Kdo jsou pro vás legendy?
Tak pro mě to je bezesporu aspoň z této éry swingových zpěváků a velkokapelového jazzu nebo swingu Karel Hála. Měl nádherný hlas, skvěle frázoval, byl to takový chlapák, který se z ničeho nepodělal, a já miluju jeho interpretaci všech možných písní.
Jak probíhá nastudování písní, které pak následně předáváte divákům s orchestrem za zády? V čem je to jiné než klasická popová tvorba?
Nastudování probíhá asi klasicky, že člověk si to nejdřív připraví, naučí doma a pak jde na zkoušku s kapelou. V tomto případě je to velký swingový orchestr. V tom to je jiné, protože muzikanti, kteří hrají ve swingovém bandu, mají jednu společnou věc. Většinou jsou to chlapi, kteří jsou velmi zdatní ve svém oboru. To znamená, když je to saxofonista, tak je to opravdu dobrý saxofonista, který je schopný hrát i sólově. Většinou každý z nich má svoji kapelu nebo trio, kde hraje.
Jsou to prostě muzikanti par excellence. Vlastně individuality a ty individuality samozřejmě vyzařují určitou energii. Když tam přijdete, tak oni si vás nejdřív tak trošku změří a chvilku vás pozorují, jestli, když to řeknu blbě, jste toho hoden s nimi hrát. Takže je to taková, jak se dneska říká, trošku challenge. Člověk se nesmí z toho podělat a brát je jako parťáky, ale zároveň musí umět ustát tu frontline před nimi. Když se to podaří, tak vás přijmou a potom je to obrovská síla. Když se to nepodaří, tak se nedá nic dělat.
Ondřej Ruml během zkoušek koncertu Národ sobě – kultura tobě (27. února 2021)
Člověk v showbyznysu musí mít hroší kůži. Co děláte proto, abyste opečovával své duševní zdraví?
No, to je otázka. To se nedá moc naučit. To prostě člověk musí odžít. Vzpomínám si, deset nebo patnáct let zpátky, když jsem se do showbyznysu nějakým způsobem dostal přes jednu televizní soutěž, tak jsem občas vůbec nevěděl, co si s tím mám počít. Bylo to pro mě stresující. Dnes ten stres asi přetrval, ale už se z toho tolik nehroutím. Snažím se na tom hledat hlavně radost a dobře relaxovat.
Dovedete, vzhledem ke své profesi, třeba doma s manželkou poslouchat hudbu?
(smích) Ta otázka by možná mohla být položená jinak. Jsem rozvedený, takže s přítelkyní posloucháme muziku. Určitě, a každý máme rád něco. Ona má radši písničkářky, světové, americké, spíš takové do reggae nebo klidnější hudbu. Já zase mám rád právě ten divočejší jazz nebo swing. Franka Sinatru miluju úplně nejvíc. Nebo Freddieho Mercuryho. Prostě ty velké zpěváky. George Michael, to je můj idol! (smích)
Oplakal jste jeho ztrátu jako fanoušek?
Ano. Stejně jako Whitney Houston. Tito geniální zpěváci mají, nebo měli, něco společného v tom smyslu, že ten talent byl vykoupený právě jakousi neukotveností v osobním životě. Ta neukotvenost je později dohnala až k tomu, že jsou teď v nebi.
Kdy kolem sebe potřebujete mít absolutní klid?
Asi před a po koncertě. To je pro mě důležité a můj tým, nebo lidi, kteří se mnou dělají, už to vědí. Dokonce i svou maminku už jsem naučil, že když mám koncert, tak po něm hned za mnou nejde do šatny, ale třeba se potkáme až za hodinu. Nebo druhý den. Jsem rád, že na to přistoupila. Dříve to nechtěla pochopit a přišlo jí to divné, ale snažil jsem se jí vysvětlit, že tam dochází k určitému vypětí, jak fyzickému, tak psychickému a člověk je pak rád jenom sám.
Vy jste si získal díky svému hlasu spoustu příznivců. Co kromě Galakoncertu Karla Vlacha ještě chystáte?
Děkuju za ten kompliment. Kromě Galakoncertu Karla Vlacha mám před sebou krásné koncerty s Jihočeskou filharmonií, jeden byl 30. března v Českých Budějovicích a druhý bude 12. dubna v Táboře. Ty koncerty je jmenují Šanson. Je to pocta šansonovým písním, které mám rád a které jsem nasbíral za tu dobu, co spolupracuju s Horáčkem a vůbec s lidmi okolo šansonu. Přirostli mi k srdci, a Matěj Benko, takový jazzman, tomu dává formu, že napíše pro orchestr noty, aby to znělo jinak, než jsou možná posluchači zvyklí. Na to se moc těším.
V čem vidíte výhodu, když jste už zralejší? V srpnu 2021 jste oslavil čtyřicítku...
Možná mívám na koncertech nějakou vnitřní sebejistotu a klid, což mi dříve dost chybělo. Nechci říkat, že nejistota zmizela úplně, ale mám pocit, že jsem si jistější před lidmi a v tom, co dělám. Mám i pocit, že hlas se dostal teď do fáze, kdy vzájemně víme, jak na sebe. (smích) To jsou asi zkušenosti.
