„Měla jsem holčičí fantazie. Byly velmi intenzivní, ale já se za ně styděla. Strašně jsem se bála o tom někomu říct. Myslela jsem, že jsem divná,“ popisuje Lenka Králová v pořadu Povídej na CNN Prima News.
Softwarová vývojářka přiznává, že těmto myšlenkám dlouho nepřikládala velký význam. „Byla jsem pohledný muž, vtipná a zkrátka takový bavič společnosti. O pozornost žen jsem neměla nouzi, spíš naopak. To je možná jeden z důvodů, proč mi trvalo tak dlouho si svou identitu uvědomit,“ vysvětluje žena, která žila v těle muže po většinu svého života v dlouhodobých vztazích.
„Single jsem byla jen půl roku ve dvaceti letech. Teprve když jsem byla sama, se u mě poprvé objevily myšlenky na změnu pohlaví. Pak jsem ale zase spadla do vztahu a tyto myšlenky zakopala hluboko pod koberec,“ říká trans žena s tím, že ve svých partnerkách se sama viděla.
„Měla jsem je jako projekční plátno. Byla jsem šťastná skrz ně,“ vysvětluje. Zlom nastal po narození syna. Vztah s její manželkou ochladl. Dostavila se krize a Králová se opět uchýlila k představám o tom, jaké by to bylo být ženou.
„Ztratila jsem smysl života, který pro mě představovala má manželka. Snažila jsem se to vykompenzovat různými způsoby. Kreslila jsem obrazy na iPadu, díky kterým jsem vyjadřovala svou ženskou duši, nebo jsem se identifikovala s různými zpěvačkami. Pořád jsem to měla v hlavě. Byl to život, o kterém jsem snila,“ popisuje Lenka Králová.
Duševní buranství, reaguje Burešová na historku Kotka o trans moderátorech |
Na ženu si časem začala potají i hrát. Objednávala si dámské oblečení z internetu, a když nikdo nebyl doma, zkoušela si ho. S těmito tajnostmi žila dalších pět let. Pak už to začalo být neudržitelné. Svěřila se s tím i manželce. Reakce však nebyla dobrá. „Bála se, aby se mi to nevymklo z rukou. Já jsem ji ale ujišťovala, že nejsem trans. Pořád jsem sama věřila tomu, že je to jen hra,“ říká.
Postupem času jí samotné začalo vadit, že žije ve lži. Svěřila se dvěma kamarádkám, které ji poté vyvedly poprvé do společnosti jako ženu. „Vzaly to hrozně hezky,“ vzpomíná Králová s tím, že to byl pro ni jeden z nejtěžších životních momentů.
„Když jsem pak ale poprvé zažila tu chvíli, kdy mě okolí vnímalo jako ženu, byla to úplná exploze. Bylo to něco nepopsatelného. Měla jsem výbuchy emocí. Byla jsem opravdu nejvíc šťastná. Pochopila jsem, že to není jen hra. Nechtěla jsem od života nic jiného, než to co nejdřív udělat,“ vzpomíná na moment, kdy si uvědomila, že je připravená na radikální změnu.
Je to spíš etický problém, říká Bosák o transgender sportovcích |
„Ty pocity byly dvojznačné. Cítila jsem obrovskou záplavu štěstí, že jsem na to konečně přišla a můžu s tím něco dělat. A na druhou stranu jsem měla obrovský strach to říct manželce. Věděla jsem totiž, že o ni přijdu. Mrzí mě to, ale musela jsem to udělat. Měla jsem pocit, že bych se musela zabít. Pokračovat v mužském životě už bych nedokázala,“ vysvětluje.
Své fyzické proměně z muže v ženu obětovala manželství, rodinu a domov. „Byla to paradoxní situace. Zažívala jsem ty nejkrásnější chvíle, ale zároveň i ty nejsmutnější,“ říká.
Lenka Králová nyní třetím rokem podstupuje hormonální léčbu. Změnu pohlaví však neplánuje. „Kdyby ke mně přišla Arabela s kouzelným prstýnkem a jako zázrakem mi to tam dole změnila, budu happy. Ale nikdy jsem nebyla v nemocnici a neměla žádný zdravotní problém. Pohybuji se v transgender komunitě a vím, že to není žádná sranda,“ dodává s tím, že jí šlo hlavně o to žít běžný ženský život. „A to se mi vlastně povedlo,“ uzavřela.
