Jsme na křtu vaší další kuchařky, dostala název Super jednoduše. Co se v ní snažíte předat běžnému českému kuchtíkovi?
Já bych řekl, že máme veliký úspěch. S řadou Super jednoduše jsme dělali už tři varianty. My se snažíme lidem vysvětlit, že jídlo, jíst dobře, nemusí znamenat stát u toho tři dni a vařit donekonečna. Samozřejmě těstoviny neboli pasta jsou snadná věc sama o sobě. Daleko víc stojí na pochopení asi jednoho základního principu a pak už jenom dobrých surovinách.
Zdeněk Pohlreich v pořadu Ano, šéfe!
Těstoviny, to má být rychlovka. Ale v čem tkví tajemství?
Určitě je strašně důležité trefit to al dente a naučit se tomu na konci dát konzistenci. Ale myslím, že to je pro průměrného člověka pochopitelné. Není to tak, že italskou kuchyň mohou vařit jen Italové. Gastronomie je globální jazyk a tomu porozumí každý, kdo má všech pět pohromadě. My se snažíme tyto detaily pochopitelně a přijatelně vysvětlit pro toho, kdo nemá tolik sebedůvěry.
Když jezdíte po restauracích, my to pak můžeme vidět na televizních obrazovkách. Jak naučit starého psa novým kouskům?
(smích) To je vždycky těžká věc. Samozřejmě se říká – zvyk je železná košile a když něco lidi dělají dlouho nějakým způsobem, je boj měnit to. Já si nechci přisvojovat právo, že mám všeobecnou pravdu. Spíše se snažím lidi motivovat, aby přemýšleli nad tím, jak to dělají. Já po natáčení odjedu a je to stejně všechno na nich.
Jak se tváříte na hospodské speciality typu ďábelská topinka či falešný tatarák?
Ať si každý jí, co mu chutná. Já říkám, určitě mám za sebou období, kdy jsem byl militantní a měl jsem pocit, že je zapotřebí bojovat úplně se vším. Každý má svaté právo si zkazit žaludek po svém.
Co snídá Zdeněk Pohlreich nejraději?
Já jsem velice nudný patron, co se týká snídaně. Pohybuji se mezi kozím jogurtem s müsli a vajíčky z ranče mojí ženy. Jeden den tak, druhý den jinak.
A co je to nejexotičtější, co rád pravidelně jíte?
Nejexotičtější a pravidelně? To by nebylo tak exotické, kdybych to jedl pravidelně. Mám rád třeba lanýže, teď se blíží lanýžová sezóna. Není to vysloveně exotické, ale je to zvláštní, hodně svérázné. To mám rád a pochutnám si i na mořských plodech jakéhokoliv původu.
Chránit pracovní místa pro české lidi? Totální nesmysl, říká Pohlreich |
Jste fanouškem pizzy?
Pizza mi vůbec nevadí. U nás na vesnici máme dobrou pizzu, dělají to ze speciální mouky. Kdyby to bylo špatné, nejedl by to celý svět.
Může být pizza Havaj?
To je jako předchozí otázka. Jestli tam někdo potřebuje mít ananas, tak s pánem Bohem.
A vy sám ho sníte?
Taky jsem to v životě měl v puse. To víte, asi si to neobjednám, ale šunka a ananas, ono se to úplně nepere. Slané se sladkým a kyselým, to není úplný průšvih. Dav si to žádal, tak se to občas dělá. V Itálii asi ne, ale ve světě není jenom Itálie. Lidé jedí všelijaké věci.
