Původní profesí je herec, osm let hrál v Semaforu, kam ho na konkurzu vybral jako novou posilu souboru sám režisér Jiří Menzel. Pak přišla reality show VyVolení a zlom v Martinově kariéře. „Bylo mi tenkrát třiadvacet a myslel jsem si, že když půjdu do VyVolených, otevřou se mi dveře k dalším hereckým nabídkám, protože já nerad chodil na konkurzy, byl jsem z nich nervózní. Ale spíš mi to uškodilo. Dveře se naopak zavřely a celý můj plán se sesypal jako domeček z karet,“ vzpomíná.
Ve VyVolených fungoval jako excentrický homosexuál, přesně takovým tenkrát totiž byl i ve skutečnosti. Po odchodu z vily se protloukal, jak se dalo, bral drogy, neměl práci a nakonec ani peníze. Nicméně odrazil se ode dna a dnes se pyšní obrovskou sledovaností na sociálních sítích, pracuje jako číšník v Německu a objíždí republiku se svojí úspěšnou Crazy show.
Martin Hranáč při natáčení filmu Dokonalý den
„Když se ozval pan režisér Jiří Matoušek, tak jsem byl opravdu šťastný. Ve filmu hraji marketéra a i když je to malá role, pro mě je to obrovská příležitost. Jsem rád, že si mě někdo všiml,“ říká Hranáč, který se snaží opět prorazit jako herec.
Svými fanoušky je zatím vnímán především jako komik. „Ono to spočívá v tom, že nejsem moc chytrý, takže nemusím nad těmi fóry tolik přemýšlet. Stačí jenom, když mluvím, protože ta moje blbost je komická,“ vypráví.
Zatímco v Litoměřicích nedávno během jednoho večera pobavil osm set lidí a má vyprodáno i jinde, doma je někým úplně jiným. „Jsem už ‚starý‘ muž, který miluje svůj klid. Na veřejnosti jsem extrovertní, protože mám lidi rád, baví mě s nimi komunikovat a hlavně z nich čerpám energii. Ale doma si nazuju bačkory, sleduji archiv ČT24, nejlépe nějaký starý budovatelský film a vypínám si telefon. Prostě je ze mě úplně jiný člověk,“ přiznává.
Martin Hranáč v reality show VyVolení (2005)
Jeho partner Jesse Hackshaw, který pochází s Karibiku, ho v tom jenom podporuje. „Jessík je pohodář, kliďas, právě on mě dává do toho slow režimu,“ potvrzuje Hranáč.
I když se nedávno vzali, odmítá ho nazývat manželem. „Mně je úplně jedno, jestli jsem uzavřel partnerství, registrované partnerství… Já nikdy nepovažoval za nutné, aby manželství bylo pro všechny,“ říká to, co hlásá už delší dobu. A právě pro své názory a fakt, že nakonec tohoto institutu stejně využil, mu chodily po svatbě hejty.
„Nejvíc mě odsoudila LGBT komunita, že prý jsem pokrytec. Protože využívám toho, co oni pro nás vydobyli, a přitom je odsuzuji. Ale pojďme si říct, kdo dneska není pokrytec. Pokrytec je každý, kdo žije v paneláku a nevolí komunisty,“ říká Hranáč. „A taky nezapomeňme, že první, kdo prosadil hlasování o registrovaném partnerství ve Sněmovně, byla komunistická poslankyně. To znamená, že všichni LGBT by měli volit komunisty, aby nebyli pokrytci.“
Martin Hranáč
Do svazku s Jessem ho přivedl pragmatismus. „Jessík je z ostrova Saint Vincent, který je brán jako rozvojová země, třetí svět. Takže když jsme po pěti letech chození začali uvažovat, že by tady zůstal natrvalo, rychle jsme pochopili, že vyřídit všechny potřebné dokumenty by bylo strašně složité. Nakonec jsem si řekl, proč to oddalovat, když se milujeme a náš vztah jsme zpečetili. Dospěl jsem se k tomu díky legislativě, kterou tady máme,“ vypráví.
Seznámili se prostřednictvím Teploměru, aplikace pro gaye a původně mělo jít pouze o flirt, známost na jednu noc. „Ale spojil nás Karel Gott. Já jsem totiž Jessíkovi hned na druhém rande pustil písničku Stokrát chválím čas. A jemu se to tak strašně líbilo, ta hudba a hlas Gotťáka, že jsme si o něm začali povídat. Pak došlo na Karla Svobodu. Pouštěl jsem mu různé písničky, které složil a tak jsme postupně zjistili, že si máme co říct,“ vrací se ve vzpomínkách.
„Začali jsem spolu chodit do muzeí, divadel, na muzikály a zažívali hrozně krásné chvíle. A pak nám došlo, že bychom to mohli ještě protáhnout. Ale následující roky jsem já žil tady a on tam. Každé tři měsíce přijel, nějakou dobu tady zůstal a když mu skončilo vízum, musel odjet. Pět let trvalo, než jsme se dokopali k tomu, co jsme udělali,“ popisuje jejich randění.
Martin Hranáč a Jan Punčochář v show Hell’s Kitchen Česko (2025)
Martin Hranáč se už samozřejmě seznámil i s rodinou svého partnera na ostrově Saint Vincent. „Hrozně se mi líbilo, že tam není moc turistů. Což je tím, že potřebujete buď vízum nebo osobní pozvání, abyste se tam dostali. Saint Vincent je asi deset kilometrů od ostrova, kam se jezdila slunit sestra britské královny Alžběty II. Ta pláž je nádherná, Jessík mě tam vzal. Ale leželi jsme v písku mezi hovny, protože se tam toulá spousta opuštěných psů. Ale já mám pejsky rád, tak mi to nevadilo,“ popisuje.
Přivítání v rodině partnera bylo specifické. „Vzal jsem s sebou i svoji mámu a bylo to hrozně fajn. Uvařili nám oběd, večeři a strávili jsme spolu hezký čas hraním domina, což je jejich národní sport,“ vypráví.
„Ale zpočátku jsme byli děsně rozpačití. Mysleli jsme si, že to bude jako v Evropě, že kolem nás budou kroužit a pořád nám něco nabízet… Ale přišli jsme tam, sedli si do obýváku a nikdo si nás půl hodiny nevšímal. Říkal jsem si, to je divné, oni nás tady asi nechtějí a pak mi Jessík vysvětlil, že když vás pozvou domů, tak už vás berou jako součást rodiny. To znamená, že si tam můžete dělat, co chcete. Vzít něco z lednice, zapnout televizi, jít si lehnout. Cokoliv. Byl to zajímavý střet kultur. Než nám to vysvětlil, tak jsme s mámou netušili, co se děje, co si to tom máme myslet,“ vypráví Hranáč.
Před lety se vymezil vůči komunitě LGBT a založil SPČD (Stará česká poctivá buzna). „Je to takový můj klub, se kterým sympatizuje řada gayů, jak jsem zjistil. Hrozně mě to překvapilo a potěšilo. Spousta z nich chodí na má vystoupení a říkají, že nechtějí být ztotožňování s LBGT, ale že neměli žádnou jinou platformu,“ vypráví Hranáč. „Mně se hlavně nelíbí, že někdo, kdo hlásá toleranci, jako je například LBGT dokáže být zároveň netolerantní vůči ostatním. Já osobně si třeba myslím, že moje svoboda začíná tam, kde končí svoboda druhého. Nemůžu přece chtít neohraničenou svobodu, abych si dělal co chci.“
„Největší problém vidím v tom, že zneužívají každé situace, která nedopadne podle jejich představ. Nějaký gay jde v kozačkách a silonkách na venkovskou diskotéku, tam dostane nakládačku a pak mluví o tom, že je český národ homofobní. Ale to přece není pravda,“ říká Hranáč. „Já když jdu do divadla, tak se taky obléknu přiměřeně společnosti, která tam bude. Člověk musí určitá pravidla dodržovat. A když ne, tak se nemůže divit, že ho odněkud vystrnadí. Ale není to primárně kvůli tomu, že bychom jako národ byli homofobní. Já to tak prostě necítím.“
Po dlouhých letech se Martin Hranáč vrátil i na televizní obrazovky a to v kuchařské show Hell’s Kitchen na Nově.
9. dubna 2025 |
