Kryštof Bartoš o seznámení i uklízení
Jak to mezi vámi začalo?
Od vidění jsme se znali, ale nikdy jsme spolu nemluvili. Až jednoho červnového rána jsem měl kocovinu, a tak jsem si šel spravit chuť do kavárny, kde byla i Martina. Sedl jsem si k ní, protože jinde nebylo místo. Dali jsme se do řeči a od začátku mi imponovala.
Kdo doma uklízí?
Kdo zrovna může. Ani jeden to s úklidem nepřeháníme a ani jeden to tomu druhému nevyčítáme. Je hezké mít uklizeno, ale jsou asi důležitější věci. Taky nás docela baví rozbíjet stereotypy o tom, co by které pohlaví mělo dělat. Jednou půjdu na předávání filmových cen v sukni a Martina ve fraku.
U čeho se dobře bavíte?
Často si hrajeme na to, že jsme někdo jiný. Třeba v restauraci předstíráme, že jsme arogantní turisti z USA, a obsluha nám to věří. Někdy jsem žena v domácnosti, co peče sušenky a čeká, až se můj chlapák Marťas vrátí z roboty. Velkou radost nám dělají dlouhé večerní seance u deskových her.
Kryštof Bartoš Zatím nejznámější rolí absolventa DAMU je začínající kriminalista Tomáš Kozák v seriálovém hitu Devadesátky. Příležitostí dostává od té doby stále víc. Hostuje v několika pražských a brněnských divadlech. V minulosti nedostudoval psychologii. Svého času žil v Německu, kde se živil i jako přístavní dělník. Má rád literaturu, především poezii. |
Kolik máte teď práce?
Docela hodně. Vedle divadla budu hrát špatného herce v komediálním seriálu Táta v nesnázích. Točil jsem třídílné soudní drama Matematika zločinu. A teď budu dlouhodobě pracovat na Obchodním domě, což je kostýmové drama z protektorátu.
Co byste si rád zahrál?
Jardu Jágra. Myslím, že film o něm je jen otázka času. Do té doby se naučím pořádně bruslit a nechám si narůst svůj vlastní mullet. Dělám si trochu srandu, ale – narodil jsem se na den přesně dvacet let po něm.
Kolik máte na kontě básní?
Uff, to nevím. Desítky. Když vezmu i písňové texty, tak asi přes sto. Poslední dobou moc nepíšu.
(Martina: Ty, které mi četl, byly moc povedené. Jednu vtipnou složil i pro mě. Nebo teda spíš pro můj zadek.)
V mládí jsem míval hlavu v oblacích. Hrál jsem si na Jima Morrisona a psal beatnické texty. Dalším zdrojem inspirace je mi Filip Topol a jeho Psí vojáci. Rozhodně ale neplánuju tyhle svoje epigonské texty publikovat.
Kdy vydáte svou knihu?
Kdysi jsem toužil být spisovatel. Zároveň mě inspirovala Martina, které brzy vyjde první kniha. Takže když jsem nedávno křtil knihu Bořka Slezáčka, dal jsem se do řeči s lidmi z nakladatelství a trochu jsme se bavili o mém námětu. Mám tak zase o něco silnější motivaci a pokusím se začít psát.
Co ještě plánujete?
Chtěli bychom spolu točit filmy, mít vlastní produkční firmu s názvem BaBa od Babišová a Bartoš.
Martina Babišová o psaní i stárnutí
Čím na vás Kryštof zapůsobil?
Na stole měl stejnou snídaňovou sestavu jako já. Líbilo se mi, že nekoukal do mobilu, ale četl si noviny. Měl nalistovanou kauzu Johnnyho Deppa a Amber Heard. Začali jsme to rozebírat a mě dostaly jeho příjemně nešovinistické názory. A taky mi v bytě hned vyměnil žárovky a hadici ve sprše. Páni, říkala jsem si, to je tedy muž do života.
Martina Babišová Studovala grafický design, pracovala jako instruktorka snowboardingu nebo psala články. Nic ji nechytlo tak jako herectví, které vystudovala na akademii v Dublinu. Objevuje se v českých i zahraničních projektech. Film Visitor jí vynesl několik ocenění. Má kaskadérský certifikát, umí hrát na víc nástrojů, ovládá bojová umění. Domluví se anglicky, francouzsky či finsky. |
Proč bydlíte v Holešovicích?
Nejsou až tak designové jako třeba Karlín ani tak vznešené a luxusní jako Vinohrady. Jsou hezky ošuntělé, což se nám líbí. Zároveň tady bydlí spousta lidí z našeho oboru a panuje docela sousedská atmosféra.
Kdy vydáte první knížku?
Už je dokončená, vyjde na přelomu února a března. Psaní miluju a myslela jsem si, že napsat knihu bude sranda, ale realita byla poněkud jiná. Původně mělo jít o fejetony – hereččiny postřehy, ale nakonec vznikla částečně autobiografická beletrie, kterou jsem zasadila do hudebního světa.
Jaké píšete scénáře?
Přišlo mi, že je prostor pro víc zajímavých ženských rolí. Nejdřív jsem měla tendenci si na to stěžovat, pak jsem došla k tomu, že lepší bude sama něco vymyslet. Vznikla tak třeba mysteriózní detektivka se sociálním přesahem. Točit se začne asi příští rok. Blízko natáčení je snad i seriál, kde se na scénáři spolupodílím, o bizarní soutěži Žena roku.
Co byste udělala pro roli?
Moc bych si přála takovou, která by vyžadovala absolutní ponoření se do ní, nutnost naučit se něco nového a třeba i proměnu. Klidně bych si oholila hlavu. Přibrala nebo zhubla. Nebo se snažila naučit nový sport. Ráda bych si zahrála zábavnou sériovou vražedkyni, šlechtičnu nebo normální citlivou holku. Brečím často, určitě by mi to šlo.
Jak vnímáte stárnutí?
Chtěla bych, aby pominul trend, kdy se bere jako něco špatného. Jsem docela ráda, že už nejsem trapný teenager s rovnátky v batikovaném triku. Přichází na mě dospělost. Dřív jsem si neuměla představit, že budu řešit třeba nábytek. Radši jsem žila v holobytě a oháněla se láskou k minimalismu.
(Kryštof: I když naposledy jsme si z obchodu s nábytkem odnesli akorát žertovné ručníky, takže vocaď pocaď s tou dospělostí.)
Kde strávíte Vánoce?
Co kdybychom odjeli někam daleko a tím se vyhnuli domácím povinnostem včetně nakupování dárků? Nejspíš budeme každý se svou rodinou. Ostatní příbuzní jsou introvertnější, a tak většinou moderuju rozdávání dárků. Loni jsem měla covid, tak jsem to absolvovala online.
17. května 2022 |
