Vaše manželství je v troskách. Co se stalo, že po jedenácti letech končíte společný život s Milanem Kožíškem?
Neřekla bych, že je manželství v troskách. Trosky ve mně evokují něco, co je zbořeno. Ono se to nezbořilo, ono se to přerodilo v něco jiného. Všechno se to dá popsat jedním mottem, které praví, že aby člověk neztratil sám sebe, musí holt někdy něco bolestně ztratit. Myslím, že je čas rozseknout všechny spekulace. Ano, s manželem jsme se rozešli. Rozešli jsme se jako partneři, ne však jako rodiče. Tím nejcennějším jsou pro nás oba naše děti.
Michaela Maurerová / Fotograf: LENKA HATAŠOVÁ / Make-up: BARBORA BEZDĚKOVÁ
Podle všeho jste údajně byla svému muži nevěrná.
Nevěra ve spojitosti s jedním polibkem po několika panácích na večírku je diskutabilní a každý si ji vykládá jinak, ale připouštím, že tento polibek byl jistým mezníkem a spouštěčem našeho rozchodu. Já jsem se do svého stále ještě muže zamilovala kvůli tomu, že je chlap se vším všudy, tedy i se svým egem a ješitností. A právě tyhle obdivované vlastnosti nedokázaly překlenout tento médii zveřejněný polibek, který je teď tak často nazýván nevěrou.
Podle vás to tedy nebylo nic, co by mělo ohrozit vaše manželství?
Doufala jsem, že ne, protože nevěra je od slova nevěřit. A já jsem věřila, že jsme fungující rodina. K polibku jen tolik, že ráno po probuzení pro mě opravdu neměl význam. Tato otázka se spíš týká Milana. Mrzí mě to i kvůli tomu, že se dokážu vcítit do pocitů a otázek, kterým byl po zveřejnění fotek vystaven.
Je vám líto, jaký směr to všechno nabralo?
Lhala bych, kdybych tvrdila, že mi to není líto. Je, mrzí mě to, je to třetina mého života. Byli jsme spolu jedenáct let a za těch jedenáct let jsem žila s člověkem, který mě nějak ovlivňoval, se kterým jsem sdílela vzpomínky i zážitky, přátele, prostě všechno. Mrzí mě to. Ale začínám znova, dostala jsem od života novou šanci. Sice takovým bolestným přerodem, ale aspoň se pokusím vyvarovat se chyb.
Je mi jasné, že emoce stále pracují na obou stranách. Přesto, myslíte si, že jednou přijde chvíle, kdy budete schopni komunikovat jako přátelé?
Já jsem o tom přesvědčená. Už teď komunikujeme jako máma a táta a snažíme se, aby ten náš rozchod jako partnerů byl co nejmíň bolestivý pro naše děti. Samozřejmě se je snažíme před všemi negativními věcmi ochránit, ale všechno jsme jim řekli, pochopitelně adekvátně jejich věku, pochopily, že tatínek a maminka už spolu nebydlí. Já si Milana natolik vážím, že věřím, že jednou budeme přátelé, kteří spolu budou chodit na kafe a sdílet běžný život.
Jak jste pojala nový život?
Snažím se ho brát pozitivně. Všechny věci, které zpočátku vypadají negativně a bolestivě a jako něco, z čeho se člověk jen tak nevzpamatuje a nebude umět fungovat dál, se snažím vnímat jako nový začátek, jako něco, co mi zase dává.
Řešili jste s manželem, jak se budete střídat v péči o děti?
O péči o děti se budeme samozřejmě snažit dělit. V tuto chvíli nemáme konkrétní model, ale určitě to uděláme rozumně, aby to vyhovovalo Milanovi, mně a především dětem. Zkrátka nás potkalo to, co bohužel v životě potkává i další lidi, jen s tím rozdílem, že na nás je víc vidět.
Dá se po tom všem, co se stalo a co tu vlastně zaznělo, vzít nějaké ponaučení?
Já si ze všeho vždycky něco odnesu. Snažím se ke všemu mít pozitivní přístup. Všechno, co se nám v životě děje, má nějaký důvod. Všechny události mají člověka někam posunout. Já jsem momentálně šoupána. Nesnažím se urputně lpět na nějaké tabulce, na nějakém modelu, nechávám se unášet vlnou a snažím se žít jako normální člověk, který má svůj morální kompas a který miluje svoje děti.
Mimochodem, co byste udělala jinak?
Nic. Život se dá žít jen směrem vpřed a jenom chápat směrem vzad.
Je ve vašem životě nějaký nový muž?
Nejdůležitější muž v mém životě se jmenuje Pepa a jsou mu čtyři roky. Pomyšlení na lásku by člověk měl mít, jakmile ho ztratí, přestává žít, ale pokud se ptáte přímo, jestli sdílím život s nějakým mužem, tak ne. Myslím, že by to ani sobecky pro mě nebylo dobře, abych z tak dlouho trvajícího vztahu přeskočila do jiného. Zaprvé bych nedokázala být plnohodnotným partnerem a za druhé bych teď ani já nebyla schopna si to užít. Já jsem v takovém vzduchoprázdnu, kde se připravuji na nový život. A hlavně by se na něj člověk měl psychicky připravit tak, že nejdřív dokáže být sám se sebou než bude s někým jiným.
Jak se vám daří pracovně?
Tohle je na novém začátku nejpozitivnější. Těším se, že se po letech vrátím k divadlu. V rámci Studia Dva začneme zkoušet hru Opačné pohlaví, která by měla mít premiéru v červenci. Pak jsem se stala součástí poroty, která hodnotí a vybírá kapely pro festival, který bude součástí akce na pražském Výstavišti od půlky května. A pokud všechno dopadne, ještě bych měla v létě natáčet nový retroseriál z třicátých let. A samozřejmě se těším, že přijdou další a nové příležitosti.
