Filmové Vary 2024
Sledovat další díly na iDNES.tvSetkáváme se v rámci karlovarského filmového festivalu. Jak vzpomínáte na první ročník, který jste vy sám osobně zažil? Kdy to bylo?
To je strašně dávno, takže na to už v podstatě ani nevzpomínám. Jezdil jsem sem už po DAMU, ale to býval ten starý festival, ten komunistický. Od té doby, co to převzal Jirka Bartoška, jsem tady byl několikrát se svými filmy. Dělám tu také už dlouho moderaci dabingových karaoke a různou interaktivní zábavu pro lidi, kteří sem chodí.
Jste kolikrát překvapen, co všechno máte v hereckém i dabingovém rejstříku? Oslovují vás lidé proto, že podle hlasu poznají, koho jste namlouval?
Je to pravda. Nikdy dřív mi to tak nepřišlo, až poslední roky. Lidé jdou, já promluvím a oni se najednou otáčejí a říkají si, odkud ten hlas znají. Nemohou si třeba vzpomenout na jméno, tak se mě ptají, jak se jmenuji. A pak už jim naskakují moje filmy. Je to zvláštní, že ten hlas je takový signifikantní. Samozřejmě je to fajn pocit.
Byl pro vás některý váš film emotivní, co se týká ohlasů?
Měl jsem to štěstí, že jsem dělal dva kultovní filmy, které se vysílají už roky. Jeden z nich jsou Černí baroni se Zdeňkem Syrovým, což je super věc a to pořád opakují. Z toho si mě lidé pamatují asi nejvíc. Pak jsem dělal Troškovu Princeznu Jasněnku, kde jsem hrál zlého černého prince. Ta pohádka se také opakuje v televizi každý rok. Dále jsem měl ještě kovbojku Cesta na Jihozápad, ta trochu zapadla. Je to zvláštní, protože je to sice western, ale na české poměry opravdu moc dobře udělaný. To jsou filmy, kde bylo super natáčení. Syrový i Troška, byla tam skvělá parta lidí. Když jsme točili tu kovbojku, byli jsme dva měsíce na Altaji, nejvyšším pohoří Sibiře, v totální divočině. Nikde nic. Měli jsme tábor postavený v úplně divoké krajině, bylo to nádherné.
Jak konkrétně vzpomínáte třeba na snímek Když v ráji pršelo z roku 1987, v němž se mladá pražská rodina přestěhuje do opuštěného šumavského mlýna?
Na to mám takové rozporuplné vzpomínky, protože jsem si s paní režisérkou až tak moc nerozuměl. Ona si mě sice vybrala z castingu, ale pak mě vlastně celou dobu strašně „stírala“. Jediné štěstí bylo, že jsem v té době točil i se Zdeňkem Troškou a ten byl zase naopak nadšený ze všeho, co jsem udělal, tak jsem si říkal, že třeba nejsem tak úplně blbej herec. Pak mě tedy režisérka Magda Pivoňková nechala dokonce předabovat. Vzpomněl jsem si na ni, když jsem dostal cenu Františka Filipovského za dabing, tak jsem jí při děkovačce poslal pozdrav (smích).
Stále si držíte svoji eleganci a dámy se za vámi otáčejí. Co to dělá s vaším egem? Nebo se ego postupem času upozadilo?
Ale neupozadilo! Furt se tak nějak udržuji a je to tedy musím říct čím dál tím větší dřina. Samozřejmě to není jen tak. Chodím pořád do fitka a hlídám si stravu, jinak to nejde. Já mám to štěstí, že vypadám mladě. Když jsem byl mladší, tak mi šlo strašně na nervy, že mi každý tykal. Teď mi zas dělá dobře, že mě lidi neodhadují na ten můj věk. To je dobrý.
Podhůrský řádil pod vodou s nahou kráskou, testoval její talent |
Na Instagramu máte spoustu fotek krásných nahých žen, které jste sám nafotil. Lichotí vám, když vás na sociálních sítích zvou fanynky a herecké kolegyně na kafe?
Ale tak víte co, sociální sítě jsou takové ošemetné. Já to moc rád nemám. Nicméně je to fenomén a určitě je dobré, když je herec na sítích vidět, aby se o něm vědělo.
Zaskočí vás, když vám přijde soukromá zpráva, že by vás nějaká žena ráda osobně poznala?
Jsem opatrnej. Takhle to zas úplně není, že by mi nějaká žena napsala a já bych hned odpověděl, že spolu zajdeme na véču a rád ji poznám. Nikdy nevíte, kdo na té druhé straně může být, může to být kdokoliv a může se maskovat za nějakou cizí fotku. Tohle nedělám. Ale když někdo napíše, že mě má rád, baví ho moje filmy a rád na ně kouká, to už je dobré.
