V Obecním domě opět zhlédnul výstavu Timeless, jež rekapituluje čtyřicetiletou tvorbu návrhářky v oblasti vysoké krejčoviny a designu. Po patnácti letech ale dostala Blanka Matragi z prostoru výpověď a tak hledá pro své exponáty nové útočiště. „Říkal jsem si, že ji musím přijít podpořit a třeba i tím, že se o tom zmíním na sociálních sítích, najdeme místo, které by jí slušelo,“ vypráví moderátor.
„Blankou bychom se měli chlubit i ve světě. Protože všechno na co sáhne, ať jsou to šaty, sklo nebo další věci, stojí za to. A navíc miluji tu její božskou houževnatost. Miranda Priestlyová v podobě Meryl Streepové ve filmu Ďábel nosí Pradu je oproti Blance jen drobná nenáročná dáma. Protože Blanka, to je metr. Je pro mě vzorem toho, jak pracovat na sto padesát procent a zároveň vyžadovat po ostatních, aby byli taky tak usilovní. To na ní obdivuji,“ vyznal se.
Blanka Matragi a Aleš Cibulka (4. června 2026)
Nakonec se i rozpomněl, jak ke své kravatě přišel: „Je to firemní dárek. Dostal jsem ji na nějaké party asi před dvaceti lety. Blanka udělala na zakázku pro dámy šátek a pro pány kravaty.“
Nosit ji může i jeho partner, protože všechno oblečení mají s hercem a dabérem Michalem Jagelkou společné. „Zatímco v hetero rodinách potřebují dva šatníky, my vlastníme jednu velkou vestavěnou skříň a každý nám ji závidí. Máme v ní džíny, svetry, obleky a všechno - od spodního prádla až po bundu - používáme oba, protože nosíme stejnou velikost. Akorát číslo bot máme rozdílné, tak ty obouváme každý svoje. A kdykoliv přijdeme do rádia nebo jinde do práce, ptají se nás: Hele, neměl tuhle košili předevčírem tvůj partner? A čí vlastně je?“, prozrazuje Cibulka.
Právo první volby má ten, kdo odchází z domu ráno. „Takže dneska jsem hledal džíny a je mi jasné, že je má na sobě Michal,“ říká moderátor.
Michal Jagelka a Aleš Cibulka v pořadu 7 pádů Honzy Dědka (premiéra 3. února 2026)
Nakupování oblečení není jejich hobby, na to jsou prý příliš líní. Na společenské akce je obléká firma A-Men. Zbytek je konfekce, kterou dělí následovně: Sekce A je oblečení do práce, skupinu B tvoří oděvy, ve kterých chodí doma, oddíl C jsou věci, co nosí na chalupě a varianta D jsou hadry, které vyrábějí z toho, co už dosloužilo. „Takže tričko, které jsme si koupili před pětadvaceti lety jako módní výstřelek na Ibize, už máme na chalupě jako hadr, eventuálně ho nosíme, pokud se do něj ještě vejdeme,“ vypráví Cibulka. Podmínkou tohoto rotujícího šatníku je, že ani jeden nesmí ztloustnout.
Aleš má oproti partnerovi ještě nešvar, že nic nevyhazuje. „Michal mi říká vetešárna. Schovávám si všechny svoje staré mobilní telefony. Mám taky maturitní oblek, sako, ve kterém jsem poprvé moderoval a další věci. Třeba oblečení, ve kterém jsem hrál s Jiřinkou Jiráskovou a Danou Syslovou divadelní představení Sonáta pro lžíci. Je mi líto cokoliv vyhodit. Říkám si: Vždyť jsem v tom zažil takové věci…V tomhle jsme se seznámili, v tomhle jsme byli támhle…,“ zasní se.
Michal Jagelka a Aleš Cibulka (Praha, 13. července 2023)
„Všechno schraňuji, ale musím to před Michalem tajit. Takže bedny s nápisem zimní oblečení obsahují moje trička ze střední,“ odhaluje.
Nejvzácnějším kouskem je ale oblek po Svatopluku Benešovi. „Vlaďka Dobiášová, která sbírá oděvy po známých osobnostech z první republiky, mi ho nejprve půjčovala. A když jsem v něm moderoval už poněkolikáté, řekla mi, ať si ho nechám. Mám z něj velkou radost. Jsou příležitosti, kam se hodí,“ vypráví Cibulka.
„Pan Beneš si potrpěl na kvalitní módu, nechával si věci šít. Ten oblek je pořád in, pečlivě vypracovaný a vůbec nevypadá staře. Nikdo by nepoznal, že je tak letitý. Když si ho beru na sebe, považuji to za svátek,“ uzavírá.
21. května 2013 |
