Vy dva jste se zasnoubili velmi originálně a nečekaně na jevišti.
Michaela: Pro mě to bylo opravdu veliké a nečekané překvapení. My jsme se dříve o svatbě bavili, ale jen spíše ve vtipu a s humorem. Vůbec jsem nepočítala s tím, že by se to mohlo doopravdy stát v takhle blízké době. Ještě si Roman vždy dělal srandu, že dřív jak za dva roky se určitě brát nebudeme. Přitom měl zásnuby už dávno naplánovaný. Dodnes, když stojím v kuchyni a myji nádobí, podívám se na prstýnek a hezky mě to zahřeje u srdíčka.
Byl to spontánní nápad nebo naopak zasnoubení předcházela dlouhá příprava?
Roman: Já jsem to plánoval asi rok a nechtěl jsem, aby Míša něco tušila. Jediní, kdo o tom věděl, byli lidé z divadla, kvůli tomu, že jsem to plánoval udělat po představení ještě na pódiu před diváky. Chtěl jsem totiž, aby na to Míša vzpomínala celý život, což doufám bude.
Nebál jste se, že Míša řekne ne? Byl jste i na tuto variantu připravený?
Roman: Já doufal, že když to bude před diváky, tak jí nezbude nic jiného, než říct ano. Trošku jsem na ni připravil tímto způsobem podpásovku.
Michaela: Nedokázala jsem si představit, že bych řekla cokoli jiného. Tohohle kluka zbožňuji. Už předtím jsem věděla, že bych s ním chtěla strávit svoje krásné životní chvilky a že je to ten, který si mě odvede od oltáře.
Pamatujete si, kdy jste se poprvé viděli?
Roman: Já jsem Míšu poprvé zahlédl v jedné televizní soutěži. Musím říct, že se mi na první pohled hned moc líbila.
Michaela: A já jsem Romčusáka zaregistrovala až na konkurzu na muzikál Osmý světadíl. Z mé strany tam byla sympatie taky hned na první pohled.
Jak probíhají přípravy na svatbu? Stíháte ji od zásnub do roka a do dne?
Michaela: Bude to platit. Dohodli jsme se tak, ačkoli nejsme tradiční a konvenční. Chystáme to plus minus v létě, v červnu. Chtěli bychom to udělat venku. Doufáme, že nám vyjde počasí. Detaily úplně rozmyšlené nemáme a asi si je chceme nechat pro sebe.
Roman: Co se týče organizace, tak máme skvělou pomocnici, kamarádku Kláru Šídlovou, která nám nabídla, že svatbu zorganizuje. Takže tímto ji moc děkujeme, že nás oprostí od velkých organizačních starostí. Doufáme, že si tím ten den užijeme.
Takže může dojít třeba i na nějaké překvapení...
Michaela: Já doufám, že jo. My jsme nedávno s Romčou šli za svědky našim blízkým kamarádům, manželům Křížovým. Přichystali jsme jim i docela hodně překvapení a vůbec se nebráníme tomu, aby i oni nachystali něco nám.
Roman: Uvidíme. Necháme to plynout, nějak to dopadne. Nicméně máme představu, jak by svatba měla vypadat. Ale to co se bude dít tam, ať už se bude jednat o nějaké překvapení nebo tak, to už necháme osudu.
Zmínili jste, že jste si vyzkoušeli letos roli svědků na svatbě. Máte už rozhodnuto, kdo půjde za svědky vám, nebo je to tajemství?
Roman: Ono to je takový ošemetný. Mám vytipovaného kamaráda už hodně dlouho. Je to člověk, který byl u toho, když jsem se v podstatě do Míši zamiloval. Prožíval se mnou všechny ty moje strasti s ní, než jsme se dali dohromady.
Michaela: Já jsem v tomhle velmi spontánní člověk a nechám si to až na poslední chvíli.
O svatebních šate jasno máte? Vy jste, Míšo, celkem proslulá svými netradičními outfity.
Michaela: Je to tak. Já mám ráda módu, která je osobitá, netradiční. Kupuji si věci od různých návrhářů. Svatební šaty určitě nechci klasické, i když jsem dostala hodně nabídek od mnoha svatebních salonů. Pravděpodobně mi je připraví můj kamarád návrhář Oldřich Vojta. Ani Roman nebude mít klasiku.
Roman: To určitě ne. Košili mít asi budu, ale sako, to se ještě uvidí. Nechte se překvapit.
Plánujete i svatební cestu?
Roman: Zatím jsme to do detailů nekoumali, ale určitě bychom rádi někam vyrazili. Nás lákají destinace jako jsou Indie, Nepál a tyhle východní státy a země. Ale konkrétně? Víme, kam pojedeme?
Michaela: Konkrétně ještě nevíme. Uvidíme, kolik se na svatbě vybere.
Roman: Spíš kolik se prodělá. Ale někam vyrazíme určitě.
Na svatební cestě většinou novomanželé zadělávají na svého potomka. Vy jste ještě mladí, chcete si spíš ještě užívat?
Roman: Já myslím, že když se kouknete Míše na bříško, uvidíte, že na tom už pracujeme a jsme tak v pátém měsíci.
Michaela: Roman si sice s potomkem dělá legraci, ale bříško opravdu roste. Prostě se blíží svátky a já se tak trošku cpu.
Roman: Ano, je to jen legrace. Míša je krásná a hubená. Miminko neplánujeme, ani nic není na cestě. Myslím si, že po svatbě určitě dřív jak za dva roky rodina nebude. Opravdu máme ještě čas a navíc oba hodně teď pracujeme.
Michaela: Prozatím nám oběma postačí starost o dva pejsky.
Když mluvíme o přírůstku - Romane, vy jste přeci jen nedávno počal své první dítě, ovšem hudební. Máte své první album.
Roman: Ano. Je to autorská deska, jmenuje se Navěky. Jsou to všechno moje písně. Psal jsem je skoro celý život. Dal jsem dohromady šikovný kluky z kapely a finance se naštěstí podařilo sehnat. Teď jsem ji vydal a křtil mi ji Ondřej Soukup. Těší mě, že mám celkem hezké ohlasy. Tak uvidíme, co dál. V plánu je určitě natočit videoklip.
Vidím, že při téhle otázce Míša pookřála. Zazpívali jste si i duet. Bude s klipem?
Michaela: Duet byl skvělý, ale myslím si, že Roman má jiné písně, které by mohl vytáhnout na videoklip. Jsem na něj moc pyšná, protože vím, že je to Romana vymodlené dítě, na kterém strávil strašně moc času a energie. Dal tomu celý rok.
Roman: Já jsem zase pyšný na Míšu, protože ona se mnou vydržela ten rok, co jsem nebyl skoro vůbec doma. Byl jsem ve studiu, ve zkušebně a Míše jsem se moc nevěnoval a ten prstýnek to všechno zachránil.
Všimla jsem si, že Míše občas říkáte Doubravko.
Roman: Spíš jí říkám Kryšpíne, pak ji říkám Myšpulíne a tak různě. Ale dlouho už to nebude Doubravka. Brzy už to bude Tomeška.
Takže si vezmete jméno svého budoucího manžela?
Michaela: V tomhletom mi svatba přijde vlastně úplně nejdůležitější. Samozřejmě, budu na jeden den princezna, ale to, že ctím jeho jméno a vezmu si ho, to mi na svatbě přijde nejkrásnější. Takže ano, vezmu si jeho jméno.
Nemáte někdy ponorku? Pracujete spolu, žijete spolu...
Michaela: To je dobrá otázka, ale já si právě myslím, že naopak. Každý začínáme pracovat i trochu v jiných divadlech a s tím přichází i cestování. Poslední měsíc byl Roman dennodenně v Plzni a zkoušel jeden muzikál.
Roman: Naopak se tím nabíjíme, inspirujeme se. Jsme si motivací a podporou. A jak řekla Míša, tak ona bude teď třeba zkoušet v Liberci, já zkouším v Plzni, v Ostravě, v Bratislavě, potkáváme se vlastně v Kalichu. Právě to je moc hezký. Uděláme si oběd, najíme se, popovídáme. Oběma nám to vyhovuje.
Na svátky budete tedy pracovat, nebo už odpočívat?
Michaela: Silvestra trávíme pracovně, budeme hrát muzikál Pomáda. Vánoce samozřejmě strávíme v kruhu rodinném, naprosto v klidu a to letos bez dárků. Odradilo mě to už jen, když jdu pro rohlíky do obchodního centra a můžu se zbláznit. Takže letos dárky bojkotujeme.
Roman: Je pravda, že jsme si říkali, že to nejvíc, hlavně po tom letošním roce, co si můžeme dát, tak je čas. Míša to řekla správně. Když jsou Vánoce, lidi všude kolem blázní a nakupují, jsou ve stresu. Kupují pro druhého jen proto, aby něco měli. Kolikrát je to i nějaká hloupost. Chystáme se, že po svátcích spolu někam vyrazíme a to bude pro nás krásný dárek. Budeme si užívat jeden druhého a odpočívat.
21. září 2015 |
