Nemůžu se nezeptat, jak s těmito zdravotními komplikacemi zvládáte svoji profesi?
Odpověď je jednoduchá. Co se týče práce před kamerou, tak pokud žijete, točíte, protože jiná možnost není. Taková jsou pravidla. Neexistuje, abych byla třeba dva týdny doma. Projektů, kde by se na herce počkalo, není moc. Ale díky kameře se dá i se spoustou věcí hýbat. Zrovna nedávno jsme v Bratrech a sestrách točili scénu, kde jsem měla tancovat po kuchyni. Tak jsem navrhla režisérovi, že místo tance budu zamilovaně zpívat. Bohužel v divadle, pokud nejde o scénické čtení nebo o kus, kde by berle nebo ortéza nebyly příliš rušivým elementem a šlo by s nimi vůbec hrát, musí nastoupit alternace nebo se v horším případě představení ruší.
Při vyhlašování jsem byla v takovém stavu, že jsem se druhý den manžela ptala: „Prosím tě, mluvila jsem česky nebo slovensky?“ Prostě přišlo zatmění.
