“ prozrazuje. Jejími kolegyněmi budou Michaela Kuklová a Světlana Nálepková. „Samy mě oslovily a já čím jsem starší, tím víc věřím svojí intuici. Nějakou dobu jsem byla doma. Emmča byla ještě malá, tak jsem nechtěla rajzovat po republice, ale teď jsem si řekla: Proč ne, zkusím to,“ vypráví.
Emma je holčička s velkým spektrem zájmů. K tomu temperamentní. „Ke své nelibosti v ní někdy vidím sebe. A ono je těžké bojovat sama se sebou. Na jedné straně mám pochopení, na druhé si říkám: Holka, nech si poradit, budeš to mít v životě jednodušší. Ale ono to nejde. Musí si to sama prožít,“ říká o mladší dceři. „Pusu nezavře, na všechno má odpověď, názor a argument. Ale přitom je hrozně citlivá, soucitná a přemýšlivá.“
Do výchovy vkládá i všechny své předchozí zkušenosti, ale zázraky od sebe neočekává. „Jsem, jaká jsem, nejlepší mámou, jakou v daný okamžik dokážu být. Rozhodně tomu dávám maximum, ale nedokážu znásilnit svoji povahu a sebe sama, abych se o něco urputně snažila. Já si myslím, že odpovědí na všechno je láska. Když bude Emma cítit, že ji mám ráda, i když jí zrovna říkám, ať si ustele postel nebo nebere sukni, protože jí v ní bude zima a táhnout na ledviny, tak myslím, že to časem pochopí,“ říká.
„A je docela vtipné, jak jí starší sourozenci, když jsme všichni pohromadě, opakují věci, které jsem jim sama jako máma říkala. Je to úsměvné a zároveň dojemné. Je vidět, že to v těch dětech někde vzadu zůstane,“ vypráví.
Kvůli dceři i obdivu k Patriku Hartlovi se zúčastnila křtu jeho knížky Andulčina andulata. „Emma miluje už první díl Andulka Andula, tak bude nadšená, až jí přinesu domů další. A už by měl Patrik začít psát třetí,“ smála se.
Hartl pokračování dělal zejména pro svoji dceru Ayu. Ta na něj vyvíjela tlak, protože byla zvědavá, co zažila Andula s ptáčaty, která se jí na konci první knížky vylíhla z vajíček. A protože dcera spisovatele, dramatika a režiséra Hartla je svéráznou bytostí, jak už v minulosti několikrát sám naznačil, dokonce mu dávala instrukce, jak by se měl příběh odvíjet, jak by měl pojmenovat ptáčata… „Tak jsem jí řekl, ať si napíše svoji vlastní knížku,“ prozrazuje Hartl, jak se s jejími doporučeními vypořádal.
Děj knihy se odehrává v předvánočním období, které má spisovatel velmi rád. Už proto, že je rodinně založený.





















