S Kovym jsme se potkali na pražském Staroměstském náměstí na výstavě amerického módního fotografa a filmaře Bruce Webera, který je známý svou prací s módními značkami a časopisy. Jak to tu na vás dýchlo?
Neuvěřitelně mě baví ten mix – od portrétů známých osobností, státníků a hudebníků až po erotiku. Je to zároveň neuvěřitelně sexy výstava, takže jsem viděl i několik rozpačitých pohledů rodičů, kteří přišli se svými dětmi. Možná se vyplatí předem pořádně progooglit, co tady návštěvníky vlastně čeká. Ty fotky jsou ale nádherné. A vůbec, ten fakt, že tady u nás je Bruce Weber z masa a kostí, fotograf takového kalibru, kterých už tolik není, to je pro mě skoro neuvěřitelné.
Kdy jste se sám přestal stydět nad těmi odhalenými fotografiemi?
Mně paradoxně přijde, že jako menším nám to možná nepřijde zas tak zvláštní. A potom přijde v životě období, kdy se u toho sledování stydíme. Já si vzpomínám, že když byla nějaká líbačka ve filmu, vždycky jsem si dával ruce před tvář. Ale po čase člověk zjistí, že to je to, jak nás Bůh stvořil. Nakonec je to ta největší přirozenost. Je v tom určitá síla, když někdo dokáže zachytit takové momenty a nafotit dobré akty, které nejsou laciné a vulgární.
Co k tomu tématu říká váš partner Miroslav Romaniv, který se pracovně věnuje právě stylingu a estetice?
Můj partner Míra tři dny s Brucem Weberem fotil a byl to vlastně tak trochu jejich společný dialog. Míra přinášel oblečení a Bruce experimentálně fotil Ódu na Prahu do časopisu Icon. Vyptával jsem se ho pak doma celý večer, jaké to bylo, jak Bruce pracuje, jak při focení svítí, na co se ptá a co po ostatních chce. Možnost vidět v akci tak velkého fotografa, to je něco, co se někomu nemusí poštěstit za celý život. Jsem rád, že jsem to mohl mít takhle zprostředkovaně skrze Míru.
Karel „Kovy“ Kovář a Miroslav Romaniv
Coby youtuber jste zvyklý vidět sám sebe na videích, sám si vše točíte, sám se nasvítíte... Co pro vás zatím bylo takovým největším vystoupením z komfortní zóny? Focení nějakého editoriálu s velkým týmem?
Pro mě bylo zprvu těžké pochopit, že módní editoriály jsou často v podstatě umění. Je to trochu vystoupení z té komfortní zóny, ano. Spousta lidí, obzvlášť celebrity v Česku, se fotí pro různé magazíny a pak často říkají „Ale tohle nejsem já“. Ve výsledku je ale právě tohle fashion a editoriály, kde by člověk neměl být sám sebou. Tam může být konečně v nějaké roli. Možná mi to pomohlo pochopit, že móda i to, jak s člověkem ten fotograf pracuje, může pomoci odemknout nějaké nové světy, který ještě neznáte. Nové pózy, nové role, do kterých se můžete během toho focení vžít. Pro mě je to vždycky dobrodružství. Ale přiznám se, že komfortnější je pro mě natáčení videa, než focení.
Když jste sem na výstavu s partnerem šli, vedli jste se za ruce?
Ano, vedli jsme se za ruce. V centru Prahy to není úplně tak žhavé, jako v centrech některých jiných evropských měst. Třeba v Paříži to bylo velmi ožehavé. Jsem vlastně moc vděčný za to, že žiji v zemi, kde je to možné.
Jste dost zcestovalí, tak můžete srovnávat. Jsou země či města, kde byste si dokázali představit společně žít?
Když někam přijedu jako turista, do několika dnů začnu fantazírovat o tom, jak úžasné by bylo tam žít, jaký bych měl byt a život a že se musím naučit jazyk. Pak mi dojde, že to je trošku složitější. Čím více člověk cestuje, tím více zjišťuje, že ta optika, kterou trochu naivně kouká na některá ta místa, možná není úplně správná. Žádné místo na světě není úplně dokonalé. A často zjistíte, že v porovnání s Prahou to taková sláva není. Česká republika je ve spoustě věcí vlastně úplně skvělá!
Kovy se zasnoubil se stylistou. Řekl jsem ano společnému životu, napsal |
Spousta lidí, co vás sleduje, možná uvažuje nad tím, jestli s partnerem po večerech konzumujete český bizár i zahraniční popkulturu a zda to navzájem komentujete. Je to tak?
Moji diváci vědí, že český bizár je moje guilty pleasure (provinilé potěšení, pozn. red.), které velmi rád sdílím se svou komunitou a se svým publikem. Já to vždycky beru jako takový edukační exkurz do temných zákoutí českého internetu. Občas na to nutím koukat i Míru. A on je velmi odvážný!
Když máte doma párty, kolik drinků to chce, než začnete pouštět Mám styl Čendy od Karla Gotta a podobné nahrávky z minulosti?
Než začnu pouštět Mám styl Čendy, tak to chce jednu skleničku vody. Já jsem schopný i zcela střízlivý si užít absolutně fenomenální párty. Někdy mám skoro pocit, že si to užívám ještě víc, protože další den... Chci říct, že s přibývajícím věkem jsou kocoviny samozřejmě těžší a těžší. Začal jsem proto oceňovat i večery, kdy se úplně nutně nemusím „zdunit“. (smích)
Volby 2022
Sledovat další díly na iDNES.tvKdybyste si měl vybrat, co je pro vás větší fenomén? Bába pod kořenem nebo pěstební dělnice, tedy paní Marcela Niklová, která se proslavila v brněnském AZ-kvízu se svým neobvyklým povoláním?
Mně přijde fenomenální, že tu padají slovní spojení jako bába pod kořenem a pěstební dělnice a za mnou visí ty úžasné fotky Bruce Webera. To mi přijde úplně dokonalé.
Připomeňme čtenářům legendární reportáž „bába pod kořenem“. Paní Zdena Novotná se tehdy dostala do povědomí široké veřejnosti kvůli nehodě, která se ji přihodila na dovolené. V noci se v lese zaklínila pod kořen a reportáž z místa události se stala okamžitě virální...
Bába pod kořenem je fenomén, to už nikdo nepřekoná. Podle mě je to absolutní vrchol investigativní žurnalistiky reportérů – krajánků. Je to perfektní. Je tam rekonstrukce události velikosti letecké katastrofy v českých barvách – s kořenem.
Také váš loňský halloweenský kostým byl právě „bába pod kořenem“. Co vás k tomu přimělo?
Halloweenský outfit by měl být strašidelný. Samozřejmě všichni víme, že toto začalo jako nevinný večer a stala se z toho nakonec hororová historka, která dodnes děsí podobně jako příběhy ze sbírky Kytice od Karla Jaromíra Erbena. Moderní generaci zkrátka dnes děsí „bába pod kořenem“ a to, co se může stát večer na Jičínsku při obyčejné procházce.
Hejty ohledně mé sexuality? Snažím se držet si odstup, říká youtuber Kovy |
Co máte momentálně v plánu? Chystáte videa s někým konkrétním z českého showbizu?
Přiznám se, že spoustu těch škatulek jsem během kariéry už odškrtal. Pro mě je možná důležitější spíš nějaký spontánnější pocit. Nějaké vědomí, že bych chtěl udělat něco konkrétního. Ale momentálně se přiznám, že to asi není žádná specifická vize nebo konkrétní člověk, takže asi zůstanu u mlžení. Můj největší cíl byl samozřejmě natočit společné video s Halinou Pawlowskou. To se povedlo, takže veškeré tužby jsou tím zatím uspokojeny.
Nad čím doma s Mírou „cringujete“, tedy u čeho se cítíte trapně, ať už za ostatní, či sami za sebe?
To je skvělá otázka. Mám pocit, že každý den nad něčím jiným. Já hrozně rád cringuju nad lidma, kteří se snaží tvářit, že jsou důležitější, než opravdu jsou. Někdy mi to přijde úplně jako ultimátní cringe. Jen si říkám „a jejej, ale třeba z toho vyrostou“. Cringe je všude kolem. Stačí koukat správnou perspektivou. Občas cringuju při pohledu do zrcadla, nebo když si pustím nějaké ze svých starších videí. To je pro mě stoprocentní cringe!
