PŘI KTERÉ JEHO / JEJÍ ROLI MI SPADLA BRADA
Daniela: Já jsem z Filipa většinou nadšená. Ať už na divadle, v rozhlasu nebo ve filmu. Je prostě dobrej. Ale asi bych vyzdvihla Plukovníka Švece v Národním divadle, jeho ďábla ve Zlém snu od divadelního spolku JEDL a ve filmu ...a bude hůř z roku 2007, což je jeho první film a u něj vám tedy taky spadne brada, když si to pustíte. Nebo v Národní házené. Ale to musíte vidět, abyste pochopili, jak to myslím.
Filip: Vždy se na ni rád dívám v divadle, protože je proměnlivá, já s ní o té práci mluvím a pak vidím výsledek. Největší zážitek byly divadelní inscenace Café Groll a Plíce. Obojí v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích.
KDY JSEM SI UVĚDOMIL/A, ŽE JE TO LÁSKA
Daniela: Teď jsme na to zrovna v Karlových Varech vzpomínali. Asi po týdnu randění jsme oba odjeli na pár dní mimo ČR, každý jinam. A z vyprávění kamarádů jsme prý tehdy byli úplně nesnesitelní společníci. Myslím, že tento týden bez sebe byl paradoxně velmi rozhodující.
Filip: Ha ha ha! Asi velice brzy. Sice jsme se znali dlouho, ale nikdy jsme spolu nijak víc nemluvili. Ale jednou... No a bylo to.
CO NÁS NEJVÍC SPOJUJE A CO NAOPAK ROZDĚLUJE
Daniela: Divadlo. Takto jednoduše. Je to tím, že celou dobu, co jsme spolu, což je necelých šest let, jsem v angažmá v Českých Budějovicích a Filip je v Praze. Pak ještě asi sport. Oba to milujeme a potřebujeme, ale každý má to svoje. Pak si o tom povídáme, tomu druhému moc nerozumíme, ale děláme, že nás to strašně zajímá. Filip o thajboxu a já zase o plavání.
Filip: Spojuje nás doufám to, že si rozumíme. A řekl bych také sport a příroda. Rozděluje nás vzdálenost a přemíra práce. To pak na sebe nemáme čas.
JAK VYPADÁ NAŠE HERECKÁ DOMÁCNOST
Daniela: Tak já asi navážu na předchozí odpověď. Zatím moc nevypadá, ale to se brzy změní. Jinak myslím, že dost poklidně. Koukáme na Netflix, hladíme kočky a když nám je smutno, nebo máme naopak radost, tak hraje Filip na klavír a já peru. Ne, nebojte, já to dělám fakt ráda. A Filip tvrdí, že mě to dělá šťastnou.
Filip: Nic takového jako společná herecká domácnost už dlouho neexistuje. Během covidu jsme tak mohli fungovat, jinak ne. Jsme v letu jako vlaštovky.
LÁSKA POD LUPOU: I po 16 letech mě přitahuje, říká Kodetová o Šporclovi |
NEJZÁBAVNĚJŠÍ PŘÍHODA S NAŠIMI KOČKAMI
Daniela: Vybavují se mi hlavně ty nejhorší, kdy se nám nějaká zatoulala nebo přestala chodit, nebo jak Oliva pořád ještě čůrá na gauč nebo postel, když nejsme dlouho doma. Když se zamyslím, jednou nás vážně překvapilo, když se Filip učil písně do muzikálu Cikáni jdou do nebe a Noomi začala jančit, lézt po něm, šíleně se válet a mňoukat. Jen tedy nevíme, jestli se jí to tak moc líbilo, nebo spíš naopak.
Filip: Neustálé močení koček na gauč mě vždy rozesměje až do pláče. Já vyhrožuji a řvu, že Olivu odvezu do lesů, a Daniela brečí a pere. Osvěžující.
CO SE MI VYBAVÍ, KDYŽ SE ŘEKNE KOLO
Daniela: Tuším, že Filip nad touto otázkou musel jásat. Já poslední rok nemluvím o ničem jiném, než o nákupu kola. Teď chci furt jezdit, a tlačila jsem na něj, že si ho musí taky pořídit. Povedlo se. Pak ještě Tour de France. Ale tam s Filipem nemám ještě tak dobré výsledky, aby ho to taky zajímalo. Dejte mi čas.
Filip: Když se řekne kolo, vybaví se mi Daniela. Pak dlouho nic a pak možnost dynamicky prožitého dne, na jehož konci nadávám a všechno mě bolí. Ale je to skvělé. Jen vytrvat.
ZÁBAVNÝ PARTNERŮV ZLOZVYK, KTERÝ TAKTNĚ PŘECHÁZÍM
Daniela: Musím přiznat, že Filip má zlozvyků minimum. V tom vedu určitě hlavně já. A on je opravdu taktně přechází. A když už tedy nějaký vytasí, tak si tedy nevybavuji, že bych ho taktně přešla.
Filip: Partnerčin zlozvyk nyní taktně přejdu.
KDY JSEM SE O NI / O NĚJ NEJVÍC BÁL/A
Daniela: No. Asi se se o něj bojím, když se dlouho neozývá. Když vím, že má něco důležitého, když cestuje, nebo když měl být už doma a není a nejsou od něj žádné zprávy. Není to o žárlení a podobně, já se snad víc bojím, že ho snědl medvěd, a to je horší.
Filip: Kdykoliv jí není dobře. Ale snažím se neplašit a nezmatkovat. Ničemu to nepomůže. Ale... Když jsme se nastěhovali do nového bytu, dost se řízla nožem na stejky a já málem omdlel. Ale na pohotovost jsme došli. Doprovodila mě. Raději bych, kdyby se to stalo mně.
NEZAPOMENUTELNÝ DÁREK
Daniela: Tady asi zabrousím na tenký led. Filip mi tak po měsíci chození dal krásný zlatý prsten po babičce se dvěma brilianty. A já bych ho tak ráda nosila, ale jediné místo, kde mi sedí, je prsteníček levé ruky.
Filip: To Daniela umí, vybírat netradiční věci. Jednou jsem řekl, že nejsem tak starej a rozumnej, abych nemohl dostat věc, která je k ničemu. Tak mi koupila obrovskou trojskou helmu. Je k ničemu, mám ji vystavenou a miluju jí. Tu helmu. Daniela není k ničemu, ale ke všemu.
KDY MĚ NAPOSLEDY ROZESMÁL/A
Daniela: Furt. Rozesměje mě každou chvíli. To je jeho největší radost. A když mu to náhodou nevyjde, je z toho smutnej, a tak ještě přidá. Je strašně roztomilej. Možná mi to nevěříte, ale měli byste.
Filip: Jsem šťastný, že se smějeme pořád.
KDE SE VIDÍME ZA DESET LET
Daniela: Teď abychom se shodli. V malém roztomilém domečku na rozumném dojezdu do Prahy, s prací, která nás neubíjí a zároveň jí máme dostatek. A snad nás do té doby bude víc než čtyři a nebude to další kočka.
Filip: Nevím. Za deset let se vidím snad víc v lese.
VIDEO: Filip Kaňkovský a přehled některých jeho filmových rolí:
