„Vždycky se snažíme dovolenou udělat tak, aby je to bavilo. Nekoukáme s partnerem na sebe, ale na ně. Aby to bylo mladistvé, zábavné a pokud možno v destinaci, kde nebudou jenom důchodci,“ usmívá se Iva.
Většinou jezdí po vlastní ose a program mají hodně pestrý. Od památek, přes moře až po adrenalin. Loni v Řecku si Karolína s přítelem vyšlápli na Olymp. „Vyšli ráno v devět, sice ne úplně zdola, ale z tisíce metrů, a v devět večer byli zpátky,“ vypráví moderátorka, jak zdolali jeden z dvoutisícových vrcholů pohoří. „Já si to dala před lety taky. Dnes už bych to nezvládla, protože mám odoperované koleno. Blbě jsem skočila a utrhla si přední křížový vaz.“
S partnerem Georgem Jiráskem žije na „psí knížku“ už spoustu let. „Nám to takhle vyhovuje. Když něco funguje, je dobré to neměnit,“ razí heslo. Zatímco Natálie je od rozchodu s Adamem Mišíkem sama, Karolína chodí s Kristiánem Nerudem, spolužákem z anglického gymnázia, který je o rok výš. I on by se měl jejich rodinné dovolené zúčastnit. „To je holek rozhodnutí. Pokud chtějí jezdit se svými partnery, my jsme tomu otevření. Ať jede kdokoliv, kdo patří do naší rodiny,“ říká Iva.
Karolínu i s jejím přítelem vzala na Dermacol Love Day, který se odehrával v pražské Grébovce. Kosmetické produkty firmy, zejména ty s vyšším ochranným faktorem proti slunci, používá běžně. „Mám pigmentové skvrny, tak se musím chránit,“ vysvětluje.
„Každý s něčím trošku bojujeme, to je normální, ale snažím se udržovat maximálně, jak to jde. Jako mladší jsem mívala mindrák z větších prsou. Během let jsem se ho snažila nějak zpracovat a podařilo se. Člověk se musí přijmout takový, jaký je, smířit se s tím, co mu bylo naděleno,“ říká 1. vicemiss České republiky z roku 1996.
Korunku má doma vystavenou. „Jako dítě, jsem si ji zkoušela mockrát. Vzala jsem si šatičky, střevíce a říkala si, jak jsem krásná,“ přiznává Karolína Jirásková. Nikdy ji ale nenapadlo se do soutěže krásy přihlásit. Ale až odmaturuje a bude mít příležitost věnovat se modelingu, využije ji. Stejně jako to dělá její sestra Natálie, která souběžné studuje Fakultu humanitních studií Univerzity Karlovy.
Karolína je zatím ve druhém ročníku Leonardo da Vinci Academy a ráda by maturovala v angličtině. Poté se bude muset rozhodnout, kterým směrem jít dál. Láká ji forenzní psychologie. „Zajímá mě, jak zločinci myslí, co se jim honí hlavou, co je vede k tomu, aby spáchali těžký zločin. Zároveň jsem si ale uvědomila, že se v tom nechci úplně pitvat. Člověk to pak k sobě přitahuje a je to takové fuj, nechci to mít jako součást svého života,“ říká.
Druhou možností je Akademie výtvarných umění. Hlásila se už na střední uměleckou školu, ale nebyla přijata. Před talentovými zkouškami dostávala lekce od vlastního otce – výtvarníka, který v době, kdy žil v Německu, vyučoval výtvarné umění. „Začala jsem se připravovat pozdě, ale s tátou jsem to dohnala, vedl mě skvěle. Z malby jsem dostala plný počet bodů, ale pokazila jsem pohovor. Na olej jsem si ještě netroufla, chce to dost času a ten nemám, ale s akrylem, vodovkami, tužkou nebo křídami, s tím vším pracuji běžně,“ říká.
Pubertu má už za sebou, ale žádnou revoltu vůči rodičům neprojevovala. „Akorát jsem si prošla fází, kdy mi všechno vadilo. Odmlouvala jsem, obracela oči v sloup, ale to bylo asi tak všechno,“ vzpomíná. Z domu neutíkala a ani pozdní příchody nebyly jejím problémem. „Já jsem v tomhle zodpovědná a dost se o sebe bojím,“ přiznává. Nakonec dává matce a jejím radám za pravdu. „Vidím to u Natálky, jak si všechno, co jí mamka říkala, vzala k srdci, a teď když vyrostla a dospěla, se jí to hodí.“
Nejvíc se těší se na oslavu svých osmnáctin. „Ta bude velká. S kámoškami i s rodinou,“ plánuje Karolína.
13. dubna 2026 |






















