Aukce byla uspořádaná společně se spolkem (Ne)závislá v hotelu Mandarin Oriental. „Nedávno jsem akorát osm měsíců intenzívně chodila do fitka, zdravě jedla a snažila se vrátit do formy. Bylo to moc fajn a v podstatě to byla tak trošku závislost. Ale pak jsem vyklidnila a přestala s tím,“ vypráví, jak se jí podařilo shodit sedmnáct kilogramů. Nabrala je v průběhu let, rozhodně nešlo o žádná těhotenská kila. „Gauč, gulášek, knedlíky…, prostě jsem si vyvařovala,“ přiznává.
Zhubla, co si naplánovala, a teď se udržuje v kondici dlouhými procházkami. „Ale budu se muset ke cvičení vrátit. Člověk se má o své tělo starat pořád, bez práce to nejde. Držím se ale co nejdál od dortíků a knedlíků… Jenomže můj manžel dorty miluje, nosí je domů, tak je pro mě těžké koukat se na ně a nedat si. Jsou to pro mě muka, protože ráda jím,“ vypráví Iva, který se kdysi živila jako modelka.
Teď ji baví především sociální sítě. „Mám módní web Maison IF (U mně doma). Doporučuji tam ženám módu, která u nás není tak běžná. Představuji současné trendy a odkazuji na francouzské obchody, kde se dají jednotlivé kousky koupit. Píšu blog, mám módní podcast, takže jsem se vrátila k tomu, co jsem dělala dřív,“ vypráví.
Francie je pro ní srdeční záležitostí. Už coby teenager tam získávala první zkušenosti ve světě modelingu a později i hudby. A právě na tomto poli si vydobyla velké uznání.
V současné době připravuje trilogii písniček s Janem. P. Muchowem a francouzským kytaristou Guilaume Kondrackim, který dříve hrával s pop-rockovou skupinou UDG. Ta první se jmenuje Le Silence (Ticho), dalším songem je duet Stíny.
„Složili jsme je s Guilaumem jen tak, sobě pro radost. Oba máme rodiny…,“ naznačuje, že koncerty stejně jako nahrávání CD neplánuje. „Desky se už dneska tolik nevydávají, doba se změnila. Vypouštějí se spíš singly, jeden po druhém. Tak třeba jich časem budeme mít i my víc. Teď mě to baví, tak to dělám a uvidím,“ říká Iva, která se vepsala do hudebního povědomí hity jako Věřím nebo La Muerte.
„Nejsem typ, který se potřebuje prezentovat na festivalech nebo na koncertech. Trochu se mi ulevilo, že už tolik nevystupuji. Nebyla jsem primárně člověk, co by to vyhledával, jsou tu jiní, kterým je to bližší,“ vysvětluje.
Občas vystoupila na nějaké firemní akci, ale i to už je minulost. „Muselo by to být po všech stránkách zajímavé, abych do toho šla. V mládí jsem si vybudovala základnu a teď na ní stavím. Baví mě můj módní web. Sociální sítě jsou v současné době hodně o módě a my kreativci se na nich můžeme vyřádit,“ říká.
Velký rozruch způsobil po revoluci její duet La chanson de Pierre, jenž byl vyznáním populárnímu francouzskému herci Pierru Richardovi, který ho s ní také nazpíval. V kontaktu ale nejsou.
„Už jsem o Pierrovi dlouho neslyšela. Ale mluvila jsem teď v Paříži s kamarádem, který mě s ním kdysi seznámil, a vyřizoval mi od něj pozdrav. Že prý se ním o mně nedávno bavil. Tak asi je v pohodě. Snad ho někde ještě potkám, přece jenom je mu už devadesát jedna… Ale ten kamarád mi vyprávěl, že je pořád akční, chodí mezi lidi, má rád večírky... V takovém věku! To je neuvěřitelné,“ říká Iva.
Kdysi byla krátce vdaná za Richarda Krajča, jejím osudovým mužem se ale stal až druhý manžel, původním povoláním pilot. Jsou spolu už osmnáct let. „Máme to jinak než ostatní páry, protože jsme k sobě ve všem absolutně upřímní. Tady u nás se to moc nenosí, nemusí to každý přijmout, ale pro nás je to cesta. Bavíme se úplně o všem. Neschovávám před ním telefon, když nějakému chlapovi lajknu fotku. Takhle to nemáme, všechno si řekneme,“ popisuje jejich vztah.
Nabízí se otázka, jestli to není až zraňující. Ne každá žena potřebuje vědět, že jejího manžela například přitahuje kolegyně. „Já vím, že jsem pro něj číslo jedna a on pro mě taky,“ odpovídá bez rozmýšlení zpěvačka.
Společně vychovávají dvanáctiletého Adama, který je stejně jako jeho otec zapálený do výpočetní techniky. „Teď je v super období, kdy už není malý, ale ještě ne velký. Takže se rád i muchluje. Jsou to poslední roky, kdy je takový, kamarádky mě varují, že později už to bude jiné,“ říká Frühlingová.
Adam mluví plynule anglicky a učí se stejně jako Iva japonsky. Oba čtou Mangy (komiksy). „Je to těžký jazyk. Měla jsem učitelku Japonku a teď bych chtěla jet na měsíc do Japonska studovat japonštinu přímo tam na jazykové škole. Manželovi by to asi nevadilo. Mluvím o tom už dva roky, takže je připravený. Plánujeme jenom, jak zapojit do domácnosti babičky, aby všechno fungovalo,“ odhaluje.
Se synem má vztah jako s parťákem. „Autoritu má v tátovi. Já jsem jeho kámoška, jsme jako dvě děti,“ směje se. Původně měla v plánu, že na něj bude mluvit od narození francouzsky, aby si co nejpřirozeněji osvojil jazyk svého pradědy. „Ale nějak to během toho mateřství vyšumělo. Člověk si říká, co všechno bude dělat… Jíst zeleninu, vyhýbat se mastnému jídlu… Ale pak to prostě nezvládne,“ říká.
S manželem bydlí v rodinném domě, předtím ale žila v Uhříněvsi, kde si „vytunila“ byt na náměstí. Na balkón si tenkrát nechala jeřábem „vytáhnout“ saunu s vířivkou. Pak se odstěhovala a jednoho dne jí začaly chodit od vyděšené sousedky zprávy, jestli je v pořádku. Její balkón byl v plamenech.
„Měli jsme a i teď máme elektronickou domácnost. A v tom mém bývalém bytě nová majitelka nesprávným způsobem zapnula saunu a odešla. Měla to udělat přes tablet, protože pak se tam reguluje teplota a automaticky se to vypne. Ale ona to zapnula na těch pojistkách a tak dlouho to bobtnalo, až to bouchlo. Bylo tam asi šest hasičský aut, strašné,“ vzpomíná na nehodu, která si naštěstí nevyžádala žádné oběti.
28. září 2023 |



























