Siegfried Lehrl je psycholog z Erlangenu, který v magazínu Modern Living tvrdí: "Kdo o dovolené zahálí, tomu hrozí úbytek inteligence." A ještě: "Po třech týdnech nicnedělání klesne inteligenční kvocient o dvacet bodů!" A ztráta dvaceti bodů, to je dokonce více, než činí rozdíl mezi průměrným IQ studenta a IQ nestudenta, varovně upozorňuje Lehrl.
Znamená to snad, že se lidé bez vysokoškolského vzdělání vracejí z prolenošené dovolené s "inteligenčním kvocientem tykve"? Je načase nesměle podotknout něco, co je možná ještě horší než nedbalé hrátky s inteligenčními body: pan Lehrl by, viděno z určitého úhlu, mohl mít pravdu.
Vždyť najednou se tolik věcí vyjasní - jak by jinak mohli Japonci, kteří si údajně berou jen týden dovolené ročně, vynalézt elektronickou hračku tamagoči nebo kupříkladu šikovné roboty, kteří hladí smutné, osamělé lidi, a my (s našimi třiceti dny dovolené) ne? A také je, ano, náhle nad slunce jasnější, proč letní sandály nemají tkaničky - nýbrž jen suché zipy, které zvládne i idiot.
A co je nejhorší: proti něčemu takovému neexistuje žádný lék. Číst knihy nebo navštěvovat muzea totiž není k ničemu, říká Lehrl, protože takové činnosti podporují jen vnímání, nikoliv však myšlení. A navrhuje hraní šachů a dámy nebo partie bridže - zkrátka a dobře, pomoc neexistuje.
Lákavé nabídky letních pobytů jsou tedy v podstatě stejně pochybné jako reklamy na tabákové výrobky. Vždyť na co se nás to snaží klamavě nalákat? Přece na krátkodobé uspokojení našich potřeb. Ovšem za jakou je to cenu?
Pod každým reklamním plakátem, na němž se dobře naolejované, dohněda opálené končetiny lenošně rozvalují v plážových lehátkách a dřímotu jim podmalovává šum moře, by měl být varovný nápis. A to varování musí být dobře viditelné - nejlépe vyvedené v písmu o velikosti 20 bodů.
Můžete mi na toto téma napsat e-mail - ale prosím: ne příliš dlouhý a ne moc složitý. Svítí totiž sluníčko a zítra si vezmu den dovolené.
