Je jí šedesát a poslední roky si drží víceméně stejnou váhu. „Není to ale samo sebou. Myslím, že do třiceti jsme takoví, jak nás pánbůh stvořil a později už je člověk za to, jak vypadá, většinou sám zodpovědný. Takže makám, nemůžu tomu nechat volný průběh. To bych se nestačila divit,“ říká.
„Zkouším, co mi zrovna vyhovuje, nedržím žádnou speciální dietu. Hlavně jím pravidelně, snažím se tomu dát nějaký řád a cvičím. Jsem na sebe hodná, protože vím, že to není jednoduché, ale chci tady být dlouho, tak se snažím,“ vysvětluje.
Lucie Bílá se synem Filipem Kratochvílem a manželem Radkem Filipim při představování muzikálu Obyčejná holka (2. září 2026)
Ve svém divadle finišuje přípravu muzikálu Obyčejná holka, ve kterém si zahraje dvojroli pěvecké legendy Rebeky Gray a švadlenky Dáši. Obyčejnou se navzdory úspěchům v showbyznysu cítí být pořád, ale jestli by chtěla byt zpátky holkou?
„Já jsem měla krásné dětství, úžasné rodiče, brášku… Tatínkovi bude devadesát a já za ním moc ráda chodím a vzpomínám. Vracím se s ním na místa, kde mi bylo nádherně, třeba škvárovnu, kde jsem hráli badminton. Maminka z okna zakřičela, že už je hotová zelňačka a já utíkala po schodech a zachytila se teplákovkou o kliku, až jsem si ji roztrhla, jak jsem se snažila být rychle doma, protože tuhle polívku miluju. To jsou takové mini střípky, okamžiky, ke kterým se v myšlenkách ráda vracím. A jsem šťastná, že tu táta ještě je, že ho mám, protože tím pádem jsem pořád dítě,“ vypráví.
Velkým ponaučením jí byl odchod maminky, které se nestihla doptat, na co chtěla. „S tatínkem si to teď vynahrazuji. Vypráví mi i o tom, jak se seznámili, jaký měli společný život... Otevřeli jsme různá témata a jsem za to vděčná. Má krásné obrovské křeslo, do kterého se pohodlně ‚zapustí‘, já mu udělám kafíčko, sednu si k němu na štokrle a vyprávíme si. Někdy se u toho i držíme za ruku, je to dojemné. Řekli jsme si spoustu věcí, které jsem potřebovala slyšet,“ popisuje.
Lucie Bílá a její otec Josef Zaňák
Nevyhýbají se ani křivdám a bolestivým tématům... „Tatínek třeba říká, že moje volba partnerů nebyla vždycky vhodná,“ usmívá se Lucie. S tím posledním – Radkem Filipim, kterého si vzala za muže v den oslav svých narozenin, je ale spokojený. „Pro nás bylo nejdůležitější, že to bylo ‚naše‘ a mohli jsme si to užít jenom pro sebe. V kruhu svých nejbližších, kteří byli pozváni na moje šedesátiny. Akorát to bylo strašně rychlé, tak jsme si s Ráďou říkali, že bychom si to chtěli dát ještě jednou a pomaleji. Ale nebudeme dělat žádné obnovení slibu, není to potřeba,“ vzpomíná zpěvačka na svatbu.
Rozhodnutí přišlo rok a půl před obřadem, na Vánoce roku 2024. „Ráďa mi často dával najevo, že by si mě rád vzal. Někdy s vtipem, jindy vážně, ale já k tomu měla spíš odmítavý postoj, protože jsem měla strach, aby se mezi námi něco nepokazilo. Tím spíš, že jsem konečně našla člověka, se kterým je mi opravdu dobře. I když... já jsem neměla na muže smůlu, to vůbec ne, ani na lásku, ale dovedli mě k tomuhle,“ směje se Lucie Bílá.
Svatební cestu mají teprve před sebou. „My to máme všechno nějaké zpřeházené. Možná bychom jeli do zahraničí. Přece jenom jsme pět let neviděli moře a už mi malinko chybí, ale nebyl čas,“ prozrazuje.
V muzikálu Obyčejná holka zazní šestadvacet původních i převzatých písní ze zpěvaččina repertoáru včetně hitu Obyčejná holka ze stejnojmenného alba, ke kterému pojede v říjnu turné. Jsou tam i songy jsou staršího data, přesto si texty nemusela osvěžovat.
„Já mám jiný problém. U některých písniček se texty pro muzikál měnily. A když jsem pak někde koncertovala a měla zazpívat například Děkuji ti, byla jsem z těch dvou verzí tak popletená, že jsem musela lidem říct, že se omlouvám, ale že už to nedám dohromady. Člověk si to nějak v hlavě zafixuje a pak zpívá, aniž by nad tím zvlášť přemýšlel, ale najednou vám tam skočí jiné slovo a rozhodí vás to,“ popisuje.
Několikrát na jevišti padne, jak těžké je žít s idolem, ale Lucie si prý dovede představit, že by žila se slavným protějškem, upozadila se a pečovala o něj. „Já si myslím, že Ráďa si nemůže stěžovat, já mu ten servis dělám... Ale musela bych cítit, že mě ten člověk nebere jako samozřejmost, a pak bych se určitě dokázala ukáznit. V muzikálu Maminy u nás v divadle je vidět, že nepotřebuji nějak zvlášť vyčnívat. Nejsem člověk, který by musel, a v této fázi života už vůbec ne, běžet první,“ vypráví.
Radek Filipi a Lucie Bílá se vzali 10. března 2026.
Idolové ovšem mají různé „mouchy“, často těžko skousnutelné. „Na to se nedá odpovědět, protože jsem to nezažila. Ale chlapy s ‚mouchama‘ jsem zažila, ne že ne,“ směje se.
Její Rebeka Gray z muzikálu Obyčejná holka tak moc pracovala, až přišla o partnera. „Není to jednoduché. Na to, aby váš partner zvládl to, co třeba můj mužský, musí mít pevné sebevědomí a vědět, proč s vámi je. Ráďa by si za to zasloužil metál. Za těch jedenáct let jsem nikdy neměla pocit, že by se mnou soutěžil, nebo že by mu vadilo, že jsem příliš vidět. Když jsem dostala svého posledního Českého slavíka, měl větší radost než já. Já už jsem taková vyklidněná a sytá,“ poodhaluje.
Lucie Bílá a Radek Filipi
V muzikálu dojde i na téma média a slavní a taky fobií. „Z hmyzu žádnou fobii nemám. Ale někdy ji mám z médií. Napsalo se tolik novinářských kachen, které mě vnitřně zranily… Ale co bych to byla zase za celebritu, kdyby nade mnou občas nelítal dron, aby mě zkusil nachytat na švestkách. Mám venku jacuzzi, někde jsem to zmínila a občas se stane, že tam nad námi letí, i když je to zakázané. Ale já už ten zvuk poznám, a když jsem nahá, rychle se běžím schovat. Možná to ani není nikdo z médii, ale člověk, který je zvědavý na to, jak bydlíme…,“ popisuje jednu z nepříjemných situací.
„Ale to k tomu prostě patří. Jsem tu už čtyřicet let, takže mám za sebou stalkery, články které mě zranily, hejty.... Nejsem sama. Každý, kdo je veřejně známý, musí počítat s tím, že ho nebudou všichni jenom chválit a hladit po vlasech. Ale i ta špatná zkušenost je dobrá, protože se něco dozvíte a naučíte,“ hodnotí zpětně.
„Říká se, že existuje syndrom hadího uštknutí. Jsou okolnosti, které vám spustí to, co v sobě nemáte vyřešené. A já mám samozřejmě spoustu vnitřních zranění, modřin a zlomenin jako každý. To prostě nejde, žít do šedesáti tak, aby se nic nepřihodilo. A občas se stane, že zatrnu. Hlava už je v pořádku, ale to neznamená, že tělo nezareaguje,“ říká Lucie Bílá.
27. května 2026 |
