„Únava materiálu. Myslím, že když člověka moc nebaví, co dělá, je to na práci vidět. A když jsem si začal říkat, že to už nebaví mě, jak by to mohlo bavit někoho dalšího? To byl jeden z hlavních důvodů. Měl jsem pocit, že rozsah, ve kterém jsme to udělali, byl dostatečný. Najednou jsem ztratil chuť lidem zasahovat do života. Zjistil jsem, že jim povídám, jak by měli dělat svou práci, a uvědomil si, že jim do toho mluvit nechci,“ přiznal Zdeněk Pohlreich.
Podle šéfkuchaře se za poslední léta v gastronomii i přístupu lidí k jídlu a stravování hodně změnil. Lidé podléhají módním vlnám, jako je raw strava, jsou náročnější nebo si chtějí více užívat.
„Jenže se to dostalo do stavu, kdy si představuju, že tak nějak to muselo být před pádem říše římské. Všichni se chtějí bavit. Hromada lidí žije v dostatku a pohodě. A už jsme došli tak daleko, že nám je jedno, jestli nám náhodou někdo nechce ten přepych vzít. Navzdory všemu, co je tady špatně, žijeme nejkvalitnější život, jaký se kdy v České republice žil. Všichni řeší, jak vypadají a jak se cítí. Všichni drží nějakou dietu, snaží se být někým jiným, lepším. Chtějí žít a prací se moc nezdržovat,“ míní.
Jak sám říká, politiku neřeší. Ale děsí ho, že se zvláště mezi mladými lidmi rozvíjí podle něj „takové nějaké náznaky neomarxistického přístupu“.
„Já jsem prožil svůj život v různých zřízeních. Žil jsem v socialismu, v tradičním kapitalismu, v tom, co tady máme teď, což je pro mě nepojmenovatelné. A samozřejmě si nepřeju, abychom na to doplatili. Vytváří se atmosféra, že všichni mají právo na nějaký blahobyt. Ale už se nikdo neptá, jestli za to mají něco odevzdat. Moje teorie je, že si tady někteří lidé čuchli ke kapitalismu, ale daleko pohodlnější je pro ně hra na nějaký sociální stát, za který se dá schovat úplně všechno,“ dodal Zdeněk Pohlreich pro Magazín DNES, který vychází 4. července 2018.
Pohlreich radí, jak na roštěnku (12/2017)
