V roce 2020 jste se stala Miss Czech Republic, jak vám to změnilo život?
Musím říct, že pro mě to byla změna opravdu veliká, hlavně proto, že pocházím z malého města. Sice už jsem studovala v Brně, ale až potom jsem se opravdu dostala do modelingového pracovního koloběhu, přehlídky, focení, reklamy. A dodnes je to práce, která mě opravdu naplňuje a baví. Nejvíc na tom miluju to, že jsem pořád s jinými lidmi a pořád střídám prostředí. A to je něco, co mi opravdu vyhovuje, takže v tom vnímám tu největší změnu.
Na Miss World jste dosáhla také velkého úspěchu, dostala jste se do top 12, jaký to byl pocit?
Vlastně úžasný, protože to bylo opravdu po dlouhé době, co se nám tam podařilo nějaký úspěch ukořistit. Byla jsem z toho neuvěřitelně nadšená. A od začátku jsem to brala tak, že tam jedu s tím, že dám do toho všechno, co můžu, abych se nevracela s pocitem, že jsem něco mohla udělat jinak. A bylo to krásné. Hlavně jsem ráda, že jsme přivezli další nové zkušenosti z této soutěže, které nám chyběly. A mohla jsem je předat dál.
Karolína Surý a Adéla Štroffeková při focení vizuálu pro veletrh Styl a Kabo 2025
V čem jsou obě soutěže jiné?
V principu, co se týká té organizace, je to hodně podobné. Navíc Taťána Makarenko se snaží Miss Czech Republic vést podobným způsobem, ať jsme připravené. Ale samozřejmě ta konkurence je obrovská, 115 dívek z celého světa. Největší rozdíl je asi v tom, že u nás tato soutěž není tak sledovaná jako v jiných zemích, takže je zcela jiná fanouškovská základna. A tím zázemím a podporou mají některé dívky trošku lepší predispozice. My jsme opravdu malá země v tom světovém měřítku.
Co byste poradila mladým slečnám, které také sní o tom stát se Miss?
Je to skvělý nástroj k tomu dostat se právě do světa modelingu. Ale je důležité si uvědomit, že to taky není pro každého. Jsem určitě za to všechno si vyzkoušet, ale dnes a denně se stává, že se do toho někdo pustí a za pár let z toho odejde, protože to není pro něj. A to neplatí jen pro modeling. Ale myslím si, že od toho ten svět je. Dnes máme tolik možností, co si můžeme vyzkoušet, co zažít. A najít se je důležité, takže bych poradila nebát se a jít do toho, vyzkoušet, ale uvědomit si, že na tom nestojí celý život.
Byl to váš vysněný sen stát se Miss?
Vůbec ne. Já jsem k tomu přišla, jak slepý k houslím. Moje puberta byla kolo a červené vlasy, byla jsem takový poloviční kluk. A vlastně ani nevím, jak tahle velká změna přišla. Asi tak nějak přirozeně, ale sen to rozhodně nebyl. Navíc jsem studovala přírodovědné lyceum a chtěla jsem pracovat v laboratoři. Ale postupem času jsem začala zjišťovat, že s mojí extrovertní povahou potřebuji k životu lidi, nedokážu být sama, jen se zkumavkami. Cítila jsem, že by mě mohly bavit média, žurnalistika, komunikace. A to jsem se i rozhodla studovat na vysoké škole. To je pořád směr, který mě opravdu baví a vím, že se blíží chvíle, kdy už i cítím, že už se potřebuji trošku posunout. Teď jsem v takové fázi, kdy se aktivně hledám. Určitě už bych do toho oboru, který jsem studovala, chtěla postupně zabrousit. Modeling taky není navždy.
Karolína Surý s manželem Radovanem
Takže jakým směrem by ten posun byl? Moderátorka, novinářka?
To by pro mě bylo úplně ideální. Toto mám moc ráda. Teď to bude znít divně, ale mám vlastně ráda, když mě lidé poslouchají. Nemyslím tím rozkazy nebo něco podobného, ale když je můžu zaujmout tím, co říkám. Mám třeba ráda moderování eventů, baví mě, že tam člověk může být bezprostřední, vnímat reakci diváků, ta atmosféra je skvělá. Ale na škole jsem se zaměřovala na rádio a televizi, a to je taky směr, který mě zajímá. Ale je to pro mě pořád dlouhá cesta. Musím se toho ještě spoustu naučit, už jsem toho i hodně zapomněla ze školy, ale je na čase se do toho pustit.
Jakými jazyky hovoříte?
Hovořím plynně anglicky a dlouhé roky jsem se učila němčinu, ale popravdě ji vůbec nepoužívám, takže si myslím, že dneska už neřeknu skoro vůbec nic.
Jste hodně vysoká, máte 184 centimetrů. V čem je to výhoda a v čem nevýhoda?
Líbí se mi, že se rovnou ptáte takhle, protože ono to má opravdu vždycky svoje pro a proti. Dlouho jsem se učila svoji výšku přijímat. Byla doba, kdy jsem se za to styděla a podpatky pro mě neexistovaly. Tehdy vůbec neexistovala možnost, že bych si je obula. Ale postupně jsem svou výšku začala přijímat, když jsem zjistila, že je to výhoda právě v modelingu. A tak jsem si řekla, že je to vlastně moje přednost. Takže teď jsem na svou výšku pyšná, navíc to je něco, s čím člověk nic neudělá. Dnes nosím podpatky denně. Ale jako jedna z nevýhod, ačkoliv se to nezdá, je i to, že tak, jak díky tomu práci dostávám, tak už jsem ji několikrát kvůli výšce nedostala. Byla jsem vysoká moc. Navíc některé oblečení mi končí u kolen a loktů. Ale myslím si, že mi to více přineslo, než vzalo.
Váš manžel je vyšší?
Ne, manžel je dokonce o dva centimetry menší. Což samozřejmě, když jdeme v teniskách, nejde moc vidět, ale ve chvíli, když si dám podpatky, tak je téměř o půl hlavy menší, protože podpatky nosím opravdu vysoké. Ale vždycky říkám, že tohle za mě hodně záleží právě na tom muži, vůbec to není o ženě. Když to on dorovná svým sebevědomím. Manžel vždycky říká, že kdyby mohl, tak by si mě ještě prodloužil. Což mě moc těší, protože člověk se vedle něj cítí opravdu krásně.
Když už jsme u manžela, loni jste se vdala, byla to vaše vysněná svatba?
Naprosto ano, i když ty přípravy byly strašné a musím říct, že bych je znovu zopakovat nechtěla. Dokonce jsme dvakrát přemýšleli, že svatbu zrušíme, protože jsme se s Italy nemohli domluvit. Oni žijí jinak, na všechno mají čas, pořád dovolená a my to tehdy řešili z New Yorku, takže jsme tam nemohli ani jet. Ale co se týká celého toho našeho svatebního týdne, tak to bych si moc ráda dala znovu. Je to teď rok, nechápu, jak to letí. Ale fakt musím říct, že to byl jeden z nejkrásnějších týdnů mého života. Bylo nás asi 40, nebyla to velká svatba, takže opravdu nejbližší rodina a přátelé. Byla to taková společná dovolená a myslím si, že to je věc, která už se nám v životě znovu nepovede. Bylo to skvělé, i když jsme se trošku báli, protože přece jen celá rodina týden pohromadě. Obavy byly naprosto zbytečné. Itálii jsme vybrali proto, aby to bylo blízko pro všechny. Navíc nám kupodivu vyšlo počasí, i když hlásili, že bude pršet. Bylo to celé moc hezké a rádi na to vzpomínáme.
Co vaše koníčky? Jak odpočíváte?
Řekla bych, že dneska je to zejména sport, čistím si tím hlavu. Navíc cvičení je i součástí mé práce, protože zkrátka, jestli chci mít tuto práci, tak se musím udržovat v kondici. Ale já jsem sportovala od malička, nikdy jsem neměla takové ty více ženské koníčky, i když bych si je přála. Třeba tanec nebo zpěv. Ale jsem hluchá jako poleno, takže na mě zbyl opravdu jen ten sport. Dlouhá léta jsem jezdila na BMX a na MTB, dokonce jsem v tom i závodila, tedy do té doby, než jsem zabrousila k modelingu. Pak šlo vše na druhou, spíš třetí nebo čtvrtou kolej. Tenkrát, kdyby se mi stal nějaký úraz, tak by to byl dost problém. Teď už jsem na sebe tak nějak více opatrná.
Karolína Surý a Adéla Štroffeková při focení vizuálu pro veletrh Styl a Kabo 2025
Stala jste se tváří veletrhu Styl a Kabo 2025, co vy a móda?
Samozřejmě je to nedílná součást mého života a i tím, že modeling už nějakou dobu dělám, je to prostředí, kde je mi dobře a které mám opravdu ráda. Na veletrh se moc těším, protože už ho dlouhé roky sleduju. Jsem ráda, že se to povedlo a budu tam. Ale co se týká módy, tak nejsem úplně člověk, který by podléhal trendům, i když občas mě něco taky chytne.
Jaké barvy se vám líbí?
Mám třeba velmi ráda hráškovou zelenou, ale v mém šatníku se téměř nevyskytuje. Myslím si, že mám takový ten klasický šatník, kde mám základní tóny. Zemité, béžové, bílé, samozřejmě černé, ale nejraději se oblékám ve světlých barvách.
A ještě otázka na závěr, co vás na první pohled zaujme na muži?
Na první dobrou? První, co mě napadlo, je zadek. A po vizuální stránce taky oči, tam vidíte hodně. Co se týká mého typu, tak mám ráda tmavší typy, tmavé vlasy, vousy, tmavší oči. Ale pokud jde o další věci, na které už potřebujeme čas, abychom je poznali, tak pro mě je hodně důležité, aby muž měl smysl pro humor. Já ho mám moc ráda a ráda se směju. Jsem, myslím si, od přírody veselý člověk, takže se mnou by žádný morous nevydržel. Taky jsou pro mě důležité vztahy v jeho rodině, protože si myslím, že to hodně ukazuje, jak se třeba jednou bude chovat k nám nebo k našim dětem.
24. června 2024 |
