Potkáváme se na soustředění projektu Anděl mezi zdravotníky. Vy tady dnes večer máte milou kulturní povinnost, hrajete v představení s názvem Nejstarší řemeslo. O čem je?
O pěti stárnoucích sociálních pracovnicích žijících v New Yorku a prožívajících konec života... Stáří? Spíš takový bouřlivý podzim života. Myslím si, že ta hra je moc hezky a vtipně napsaná. Zároveň by měla být dojemná.
Zuzana Slavíková se do povědomí diváků zapsala jako moderátorka soutěže Nejslabší! Máte padáka! „Když jsem ji požádal, aby soutěž moderovala, vyprskla smíchy, že je herečka a že do toho nepůjde,“ vyprávěl v jednom z rozhovorů dramaturg Ivan Rössler. Ale naštěstí se přesvědčit nechala.
Za zády máme desítky zdravotníků. Nejste trochu ve stresu, když je tu taková koncentrace doktorů?
Ne, naopak. Člověk se cítí bezpečně. Kdyby se cokoliv stalo, tak se o vás postarají (smích). To je fajn a navíc jsou všichni opravdu moc příjemní a milí.
Když se podíváme na vaše pracovní portfolio, je tam například seriál Ulice, ale podíváme-li se ještě dál do minulosti, nechybí tam ani slavný pořad televize Nova s názvem Nejslabší! Máte padáka!
To je moje stigma. Bylo to úžasné, ale je to už přesně pětadvacet let, to už je opravdu dávno. Bylo to v té době šokující, protože to byl jiný formát, než na který jsme tu byli zvyklí. A doteď si všichni o mně kvůli mé roli přísné moderátorky myslí, že jsem zlá i ve skutečnosti. Ono to je fajn, když si to o vás lidi myslí – oni si třeba potom na vás netroufnou. To období natáčení bylo moc fajn. Sešel se tam moc milý štáb, vzpomínám na to strašně ráda.
Když se soutěž vysílala, pouštěli vás třeba lidé v supermarketu před sebe?
Ne, bylo to úplně v pohodě. V klidu. Ale byla tam šeptanda: „Je to ona, není to ona?“ A tím to haslo.
Jak vzpomínáte na začátky v dabingových studiích, třeba studio Brno Davay, kde jste dabovala i animované postavy?
Moc si na to nepamatuje, to už je strašných let, protože dabing dělám vlastně už od dob školy. Filip Rajmont mi kdysi řekl: „Á! Královna Borgů!“ A já jsem vůbec nevěděla, o čem mluví. „Vždyť ty jsi dabovala ve Star Treku královnu Borgů, ne?“ ptal se. Matně jsem si pak vzpomněla, že to byla nějaká modrá hlava.
Místo chemie a botoxu jsou lepší kila navíc, myslí si Zuzana Slavíková |
Když se lidé stanou součástí něčeho ikonického, tak si to občas ani neuvědomují. Tohle vám říkají lidé často? Vzpomínají na něco, díky čemu vás mají v živé paměti?
Určitě to musí být něco z televize. Když jste skoro každý večer v televizi a jste vidět, tak si vás lidé hned pamatují. Musím říct, že je to nespravedlivé, protože je tu spousta vynikajících divadelních herců, o kterých nikdo neví, protože nemají to štěstí a před tu kameru se nedostanou.
Kam jste se v životě posunula? Kdo je Zuzana Slavíková v roce 2025?
To je těžká otázka. Jde o to, jaká byla Zuzana Slavíková třeba v roce 1990. Asi už není tak vyjukaná, jak bývala. A tolik se nebojí. Občas už je schopná i říct, co si opravdu myslí. A je určitě sebevědomější, než bývala třeba před třiceti lety.
Které slavné hvězdy jste jako teenager obdivovala? A kdo vás při osobním shledání zklamal, když už jste byla herečkou?
Můj idol byla Katharine Hepburnová, to byla moje ikonická herečka. A kdo mě zklamal? Zklame vás spousta lidí, stejně tak jako vás naopak spousta lidí mile překvapí. Asi nemám nějakou konkrétní vzpomínku. Je pravda, že v mladším věku vás tyhle věci zaskočí, když k někomu vzhlížíte a on se potom zachová nějak nečekaně. Zůstanete úplně paf a říkáte si: „To není možný.“ Nebo to může být i naopak – nějaký člověk vám je nesympatický a nakonec vám třeba pomůže, když jste v průšvihu. To pak taky zíráte. V tom mladším věku vás to vykolejí, kdežto když už jste starší, tak s tím počítáte, že ta situace může nastat.
Říkají si lidé v Brně realitu víc do očí? Nebodají si kudly do zad?
To asi není městem, to bude lidma. (smích) Určitě to nemá co dělat s konkrétním místem. Všude jsou lidi, kteří jsou fajn, kteří jsou hodní, a všude jsou také hajzlíci. Takže je to jen otázka štěstí či neštěstí, s kým se zrovna potkáte.
