„Hlavně byla vždycky strašně milá,“ vzpomíná Lucie Benešová. „To říkal i můj manžel, který není úplně ze showbyznysu, že byla vždycky jiná než ostatní, moc příjemná,“ potvrzuje její slova Adéla Gondíková.
Obě oceňují zejména texty jejích písniček. „Jsou o životě, o lásce, o všem, co člověk prožívá, takže se v tom najde každý. A ty nejlepší jsou její. Přitom já dlouho vůbec netušila, že si jich spousty napsala sama,“ říká Benešová. „Ona zpívala spíš šansony, ty byly melancholičtější, ale dneska se nám oživily i ty veselé písničky, byla tam spousta pěkných čísel,“ zhodnotila Gondíková premiéru muzikálu Biograf Láska 2: Nový příběh.
Poslouchají ji už od dětství. „A dneska každý dámský večírek končíme Hankou Zagorovou. Ať už na naší chatě Beneška anebo v Praze, když slavíme něčí narozeniny. Hanka je prostě jistota. Milujeme Rybičko zlatá, přeji si, u té vyloženě teskníme nebo Maluj zase obrázky,“ prozradila Benešová.
„A teď, jak o tom přemýšlím, tak si říkám, že kdybych se znovu vdávala, nechala bych si zahrát Sláva je bál, ta se mi fakt líbí. A možná bych si vzala i toho Zbynďu, který ji tady v muzikálu zpívá,“ říká herečka. „Nevím ale, jestli by mě chtěl. A musela bych se předtím ještě rozvést, aha,“ smála se, než ji kamarádka uzemnila, že by pro Zbyňka Frice byla moc stará.
Lucie s Adélou si dělají soukromé party dvakrát do roka. „Asi bychom mohly i častěji, ale máme ještě různé večírky s jinými skupinkami,“ říká Benešová, která už má po dovolené. „Strávila jsem ji sama na Sicílii. Doma to prošlo, protože si uvědomili, že na to mám právo,“ říká na adresu své početné rodiny, v jejímž čele stojí herec Tomáš Matonoha.
Adéla Gondíková byla s manželem Jiřím Langmajerem na Korfu. „Ale už v červnu, což mi přijde hodně dávno,“ prozradila herečka a moderátorka.
Premiéra muzikálu v Divadle Kalich přilákala i hudebního skladatele, textaře a interpreta Jiřího Zmožka, který světla reflektorů už dávno opustil. „Já jsem s ní zažil tolik potěšení… Kdykoliv jsme se setkali, byli jsme oba nadšení. Já už dlouho před tím než jsem za ní na Chodskou, kde tenkrát bydlela, s nějakou skladbou přišel, a ona poté, co jsem jí ji zahrál,“ zavzpomínal na Hanu Zagorovou.
První song, který jí napsal, byl Breviář lásky. „Ta písnička měla tak obrovský úspěch, že jsem se pak díky ní dostal v Ostravě ke spolupráci s Marií Rottrovou (Zřejmě letos nikde nejsou kytky, Ten vůz už jel...), Věrou Špinarovou (Meteor lásky) a s Heidi Janků. Hanka ji dokonce musela na koncertech zpívat dvakrát,“ vypráví.
Hitmaker, jenž Karlu Gottovi napsal mimo jiné To musím zvládnout sám nebo duet Zvonky štěstí, byl i u toho, když Hanu Zagorovou uhranul Štefan Margita. „On zpíval na plese, já stál vedle ní a sledoval, jak zamilovaně se na něj kouká. Tam to začalo,“ vybavuje si Zmožek.
Její kolegové se shodují, že Hana Zagorová nikdy nikoho nepomlouvala, nekritizovala a nešpinila. Neměla to v povaze. „Abychom někoho probírali, s tím jsem se fakt nesetkal,“ potvrzuje Zmožek. „My se věnovali práci. Jednou jsem za ní přišel s úplně novou věcí, byl to Mys dobrých nadějí a ona se mě ptala, kde to má refrén. Odpověděl jsem: Všude! A tenkrát, byla asi jedna hodina odpoledne, mi říkala, že už bude muset jít k lékaři, ale nechtělo se jí. Tak jsem ji zdržoval, ať ještě chvilku zůstane. A zase jsme si něco přehrávali…“
„Breviář lásky, který jsem jí napsal na začátku naší spolupráce, byl čardáš, ale ty poslední písničky, co jsme spolu dělali, byly už takové tesklivé, vzpomínkové, měly trošku jiný charakter. Šly do hloubky, byly trošku dojemnější,“ vypráví.
Do tohoto období spadá i hodně osobní píseň Už se mi nechce jít dál, kterou otextoval Václav Hons, nebo Z nebe pláče déšť, ke které si zpěvačka napsala text sama. Odrážejí i její letitý boj s nemocí krve.
Monika Absolonová den před premiérou v Divadle Kalich šla k hrobu své zesnulé kamarádky. „Donesla jsem jenom svíčku, protože jsem od Štefana věděla, že se tam kytice už nevejde, a i pro tu svíčku jsem horko těžko hledala místo. Takže já si počkám, až tohle opadne a přinesu kytičku potom,“ vypráví.
Vzala s sebou i syny. „Táda si ji pamatuje, byla u nás doma, když byl Matoušek malý a přinesla mu knihu - encyklopedii zvířat, má v ní napsané i věnování. A to je věc, která mě dojímá. Nikdy by mě nenapadlo, že moje děti budou jednou mít věnování od Karla Gotta, Hanky Zagorové…, od tolika úžasných lidí,“ dodává zpěvačka.
Scházely se ještě s herečkou Vlastou Peterkovou na Botelu Matylda. A Monika se s Hankou častokrát radila, ať už šlo a záležitosti soukromého nebo pracovního charakteru.
„V roce 2010 jsem vydala muzikálové album, které v podstatě vzniklo z jejího popudu. Původně jsem chtěla nazpívat novinkovou desku, ale Hanka říkala (napodobuje ji): Jo, a proč neuděláš muzikál? My se Štefanem tě v nich máme tak rádi, bylo by to hezký. Hmm…, to je škoda. A já odcházela z našeho posezení s novým plánem,“ směje se Monika Absolonová. „Hanka mi to album pak křtila a půjčila mi na něj písničku Asi, asi.“
Jednou jí ale poradila špatně a dokonce jí to zpětně přiznala. Obě chodily také ke kartářce, ale každá k té svoji a pak si vyměňovaly svoje zkušenosti.



























