Dolly Buster zůstala sama ve vile na okraji Weselu (Severní Porýní-Vestfálsko). Její manžel zemřel před několika dny na infarkt. „Přála bych si, abych odešla dřív než on,“ říká Dolly v rozhovoru pro deník Bild. Josef „Dino“ Baumberger byl její oporou, klidem, jistotou ve světě, který se pro ni často točil příliš rychle.
Vztah Dina a Dolly začal v roce 1990 na natáčení pornofilmu. „Obrovsky jsme se do sebe zamilovali. Byla to láska na první pohled. Celý život tu pak od té chvíle byl pro mě a kryl mi záda. Nemusela jsem se o nic starat. Nakupoval, objednával zahradníka, staral se o všechny úřední záležitosti. Považovala jsem to za samozřejmost. Dnes bych před ním nejraději poklekla na kolena a z celého srdce mu poděkovala za to, jaký byl.“
V roce 1997 se pár vzal v bílém v Las Vegas, oddal je imitátor Elvise Presleyho. Dino byl ten, jehož názor nahlas často zpochybňovala – uznává však, že většinou měl „bohužel“ pravdu. Manželství Dina a Dolly se i přes velkou lásku několikrát otřáslo v základech. V roce 2010 se málem rozvedli, když se hvězda pornofilmů zamilovala do mladého stylisty Tima. Dino to nesl velmi těžce a plánoval rozvod, nakonec však manželce milence povolil.
„Pravda, kterou většina lidí velmi nerada slyší, je ta, že nás zachránilo otevřené manželství. Nikdy jsme se navzájem neomezovali. Byl to velmi moudrý, prozíravý člověk,“ říká vdova o manželovi.
„Každý den procházím kolem jeho oblíbeného gauče, na kterém nakonec i zemřel. Chystala jsem se právě k odletu do Dubaje, on sledoval v televizi soutěž Chcete být milionářem. Soustředil se a hádal správné odpovědi jako obvykle. Kočka se od něj vůbec nechtěla hnout. To zvíře určitě tušilo, že je s ním něco v nepořádku. Čistila jsem si v patře v koupelně zuby a najednou jsem slyšela podivné chrčení. Běžela jsem za ním dolů a našla ho už bezvládného na gauči,“ popisuje.
Dolly Buster přišla o manžela. Byl láskou mého života, řekla o pornoproducentovi![]() |
Okamžitě volala záchranku, pokoušela se ho oživovat, všechno marně. Manžela zradilo srdce, se kterým měl roky problémy, mimo jiné ho trápil vysoký tlak.
„Jediné, co mi dává určitou útěchu, je, že ho snad nic nebolelo. Umřel jako král. Byl to tak dobrý člověk. Vděčím mu za všechno. Stále mi to částečně nedochází. Nechci se s tím smířit, že už tu není. Chodím denně lesem, procházím se, beru uklidňující léky – jinak bych to nevydržela. Nechci teď nic vědět, nic slyšet, na nic myslet. Je toho na mě moc,“ popisuje.
Dino měl velkou slabost pro zvířata, obzvlášť pro jejich kocoura „Casiho“, pojmenovaného po milovníkovi žen Casanovovi. „Casi neustále pláče. Hledá ho, neustále mňouká, běhá po bytě. Trhá mi to srdce, říká Dolly.
Manželův popel by nejraději rozptýlila na zahradě, to však bohužel nejde. „Mluvili jsme o tom, že chce být zpopelněn. A tak to také udělám. Uspořádám malý obřad. Tichý, osobní, jen v nejužším kruhu rodiny a přátel. Na všechny pokrytce, kteří se teď najednou ze všech stran vynořují, můžeme s klidem zapomenout. Nechci pro něj ani žádný hrob. Dinův popel bude rozptýlen pod stromem na lesním hřbitově. Uprostřed přírody. Přesně tak, jak si to přál,“ vysvětluje.
S Dolly tráví čas po smrti manžela v domě na několik týdnů její matka, která jí v tomto náročném období pomáhá. „Drží mě nad vodou. Jsem nervózní, roztěkaná... Jsem moc vděčná, že je moje máma teď se mnou. Nejezdím sama ani autem, abych nenabourala, nesoustředím se vůbec na nic,“ dodává.